A protože jsem si z poslední návštěvy pamatovala krásnou kavárnu Café Mandala s luxusníma dobrotama, nenechaly jsme ji nepovšimnutou. Dva luxusní (bezlepkové) zákusky do mě padly, zvládla bych klidně další dva, jak byly výborné a ještě jsme si na trhách koupily medovinu na večer 🙂
S plnýma pupkama se nešlape nejlíp, to ví každej, kdo to už zkoušel, takže sme se pomalu rozešly kolem Blatenského potoka, lesem a motýlími loukami, kde jsme si málem i trochu začvachtaly až k přírodnímu parku Bahna, vyhlášenému v roce 1990. Naštěstí díky suchému létu a teplému počasí jsme se rašelinného čvachtání nemuseli moc bát. Cesta značce na dohled, ale přitom po kolena ve vysoké lechtající trávě, kde na každým kroku uskakovali koníci a na každým druhým pózovali různobarevní motýli, byla prostě dokonalá. Všechno kolem cvrkalo a vrzalo a nebýt toho vedra, dovedla bych si představit sebou na půl hodinku fláknout do trávy.

Trasu jsme si proti plánu mírně prodloužili k prameni Chrudimky, který jsme, nechápu jak, prostě přešly. Měl být na zelené a my po ní svědomitě šly, jen teda v těch loukách možná nebyla tak svědomitě značená. Když už se mi zdálo, že jdeme dlouho a nic, byly jsme dávno za ní a už se nám ani nechtělo vracet – a navíc zrající maliny byly rozhodně lákavější, než další zřejmě vyschlý pramen.
Na odpočívadle u Filipovské chaloupky, zrekonstruovaného roubeného stavení, dochovaného z doby kolem roku 1930, kdy v něm přebývaly ženy a děti lesních dělníků a v případě špatného počasí i sami dělníci, sme posvačily a objevily i trochu neotrhaných borůvek. Chyběla tomu fakt už jen šlehačka.

V Čachnově jsme následovaly šipku na občerstvení k vlakáči, kde babička s vnučkou řádící venku na trávníku prodávala hlavně chlast, rum a fernet – toho byla plná lednice, trochu sladkostí a několik 0,5l lahví s vodou. Proti smrti hladem i žížní se to hodilo, ale jinak zřejmě obchůdek cílil na jinou klientenu. Škoda, že zatím jsme vody moc nepotkaly a bohužel ani další studánka v Bučině nepřinesla kýženou radost. Trochu vyprahlé jsme vkládaly naděje do Zámecké studánky pod zámečkem Karlštejn, postaveného kolem roku 1770. Bohužel voda nikde a zámeček skoro taky. Prochází rekonstrukcí, takže snad za pár let bude krom hromady popelnic, bordelu a stavebního materiálu krásně opravený a přístupný. Nedostatek vody nás donutil k úvaze dojít do hotelu Svratka pro vodu (zacházka 3km), ale naštěstí odvážná Vero oslovila manžele, pracující na zahrádce u jediného obydleného domu, a tak jsme dostaly parádní vodu o kilák dřív, než se nám snilo. I po deštích v tomto týdnu je celkově fakt sucho a pokud už někde trocha vody je, pak zelená anebo po odhrnutí komárů už nezbývá ani co pít. Povečeřely jsme u zámečku a spokojeně minuly nevábnou Hraběnčinu studánku a jako hřeb večera navštivily skupinu skalisek Zkamenělý zámek. Pak ještě chvíli protáhnout nohy až k otipovanému místu na spaní, kde se nám fakt líbilo, a tak jsme tam vyžahly medovinku a uložily se ke spánku.

Neděle nás přivítala teplým ránem a zjištěním, že spíme prakticky u malinového keře. Vyrazily jsme tedy se smělým plánem stihnout kilometry i vlak přímou cestou k rulovým skalním útvarům – Milovským perničkám, které se jmenují po malých mísách pernicích. Daly jsme si rozcvičku natahováním a vyškrábaly se nahoru, odkud byl výhled na obce Křižánky. Pozdní snídani jsme si vychutnaly a vyrazily ještě na čtyři palice, odkud už výhled za moc nestál. Nicméně skály nás zdržely proti plánu natolik, že jsme musely vynechat odbočku na Rybenské perničky, jinak by nám ujel vlak, a použily jsme menší zkratku do malebné vesničky Pusté Rybné se zájezdním hostincem na náměstí. Pak už nás čekalo jen vedro, kopec, šimrání lučních travin na zpocený lýtka, a najednou jsme byly nahoře posledního dnešního stoupání. Trochu jsme si odpočaly a pohodově dorazily kolem koupaliště, kde jsme vyzkoušely vodu aspoň aby se neřeklo a kolem lanového centra pro veřejnost, kde jsme si zařádily jako děti, akorát na vlak i s chvíli času si v obchůdku u nádraží koupit kozí sýry.

PS: komu chybí hřeben, použije vidličku! účel splní taky, jen ji nesmí zapomenout umýt 😀