Na výletě s Mawenzi
  • Úvodní stránka
  • Výlety
    • Jednodenní
    • Vandry
    • Vícedenní
    • Zájezdy
  • Psiska
    • vlčí špička Feri
    • vlčí špic Tim
    • lapinkoira Charlie
  • Inspirace
Vyberte stránku

Zakletá Rokytka 22-24.3.2019

Vandry, Výlety | 4 Komentáře(ů)

Řeka Rokytná, familirně prostě Rokytka, je po značce schůdná prakticky po skoro celým toku – z Jaroměřic nad Rokytnou až do Ivančic. Na začátku 20. století byla ještě označovaná jako Jaroměřka. Rokytka meandruje v hlubokých údolích, místy dost skalnatých, což je fakt super terén pro můj kotník, který se sice pomalu, ale jistě dává dohromady. Už mě asi dlouho nebolel… 🙂

Zobrazit článek (710 více slov)

Prokletá Rokytka! Nebo spíš zakletá? Poslední vandr na Rokytce přinesl jeden roztrženej spacák, jednu rozpadenou botu a dvě ztracenž lahve s vodou. Taky nastartoval zkracovací prokletí, kdy jsme z tří denní akce udělali dvoudenní a tento trend setrvával minimálně rok… Jak to bude tentokrát?

Tmavej lak na lavečce je pěkně vyhřátej. Ležím na ní rozplesklá a nasávám teplo ze dřeva pod sebou i ze slunečních paprsků nad sebou. Takovejhle začátek vandru bych si dala líbit, leč odpoledne postupovalo a kilometry zatím neubyly.

Žlutá značka ze silnice hned zatáčí k řece. Na začátku je to pohodička kolem vody, ale brzo to začíná – svah a v něm malá vyšlapaná cestička. Cestičce občas chybí trochu hlíny, protože se svezla dolů do řeky a občas na ní přebývají popadaný kmeny. Nepostupujeme zrovna moc rychle. Ten svah, ve kterým Knize uplavala láhev si pamatuju nějakej větší. Voda má barvu jako stromy – šedivou a hnědou – teď po zimě ještě není ani nové listí a i země má barvu šedivou a hnědou od hlíny a starého listí. Přece jen v tý šedivý a hnědý tam není mrtvo. Jaterníky a sasanky a ještě cosi žlutého bezostyšně vyčuhuje z listí, včely už se probírají po zimě.
Ten most si pamatuju, že jsme přes něj přecházeli… hm, tenkrát ještě nekončil uprostřed řeky, takže vyzout a jdeme na to. zapadající slunce nás doprovází na cestě k menhiru, který tu nechal Kdo si postavit na památku, kluka který tu rád sedával a zemřel celkem mladý. Les se tu na bivak fakt nehodí, ale nám už se moc dál nechce. Nakonec nacházíme parádní místo zároveň se setměním v lese vedle zelené značky. Ráno mě budí vyzvánění kostela z nedalekých Rešic promíchané bučením kraviček na pastvině pod lesem. lehká mlha se válí v lese a je nejvyšší čas pomalu vyrazit A nahnat nějaké kilometry. nemáme vodu a slunko děsně pere. terén je dost podobný tomu, co včera – svahy, kamení a popadané stromy. Kde je louka nebo pěkná cesta, tam je to brutálně rozrytý od prasat. jít se nedá pořádně nikde. zkoušíme hospodu v Tavíkovicích, i když si ji pamatuju spíš jako večerní pivni doupě a vskutku, otvírací doba až večer. místní pán nám radí, že nahoře je ještě hospůdka. Sice je taky zavřená, ale sousedí s otevřenou vietnamskou večerkou, což nás docela těší a kupujeme si zmrzlinu a hromady vody. Ležíme a trávníku na náměstí užíváme si leháro a pozdní oběd. přemýšlíme jestli ještě dneska stihneme 15 kiláků hm no nevím tak asi jako spíš ne budeme rádi když zítra Stihneme autobus na mém nouzovým místě Studánka Na skalkách nemá skoro žádnou vodu a to jsme na konci zimy a tady je totální sucho. Ještě, že v Tavíkovicíh nad zavřeným coopem byli vietnamci (denně do 19h).

