Dustin.
V tomto povídání se dozvíte, jak se stal (bezpapírový) vlkošedý německý špic střední Dustin z městkého útulku Lesan v Kralupech nad Vltavou novým členem naší domácnosti. Nezvykle pěkně chronologicky:)
Úterý 7.10.2025
Jsem na samovandru v Českém lese až do pátku 10.10.2025 a toto jsem si ráno po probuzení zapsala do poznámek:
„Dnes v noci byl úplněk a to spávám příšerně. Pořád se budím, nemůžu spát a do toho mám hodně děsivé sny, ze kterých se budím vyděšená tak, jako by se to opravdu dělo.
Dnes jsem se sice občas vzbudila, to když jsem špatně ležela a rozbolela mě páteř z neměnné polohy, nebo když se rozpršelo, překvapivě ale byla kvalita spánku dobrá. Sen se mi zdál tak hezký, že vzbudit se z něj byla škoda. Donesla jsem si v něm totiž domů štěňátko vlčího špice. Moji Ferinku“
Je to fakt divný, ale nepamatuju si, že by se mi někdy o Ferince zdálo jako o čerstvě příchozím štěňátku do rodiny. Až dnes. Jenže… náhody asi neexistují. Nebo jo? Píšu o dnešním úplňkovém snu kamarádce bez zjevného důvodu, pokud jako důvod nestačí fakt, že se ze samovandru občas hlásím, aby věděla, jestli je vše OK. Čtvrtek 9.10.2025 Nečekaně jsme zjistili, že na plánovanou oslavu narozenin mojí tety, která se koná příští týden, se nemůžeme dostavit. Muž musí do práce, přestože v plánu byla volná sobota. Na oplátku bude mít volnou tuto sobotu a tak můžeme k Novému Strašecímu na návštěvu tuto sobotu. Je to organizačně náročnější, ale vše se daří domluvit tak, aby to klaplo a byly jsme očekáváni. Pátek 10.10.2025 Volám muži z konce své cesty, že jsem celá a chystám se jet domů a on přichází s nápadem, že přece nepojedu celý den vlakem z Domažlic přes Prahu do Brna, abychom druhý den jeli zpět přes Prahu za Kladno, a že bychom si nejlépe dali sraz až zítra v Praze. Toto rozhodnutí mi poskytuje čas strávený v čajovně Želvě blízko elektřiny a s wifi, a zatímco relaxuju v suchu u dobrého čaje, prohlížím, co mi za ten týden uteklo na facebooku. Ve skupině Špicové v nouzi, kam se sdílejí špicové ztracení, nalezení nebo hledající domov na mě vykoukne pejsek. Jako vždy si čtu informace k němu, ale na rozdíl od rutiny minulých měsíců či let nepřejdu hned na další příspěvek v pořadí. Ze zvědavosti se podívám, kde asi leží ty Kralupy nad Vltavou, kde je pejsek umístěn. Jaká je pravděpodobnost, že na mě dnes odpoledne vyskočí v inzerátu pes, který mě zaujme natolik, abych se šla vůbec pídit po tom, odkud je? Teď, když žádného psa nehledáme a ani teoreticky nad tím neuvažujeme? Dost nízká. Ono se to nezdá, ale jsem dost vybíravá. Psy ze Slovenska nechci. Štěňata nechci. A vůbec. Žádného dalšího psa teď nechci. Jaká je pravděpodobnost, že ten útulek je jen 20 minut od cíle naší sobotní trasy? Když převaha špicích zájemců o domov je právě ze Slovenska?
Posílám fotku muži a nesměle se ptám, zda by do auta nemohl zítra naložit Charlieho.
