Je rok 2005. Přístup k internetu má 19% domácností a přístup k digitálnímu fotoaparátu jich má ještě o něco míň. Rozhodně znám víc lidí s přístupem k internetu, než s přístupem k digitálu. A když mi rodiče půjčí foťák na nějakou akci s Hnutím Brontosaurus, šíření nafocených snímků probíhá jednoduše.

 

Vypálí se na CD.

 

Ti, kteří mají vypalovačku mohou obsah vypálit dál, ti kteří ji nemají, si CD musí půjčovat, nebo se dělají promítání u majitele cédéčka.

 

A tady přišel můj dokonalý nápad.

Máme doma internet. V tehdejší době už ADSL, ačkoli asi jen 128 kbit/s. Ale není to vytáčené připojení s platbou za čas strávený surfováním, ale měsíční pevný poplatek bez omezení používání.  Slon ze základního článku Klub Přátel Lukova má doma taky internet. Někteří další účastníci akcí mají doma nebo ve škole taky internet. Většinou i rychlejší, než já. Univerzitní studenti prostě měli vždycky internet lepší, alespoň v těch dávných dobách na začátku tisíciletí.

 

Udělám si webovky a dám fotky na web! Nebudu tak muset kupovat cédéčko a pak posílat fotky poštou do Prahy.

 

V roce 2005 v měsíci březnu vzniká web na zdarma doméně se zdarma prostorem, jen za cenu zobrazení reklamy naspodu webové stránky. Mawe.wz.cz

 

V květnu téhož roku došlo i na první fotoreportáž z výletu, tenkrát ještě na kolech. Výlet se konal na Pálavu a mě napadlo, že budu na web dávat fotky z výletů a tipy na výlety. Že bude super nápad, inspirovat ostatní lidi k návštěvě míst, o kterých třeba vůbec netuší, jak vypadají a neví, jestli by se jim taková návštěva líbila.

 

Je to naprosto jednoznačné. Mám fotky, mám internet a mám webový prostor. Celý svět čeká jen na mě! 😉

Mapy.cz už v té době existovaly a zobrazovaly turistické trasy, ale nedalo se podle nich plánovat a kreslit trasy tak, jak to známe dnes. Sloužili spíše jako papírová mapa na PC. Žádná nakreslená trasa, žádné automatické počítání vzdálenosti. Ale dalo se podívat, že chceme jít po žluté a modré a odhadnout, kolik je to asi kilometrů.

 

Odkazy na mapy.cz už tenkrát patřili k automatické součásti výletu, ale odkazovali spíše na konkrétní oblast na mapě, která byla ve výřezu monitoru vidět. Dnes jsou tyto odkazy stále funkční. Ale rozlišení monitorů se změnilo z tehdy běžných 1024 x 768 tak na 1920×1280 i víc, takže najedou je vidět obrovský kus mapy, nejen plánovaná oblast výletu.

 

Ke generování html galerií jsem používala zdarma dostupný nástroj Web album generátor, ve kterém jsem mohla fotky i popisovat a až do roku 2016 mi perfektně a spolehlivě sloužil.

 

Zde je ukázka prvního turistického článku:

Nové Mlýny na kolech – 23.4.2005

Lokace na mapě: ZDE
a jaké zobrazení mapy se mohlo zobrazovat tenkrát? asi takovéto.

Na tento výlet jsme se vypravili ve třech. Přemluvit Kes, aby s náma vyrazila na kolo byl oříšek a to docela tvrdý, nakonec nás ale obdařila otráveným ksichtem a kývla. Na nejvhodnější den byla ustanovena sobota, takže jsme z rána vyrazili na vlak směr Břeclav. Ve vlaku jsme ještě pospávali, ale jakmile jsme v Popicích postavili kola na silnici, vzbudila se v nás nečekaná energie. Kes nakonec moc nenadávala, protože jsme jeli většinou z kopce a po rovině. Neměli jsme mapu, tak sme to brali kolem vody a kudy se nám líbilo. Nakonec jsme někdy po poledni dorazili zpět do Popic a pořádně utahaní po prvním zimním výletě jsme padli ve vlaku únavou.

 

 

Při zpětném pohledu je mi jasné, že to nikoho inspirovat k výletu nemohlo. Ale to nevadí. Protože to inspirovalo dalších 11 let mě. V roce 2008 jsem si v první práci dokonce koupila vlastní digitální kompakt Canon PowerShot  SX100 IS a myslím, že ovládání foťáku a zpracování – ořezávání a probírání – fotek mě začalo docela bavit.

 

V roce 2006 přišel první zlom.

Chodila jsem s Dejvem, který vlastnil webhosting a já přešla s doménou k němu. Sice pořád doména třetího řádu, ale měla jsem k ní hosting zdarma a bez reklam. Mawe.wz.cz se přesunula na mawenzi.gzk.cz.

 

V roce 2007 přišel druhý zlom.

