Na výletě s Mawenzi
  • Úvodní stránka
  • Výlety
    • Jednodenní
    • Vandry
    • Vícedenní
    • Zájezdy
  • Psiska
    • vlčí špička Feri
    • vlčí špic Tim
    • lapinkoira Charlie
    • Nezařazené
  • Inspirace
Vyberte stránku

Z Králík do Anenské studánky

Vandry, Výlety | 4 Komentáře(ů)

Letos v létě jsem venku tak často, jak jen chci. Hromada volnosti a plánů má ale i stinné stránky. Kdo má pořád vymýšlet, kam vyrazit na výlet? Jsem doma teprve den a už mám možnost jet na vandr s Bonou. Cestovatelkou, co na jaře ušla 800 kilometrů z Francie do Santiaga de Compostela.

 

Jenomže kam?

 

 

>>> Ukázat celý článek (1 195 více slov) <<<

 

Bona navrhuje, že bychom mohly jet někam, kde to ani jedna neznáme. Pro mě je to výzva, vůbec neznám krajinu Českého lesa a západní části Šumavy. To je ale na 5 dní docela daleko. Protože jsem doma z nedokončené 1. etapy Stezky Českem, nebo dokončeného 1. úseku Via Czechia, to záleží na tom, jak se na to kdo dívá teprve pár hodin, směr toku mých myšlenek je jasný. Můj mozek není ve stavu něco namyslet sám a tak si beru berličku.

 

Mrknu na trasy Via Czechia, které špikují celou republiku a vyberu trasu Českomoravskou, která kopíruje hranice Moravy a Čech. Boně se to líbí, dopravně to máme obě šikovně, ale první zádrhel je Králický Snežník a část trasy od Polských hranic do Králík. Bona tuto část nedávno šla a také vyrazit na hraně prázdnin na Dolní Moravu, kam se koncentruje půlka republiky není nejlepší nápad, pokud nám jde víc o pohodu než přetlačovanou v lese. Druhý zádrhel je, že Bona může jen těch 5 dní, a tak z trasy ukrojíme jen slabou pětinu a musíme vymyslet, kterou.

 

Vyhrává část trasy z Králík do Březové nad Svitavou, ale to bych nebyla já, abych si mapu hned místy neupravila k vlastní spokojenosti. Až teď můžeme vyrazit!

 

Výhled z hory od kláštera Hedeč na Králický Sněžník.

 

Sraz si dáváme v Letovicích v kavárně, kde máme obě přes hodinu čas na poslední část spoje do Králík. Kavárna je skvělá, začínám den dvěma  zákusky a kafem dohromady v ceně jednoho brněnskýho kafe a seznamuju se s mojí společnicí, se kterou se známe posledních několik měsíců z internetu, kde jsem objevila její cestovatelský blog.

 

Ve vlaku do Králík trochu vytrávíme sladkou snídani a můžeme se vrhnout vstříc našemu výletu, jehož první dominantou je významný klášterní komplex Hedeč vznikající již v roce 1696. Ke komplexu nás vede křížová cesta, vinoucí se alejí mohutných stromů do prudkýho stoupání. Je nezvyklé teplo a klášter Hora Matky Boží si i s kostelem Nanebevzetí Panny Marie si trůní v 770 metrech nad mořem. Snažíme se s těžkýma krosnama neuvařit ve vlastní šťávě. 200 metrů stoupání není nic hroznýho, ale posledních výškových 120 metrů asi na půl kilometru vzdálenosti je dobrej trénink, jestli letos pojedu někde na kopečky. Bona trénovaná je, ve Španělsku chodila nahoru a dolů každý den, přesto se vaříme spolu a moc mi neutíká, protože není zvyklá na těžkou krosnu. V tom mám výhodu zase já.

 

Poutní komplex Hedeč

 

Chtěly jsme si dát polévku v restauraci na žluté značce, ale je zavřená a tak musíme počkat až k rozhledně Val, která je postavena na telekomunikační věži. Z mapy se zdá, že rozhled nebude nijak skvělý, ale opak je pravdou a rozhled do krajiny je výborný. Kdyby se nás z rozhlednové plošiny nesnažil srazit silný vítr, bylo by to skvělé místo na svačinu, kterou musíme sníst v závětří.

 

Na modré značce v lese do Šanova jsme před větrem dobře kryty, a jak se ukazuje ve vsi Šanov, les nás kryje i před nesnesitelným sluncem, po kterém musíme zdolat dlouhý asfaltový úsek k lesu. V lese nás sice čeká stín, ale hlava mi nebere, jakto, že v něm je skoro stejný vedro, jako mimo něj. Stoupání na Suchý vrch se tak stává snesitelným až když si v restauraci Kramářova chata objednáme kýbl studeného pití. Jídelní lístek nás tu láká dobrotami, a tak nepohrdneme ani večeří. S plnými bříšky se totiž klesá stejně dobře jako s prázdnými, a my už dneska budeme jen klesat až k místu, vyhlídnutému k bivaku.

