Kniga je v kraťasech už v Brně na nádraží, já tak odvážná nejsem. Vedro má být hlavně odpoledne, teď to ještě jde. Jenže jak se posunujeme vlakem na sever a po krajině se válí mlha, nejsem si jistá, zda ty kraťasy v batohu nejsou zbytečná zátěž.
Ve vlaku sedíme přes uličku s dámami, které jedou na projížďku parním vláčkem po Mladějovské úzkokolejce a zachytí směr našeho výletu. My půjdeme po hřebeni, ony pojedou po kolejích pod ním. Dnes se otevírá letní sezóna jízd, kterou jsem ještě nikdy neměla to štěstí trefit.
Mady.
Vystupujeme v Březové nad Svitavou a hned na nás útočí nebývalá zima, chlad se zakusuje do kloubů i přes kalhoty a Kniga nevypadá o moc nadšeněji, než já. Slunce, stoupající po obloze, ale vyžene vlezlou zimu i z údolí a během první hodinky chůze se převlékám do kraťasů i já.
Jakmile vyjdeme z chladných lesů, je vedro na zdechnutí. Postupujeme loukami, vysoká tráva lechtá a svědí a na nebi si prozpěvují skřivani. V otevřené krajině se nám otevírají výhledy na Jeseníky a do údolí Svitavy, odkud jsme ráno vyrazili. I přes silný opar z vedra je možné identifikovat jeden z vrcholů jako Praděd, i když je od nás vzdálený vzdušnou čarou 65 kilometrů.
Mírné stoupání bukovými lesy v NPR Rohová pokračuje sešupem kolem Stříbrného potoka. V tomto místě se na chvíli oddělujeme od Via Czechia, protože se chceme vyhnout zbytečnému asfaltu i slunci. Odměnou nám je studánka Pramen Boršov, která teče sice málo, ale teče a můžeme tak doplnit zásoby vody.
Roh a Třebovská pánev.
Co jsme si sklesaly ke studánce si musíme zase na Hřebeč vyšlapat, ale nahoře na kopci nás čeká odměna v podobě přístřešku, který poskytuje stín a pěkný výhled do údolí Moravské Třebovské. Obědváme tu i s rodinkou na výletě, která nám nabízí kousek melounu, který už nemohou sníst a nechtějí ho s sebou nést po zbytek výletu. S upřímným díkem se zakusuju do šťavnaté pochoutky, kterou mám celou pro sebe, protože Kniga nechce.
Horké a líné poledne by nás snadno ukolébalo k spánku, ale je potřeba jít dál. Přesto využívám dlouhou pauzu k tomu, abych si vyhledala jízdní řád úzkokolejky. A zdá se, že mi dnes štěstí přeje. Když se nebudeme moc flákat, stihneme odjezd historické parní lokomotivy ze zastávky Nová Ves u Kunčiny.
V cestě nám ale ještě stojí horko, únava a rozhledna Strážný Vrch, na kterou se musím jít podívat i přesto, že ji už dobře znám. Rozhledům do krajiny brání opar a také fakt, že jsem si nevzala velký foťák s lepším zoomem. Králický Sněžník tak mohu tušit jen odhadem za pomoci orientačních tabulí. Tam na Králický Sněžník chceme dojít v příští etapě VoMo, kterou plánujeme na výheň letních prázdnin.
Rozhledna Strážný vrch.
Čas máme těsný, ale na rozhlednu jdu jen já, a tak není důvod na ní zbytečně otálet. Parní vláček čeká!
Uf. Stihly jsme ho jen pár minut před odjezdem, ale stihly. Ve vagónech jsou turisté s dětmi, parní lokomotiva se chystá ke svojí dnešní poslední cestě do výchozí stanice a tak se kolem se zájmem motám. Určitě bych si někdy zašla i do průmyslového muzea v Mladějove na Moravě, ve kterém se turista dozví nejen o místních dolech a těžbě, ale dnes ještě nenastal ten den.
S podvečerem se přesuneme ke spaní na klidné místo, kde můžeme nabrat síly do dalšího dne.
K obci Helvíkov. Źe by větrné elektrárny, které jsme viděly minule?
Neděle 15.6. 2025. VOMO den 13.
12 km ↑199 m ↓273 m
Celkem: 280 km
Dnešní předpověď je ještě pekelnější, než ta včerejší. I v noci bylo takové horko, že se nám špatně spalo, ale nad ránem se konečně trochu ochladilo.
Po červené značce pokračujeme dál po Hřebečovském hřbetu až k obci Anenská studánka, kde chceme stihnout vlak ještě před polednem. Velkou část dnešní trasy jdeme po slunci a po asfaltu a to pro psí ťapičky není nic příjemného, proto se snažíme zvládnout dnešní kilometry dopoledne, kdy slunce ještě tolik nepálí. Cesta domů je už odtud na více než 3 hodiny, a tak se pomalu loučíme s oblastmi šikovnými pro dojezd na jednodenní či víkendové výlety.
Příště nás čeká větší sousto.
Komentáře