Kamarád Ondra, který dělal u jiné hostingové společnosti, mi dal k narozeninám vlastní doménu, kterou jsem nějaký rok nemusela platit. V roce 2007 jsem se přesunula na mawenzi.cz. A tam jsem už zůstala:)

 

V roce 2011 přišel třetí zlom.

Focení s canonem mě bavilo, naučila jsem se přirozeně bez manuálů nebo článků expoziční troúhelník iso – čas – clona a kompakt mě víc a víc omezoval. V roce 2011 jsem ale dostala možnost si od kolegy v práci půjčit a později i odkoupit jeho starou digitální zrcadlovku Panasonic Lumix L1, která měla vadu závěrky a tak jsem ji měla obrazně za pusu.

 

Když jsem šla na výlet, nosila jsem pořád Canona, ale některé speciální akce, jako dovolená s mužem nebo procházka se psy už patřily zrcadlovce. Opečovávanému a chráněnému kousku elektroniky.

 

V roce 2015 přišel čtvrtý zlom.

V roce 2014 jsem si na bazaru koupila bezrcadlovku Olympus E-M1 s redukcí na starý objektiv z Panasonicu. Bezzrcadlovku jsem opečovávala snad víc, než starý a zlobivý Panasonic. V roce 2015 jsem se ale po roce s Olympusem rozhodla, že si nebudu Ludřenku (jak jsem těžký a velký foťák pojmenovala) schovávat jen pro speciální příležitosti, ale budu ji vozit na výlety. Že sice byla drahá, ale k čemu mám dobrý foťák, který jen leží doma ve skříni a nedostane se ven?

 

V květnu 2015 jsem vzala Olympus poprvé na vandr do Rychlebských hor. I dnes mám velké rezervy v tom, jak udělat pěknou fotku a moje tvorba asi patří k průměru srovnatelnému s lepšími mobilními telefony, ale baví mě ovládání foťáku právě pro ovládání foťáku. A já osobně nějaký pokrok vidím i mezi lety 2005 a 2015. I kdyby jen v lepší technice 😉

 

V roce 2016 přišly zlomy hned dva.

Druhý z nich byl důležitý milník pro celý design webu a ten první, ten byl důležitý pro celé budoucí směřování webu. Webu, který sice má jen několik čtenářů, které spočítám na prstech obou rukou, ale jeho tvorba je důležitá část mého života a nedovedu si zatím představit, že bych s ním měla přestat.

 

Začnám nejdůležitějším zlomem, v pořadí pátým.

Web do roku 2016 sloužil hlavně jako inspirace pro výlety. Trasy z map a fotky z míst, které mohly návštěvníkům učarovat, někdy dopněné pár větami, dvěma či třemi odstavci. Jen lehký popis počasí nebo tip na památku či restauraci s odkazem. Nic víc.

 

Ale ten rok jsem se chystala na svůj první týdenní vandr. Byla jsem natěšená i nervózní. Bála jsem se, jestli to zvládnu a zároveň se těšila na to, o čem jsem od dětství snila. A kamarádky mi vnukly nápad. „Dělej si poznámky, abys nám to pak mohla všechno povyprávět“. A tak jsem si vzala do batohu tužku a blok.

 

Moje první týdenní dovolená je dodnes jedna z těch, na které s láskou vzpomínám a která pro mě byla důležitá. Ukázala mi, že chci mnohem víc takových dovolených. A hlavně mi ukázala, že i člověk bez fantazie může psát.

 

Jako dítě jsem chtěla psát povídky, ale chybějící fantazie vždy zasekla každou povídku v okamžiku, kdy měla na řadu přijít zápletka. Napsala sem stovky a tísíce řádků, které mi maminka kontrolovala a opravovala pravopisné chyby, ale bez fantazie a zápletky to byly samé začátky bez konce. Po letech snažení jsem v pubertě s pokusy o psaní povídek přestala, nemělo to žádný smysl.

 

Jenže k cestopisu žádnou fantazii nepotřebujete. Když ji máte, je to bonus, ale i bez fantazie je možné zachytit zážitky a subjektivní pocity z cest. A já začala psát svůj první cestopis. A od té doby mě to pořád nepřestalo bavit.

 

Ten zatím poslední zlom  číslo šest přišel na podzim roku 2016.

Měla jsem pocit, že zastaralý design webu chce změnu a tak jsem se domluvila s kamarádem Tomem a po nějaké době testování a tvorbě článků pro starý i nový vzhled webu jsem koncem roku 2016 přešla plně na wordpress, kde publikuji všechny články od roku 2016 a časem snad doplním i ty staré. Ne že by byly zvlášť zajímavé, ale pro zmapování většiny historie webu by to bylo pěkných pár let ježdění na výlety pokupě. Akorát galerie z let 2005 – 2007 jsem s přechodem na wordpress smazala, protože my přišly úplně hrozné a nejhroznější:)

 

První článek publikovaný pouze na wordpresu z listopadu 2016.