 

V noci je mlha, silně fouká a vysoká vhlkost krade skoro všechno teplo. Letos v létě snad ten letní spacák ani nevytáhnu a strávím většinu nocí v třísezóňáku. Spokojeně.

 

Tichá Orlice po modré značce.

 

V turistickém informačním centru na Červenovodském sedle si dáváme horký kafe a alespoň na chvíli si užíváme toho, že sluníčko je schované za mraky.

 

Při stoupání na Bukovou horu objevujeme lány dozrávajících, ještě lehce nakyslých, borůvek, od jejichž spásání nás vyžene černý dešťový mrak, aby nás ohrožoval svojí neodbytnou přítomností až do obce Cotkytle. Tam těsně stíháme místní sámošku před zavíračkou a před deštěm se schováváme na jejím krytém posezení, zatímco si dáváme pozdní oběd.

 

Po silnici kolem strání pokrytých sladkými jahůdkami vystoupáme na rozhlednu Lázek, která je snad permanentně zavřená od doby, kdy jsem tu někdy v roce 2015 byla poprvé. Teď vypadá ještě opuštěněji a zanedbaněji, okna a dveře jsou pokrytá silnými pavučinami a otevírací doba platí snad jen pro pavouky a mouchy.

 

Výhled z Bukové hory.

 

V lesích na zelené značce k Lanškrounu je chládek a hromady zralých jahod. Místo chůze se spíš krmíme a já vzpomínám na vandr na Malé Fatře, kde jsme spali přímo mezi borůvkami. Dnes nakonec spíme také mezi borůvkami a za celý vandr jsou tyto nejlahodnější.

 

Ráno začínáme čokoládovými pralinkami v čokoládovně Marcus a jdeme si sednout do kavárny La Caffé s výhledem na kostel sv. Václava, kde to teprve pořádně rozbalíme, protože mají i bezlepkové dobroty.

 

Dnešní den je celkově spíš odpočinkový, u Krátkého rybníka dlouze obědváme a užíváme si lehkého větříku a stínu stromů u vody, než budeme muset v horkém vzduchu pokračovat dál.

 

Třípatrový zámek Nový zámek je možné navštívit po předchozí dohodě, ale my jsme ani přesně nevěly, kdy k němu dorazíme. O pohnuté historii zbytku zámečku, ze kterého se dochovala jen věž, část sklepů, studna a zbytky základových zdí se tak lze dočíst alespoň z cedulí umístěných u něj.

 

Čokoládovna Marcus.

 

Vedrem zmožené a totálně upečené se plahočíme do Rudoltic. Rybníky před obcí svádí ke koupeli jen žáby a vodoměrky. Zelená smradlavá hladina, viditelně mnohem níž, než by bylo vhodné, vůbec neláká ani ke smočení nohou a vysoké kopřivy na břehu také nenaznačují, že by sem chodili alespoň místní děti.

 

V Rudolticích si prohlížíme alespoň kostel sv. Petra a Pavla, opravený v roce 1992 díky sbírce místních rodáků. Vrata do kostela jsou otevřené a interiér kostela je přístupný k nahlédnutí z prostoru za nimi. Stačí udělat pár kroků z vyhřátého trávníku a hned na nás dýchl příjemný chlad a omamná vůně kostela.

 

Konzum v Rudolticích je ještě otevřený, a tak neodolám zmrzlinovému osvěžení. Asfalt, prašné louky a přímé odpolední slunce, to budou na příštích pár kilometrů naši průvodci horkou a vyprahlou krajinou. Když nás míjí jednovagónový motoráček a já mu začnu mávat, strojvůdce nám houkne na pozdrav a zpříjemní tak nekonečnou výheň.

 

Výhled na strmé svahy opukových skal Svitavské pahorkatiny.

 

V lese by kdekdo čekal příjemné schlazení, ale v tomto lese jsou bažiny a mokřady a tak se nedá ani zpomalit a osvěžení si užít. Je to domov komárů, klošů a jiného otravného hmyzu, zpomalit jen o fous, sežerou nás zaživa.

 

Les je tu smíšený s hustým porostem ostružiní a maliní, místy se objevuje borůvčí či stopy prasečích rypáčků. Ke spaní si vyhlídneme jediné přijatelné místo, které ani není moc rovné. I tak jsme k němu našlapaly o něco víc kilometrů, než jsme plánovaly, což by normálně nevadilo, ale Bona má nové boty a ukazuje se, že co se zdá na kratších vzdálenostech OK, je při několikadenním pobytu venku nepřijatelné. A to jsme se dneska fakt snažily nohy šetřit, stejně to nestačilo.

 

Končíme hned další den už v Annenské studánce, kde nám to dobře vychází na vlak a tak mi to letos už potřetí zase nevyšlo na rozhlednu Strážný vrch. Tak snad ten příští rok!