Bivakujem jen kousek za Studánkou s výhledem do polí. Nechrání nás les Takže nám Měsíc svítí vchodem celou noc na hlavu. ráno vyrážíme tak aby jsme stihli autobus rozkoší 12km odhadujeme na 5hodin chůze na základě včerejšího postupu. Sotva vyrazíme, potkáváme pána, co si balí stan na louce hned u řeky. Když vidím, jak je rozrytá, asi bych tu spát nechtěla. další studánka u Kašparova mlýna  je použitelná a voda z ní je chladná a dobrá, takže dobíráme na cestu. Cesta do Tavíkovic je už pohodovější, ale tu mokřinu, co si tu v jednom místě pamatuju jako žrouta bot je taky dost suchá, jen není vyschlá na troud, jako ostatní louky…

V Biskupicích zvoní poledne. Přesně jako v roce 2013 docházíme k místnímu obchodu, akorát tentokrát má otevírací dobu jen do 11:30 a navíc v sobotu, ne dneska, v neděli. Obchod za sklem je spíš připomínka časů dávno minulých, než aby odrážel dnešní dobu hojnosti. Za Taíkovicema opět skalnatý terén, cestička ve svahu a popadaný stromy… my se ale oddělujem asi kilák za obcí k silnici, kde mám vytipovaný jediný možný spojení z týhle oblasti, pokud člověk nedojde až do Jaroměřic na vlak…

Obě zastávky tu mají stejný jízdní řád, a to ve směru od Znojma, takže nemít spoj najitý přes net dopředu, byla bych asi dost nervozní… (dopravce informován a autobuse jel na čas). Máme asi hodinku k dobru, tak se vyhříváme na louce u zastávky. Prokletá ale pro mě Rokytka zůstává, ačkoli jsem jako minule nekončila už v Biskupicích, ale o kilák dál… Zvládnu někdy tuhle trasu celou?

Rokytka za Tulešicema... tady jsme sešli k řece cesta je kamenitá ale kolem vody Jaterníky v plným rozpuku jo to je taky po značce... a tady dřív býval mostek... dolmen z roku 1927 ranní probuzení Rokytka, nečekaně osamělá sněženka mezi hektary jaterníků... Kostel Panny Marie Matky jednoty křesťanů, Tavíkovice autoportrét zpěv ptáků nás provázel každou minutu, snad kromě noci Biskupice, zavřeno
Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?
Share on Facebook
Facebook

4 Komentáře(ů)

  1. PetraK
    PetraK na 25.3.2019 v 23:11

    ….Tmavej lak na lavečce je pěkně vyhřátej. Ležím na ní rozplesklá a nasávám teplo ze dřeva pod sebou i ze slunečních paprsků nad sebou. Takovejhle začátek vandru bych si dala líbit….
    hmmmmm odpočinkovej lábuš!! Úplně to vidím

    takže vyzout a jdeme na to. ….

    týý jo, voni už brodili – takže……….. takže došlo na to o čem psala tuhle Petrs01? Dostavil se endorfin nějakej potom?

    …. Zvládnu někdy tuhle trasu celou?

    jistěže 🙂

    Fotky jsou zas bombarďácký a to listí prosvětlený, to teda vede 🙂

    Parádní výlet a ……… neztratilo se nic , ne? 🙂

    Odpovìdìt
  2. Mawenzi
    Mawenzi na 26.3.2019 v 6:59

    nene, neztratilo se nastesti nic:)

    No rikala sem si, jestli bych si v tomhle mela zaplavat, jak o tom tuhle.mluvila – a myslela sem, ze mam z lytek rampouchy a druhy brodeni sme radsi vzdali a vratili se kus zpet k mostku:D

    Odpovìdìt
  3. Pavla
    Pavla na 26.3.2019 v 8:56

    Nádherné fotky. Rokytná je moje srdeční záležitost, jezdili jsme tam ještě s rodiči stanovat.

    Odpovìdìt
    • Mawenzi
      Mawenzi na 26.3.2019 v 10:46

      Díky, nedivím se, že rokytka ti přirostla k srdci 🙂

      Odpovìdìt

Vložit komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Původní web

K webu z let 2005 - 2016 se dostanete tudy

Štítky

do 15km 15-25km 25-35km 35-50km 50-75km 75-100km 100-150km 150-200km okruh 2022 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2012 2011 2010 2009 2008 Jižní Čechy Jižní Morava Karlovarsko Královéhradecko Liberecko Moravskoslezsko Olomoucko Pardubicko Plzeňsko Střední Čechy Ústecko Vysočina Zlínsko Německo Maďarsko Rakousko Rumunsko Polsko Ukrajina Slovensko Velká Británie vybavení

Archivy

Komentáře

  • Jára: Vandr východní hranou Svitavské pahorkatiny, prosinec 2021
  • Viktor Šrámek: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Milá Aulehlová: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Dobrodruzka: Broumovská vrchovina, listopad 2022

Kontakt

mawenzi (šneček) seznam.cz

Je libo novinky?

Loading

Zásady ochrany osobních údajů

Design od Elegant Themes | Běží na WordPress