Jaká je pravděpodobnost, že můj vybíravý muž, bude chtít zrovna prvního letošního psa, co mu ukážu? Volá mi o půlnoci, když končí v práci zpět, takže mě budí. Prý si myslel, že mě pes nenechá spát a že budu vzhůru celou noc. Charlieho zítra přiveze. Sobota 11.10.2025
V útulku si napřed bereme na procházku toho, který si nás přivolal. A po procházce s ním muž ošetřovateli v útulku hlásí: „toho druhýho nám ani ven nedávejte.“
Každý útulek má jiné podmínky a tento vyžadoval minimálně jednu návštěvu před osvojením. Navíc takhle narychlo a v sobotu odpoledne s adopcí vážně nikdo nepočítal. Odjíždíme tentokrát s prázdnou, vybaveni jen telefonním číslem na osobu zodpovědnou za adopce. Posílám kamarádce fotku našeho potenciálního přírůstku. A ona mi odpovídá: „tak to jsi měla prorocké sny. Není to štěně, ale jako štěne vypadá. A pak že nejseš čarodějnice“. Oba moji vlčí špicové se tak snoubí v jednom těle – v těle německého středního špice barvy vlkošedé – vlčí. Moje štěňátko milovaný, moje Ferinka, v něm bude zastoupená v té velikosti. A Vokoun? Ten byl na jedno oko slepý, stejně jako tohle pětikilové zvířátko. A nakonec bude mít i něco společného s Charliem. Věk, ve kterém si ho vezmeme. Charlieho jsme si vzali těsně před 9. narozeninami a tohoto pejska inzerují jako osmiletého. Úterý 14.10.2025 Pořád ho ještě nemáme doma. Ale mám dojem, že si nás přivolal. Dnes jsem znova telefonovala s útulkem. Pes zvládl kastraci dobře, nejdřív za 10 dní na vyndání stěhů a na svátek 28.10 si pro něj můžeme přijet. Já vím, že se říká, že zvíře není hračka ani dárek k narozeninám. Jenže Charlie k mým narozeninám dostal domov. Doufám, že i Dustin dostane k mým narozeninám stejný. Už jen pár dní. //napsáno během čekání na Dustina 22.10.2025 Úterý 28.10.2025 Vstáváme brzy, abychom před pátou ráno vyrazili na cestu. Pro Dustina je kalendářní den číslo 28 zřejmě osudový, protože 28.8. jej útulek přijal do své péče a on si tak docela polepšil. 28.10.2025 si polepšuje znova, protože bude mít skoro soukromého posluhovače, o kterého se bude dělit jen s jedním dalším psem. Nakonec se ukazuje, že Dustin toho bude mít s Charliem společného mnohem víc, než podobný věk a nekonfliktní povahu s nezájmem o další psy. Charlie k nám přišel v říjnu 2021 jako osmiletý pes s narozeninami v prosinci téhož roku. Dustin k nám přichází v říjnu 2025 jako osmiletý pes s narozeninami v prosinci téhož roku. A jejich osud od narození až po přijetí do útulku nese podobné rysy. V útulku si oba prostě dost polepšili. Nejsem si jistá, kdo tu je nakonec čarodějný. Ale z těch možností vyhrává Dustin. Pes, ve kterém jsou spojeni všichni moji pejsci, které mám v dospělém životě. Feri, Tim i Charlie. Dustin, lamač srdcí dívek a dam, který natolik okouzlil tchýni, která vždy opatrně hladí naše pejsky, že si ho toužila pochovat v náručí. A on se nechal. Okouzlil i šelmičku, která má v majetku rodinu mojí sestry a jiných psů se taky bojí. Běhala kolem něj, ocásek se mrskal a bylo zřejmé, že si právě vybrala parťáka na hraní. Dustin. Roztomilost sama. Mě se moc nelíbí malí psi, ale tenhle pes byl na první dojem tak ňuňavej, že by mu neodolal nikdo. Ani předchozí majitelé, kteří to s jeho častou potřebou venčit nakonec nezvládli tak, jak doufali. A díky tomu se usmálo štěstí na nás. Při jeho předchozích inzercích a sdílení jsem si jej totiž nikdy nevšimla. Zapadl. Čekal. A pak udeřil přímo do černého. Vítej doma, Dusty. //napsáno 30.10.2025 A na závěr si můžete pustit video, jak se u nás čeká na večeři. Cíl je, aby pejsci neskákali, pěkně seděli a měli oční konktakt. U Dustíka mi stačí, když přestane běhat, ale pilujeme i sednutí:)
Poslední den dovolené jsem si klekla do mokré trávy u poutního barokního kostela Svaté Anny ve Všerubech, že vyfotím Boží muka, umístěná sem ze zaniklé obce Myslív. Pak jsem si zničehonic řekla, že se kouknu pod koleno, jestli tam není. Byl tam. Můj zrak na něj padl přímo a bez hledání. Čtyřlístek. Nechala jsem ho tam, kde byl.
Hned ráno volám do útulku a domlouvám návštěvu, do které musím započítat možné zpoždění na dálnici, návštěvu tety a děděčka a další proměnlivé parametry, které nelze dobře odhadnout. Nakonec příjíždíme jen s půlhodinovým zpožděním. V útulku mají po nemocné majitelce nejen tohoto pejska, ale i pár dalších. Ukazuju ještě v autě muži fotku dalšího špice od dané paní a on se rozhoduje, že by rád viděl oba. Ten původní na fotkách nijak nevyniknul, aby to musel být zrovna on.






Krásný počtení a příběh 🙂
Dekuju
bože to je táák dojemný……hezky se to čte,hezky se na to dívá…
Je, ze jo:) Dekuju.
Moc pěkné, díky.
Děkuju:)
Tyjo, to je krasavec. Návštěva příbuzných může mít opravdu nečekaný benefity:)