Pokračování přístě >>

 

Mramorová socha Babička ze scohařského symposia z roku  1991 od Josefa Kříže. Králíky. Bok barokní vstupní brány z 18. století do stromové aleje, vedoucí ke klášternímu komplexu. Stromová alej, vedoucí z Králík až k poutnímu komplexu. Výhled z hory od kláštera Hedeč na hornatinu Králický Sněžník. Klášterní komplex Hedeč Hora Matky Boží ze 17. století. Znova výhled na Králický masiv, vzadu vykukuje Králický Sněžník, který lze poslední roky poznat podle nové rozhledny. Kostel Nanebevzetí Panny Marie. kaple Svatých schodů z králického mramoru. Výhledy z rozhledny Val na východ a na západ na Hanušovickou vrchovinu. Poutní areál Hedeč z rozhledny Val. Tichá Orlice po modré značce. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Šanov. rozhledy do krajiny a na Králíky z úpatí Suchého vrchu. Stoupání ke skalnímu útvaru Bradlo. Skalní útvar Bradlo. Cesta na Suchý vrch dlážděná je hlínou. Výhled z Bukové hory západně a lepší výhled z Bukové hory. Borůvky už brzy budou. Kostel Povýšení sv. Kříže, Valteřice. rozhled směrem na Letohrad. Další výhledy do krajiny ze zelné značky. První jahody! V dálce je možné vidět Praděd. Místní vesničky jsou opravdu malebné. Kostel sv. Jiří, Horní Heřmanice. Výhledy do krajiny. Křížek v loukách po zelené značce, Horní heřmanice. Před Cotkytle. Louky jsou plné hmyzáků i motýlů, které nepoznám, ale Bona je zdá se zběhlejší. Okáč bojínkový. Pohled na vrchol Vrchy (660 m), za kterým se skrývá Cotkytle. Kostel sv. Jana Nepomuckého, Cotkytle. Výhled severně na Suchý vrch. Krajina je tu mírně vlnitá a nejde odolat scenérii s traktorem. Pohled od rozhledny Lázek severně na Orlické hory. Pomník protifašistického odboje, Lázek. Výklenkové kapličky před Lanškrounem jsou dokonce tři kousek od sebe. Studánka Sofiin pramen z roku 1913, kterou zřejmě zničil padlý kmen.  Voda výborná. Snídaně! Před námi leží Lanškroun. Heřmánkové lány hned u silnice nás vedou neomylně. Sousoší reliéfů z roku 1811, Lanškroun. Čokoládovna Marcus. Dvě pralinky byly málo, doporučuju víc! Kostel sv. Václava, Lanškroun. Socha Kajícníka, Lanškroun. Krátký rybník, Lanškroun. Vážka. Boží muka na památku na  lanškrounské popraviště. Výhled na Lanškroun od západu. Cestička vychozená mezi vzrostlým obilým k aleji kaštanů, vedoucích až Zámeček Nový zámek. Kostel sv. Petra a Pavla, Rudoltice v Čechách. Interiér kostela. Výhled na strmé svahy opukových skal Svitavské pahorkatiny. Památník z roku 1898 k 40. výročí panování majitele  panství knížete Jana II. z Lichtenštejna. Kostel sv. Vavřince, Anenská studánka. Poslední posezení u kostela v Anenské studánce a hurá domů.

 

Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?
Share on facebook
Facebook

4 Komentáře(ů)

  1. PetraK
    PetraK na 19.7.2023 v 7:15

    Mawe – to je ale zase pošušňáčko! Krásnová krása, ta voda, schody v kostele, ten výhled na Praděd, dostala jsem chuť na jahůdky a boruvky a pole heřmánku závidím, musí to být nádhera, což?

    Odpovìdìt
    • mawenzi
      mawenzi na 19.7.2023 v 8:55

      diky, bylo luxusne a fakt sem si to uzivala. Navic Bona zna miliardu hmyzaku, takze vsechno mi zvladla zaradit, to bylo super 🙂

      Odpovìdìt
  2. Bona
    Bona na 19.7.2023 v 8:46

    Poslední dobou nějak nestíhám, ale na tohle jsem si ve vlaku čas našla. Samozřejmě to nezklamalo, skvělé čtení. Díky za připomenutí i společnost a spoustu cestovatelských vychytávek, které jsi mi ukázala. Těším se na pokračování výletu.

    Odpovìdìt
  3. Mawenzi
    Mawenzi na 19.7.2023 v 8:56

    akorat nevim, jestli ho zmaknem jeste letos 😀 ja to puvodne ani uplne psat nechtela, ale prave… ja si to pak muzu za rok nebo 5 pripomenout jak sme se mely skvele 🙂

    Odpovìdìt

Vložit komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Původní web

Web z let 2005 - 2016

okruh do 15km 15-25km 25-35km 35-50km 50-75km 75-100km 100-150km 150-200km poutní cesta Stezka Českem Via Czechia Vokolo Moravy 2025 2024 2023 2022 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 Jižní Čechy Jižní Morava Karlovarsko Královéhradecko Liberecko Moravskoslezsko Olomoucko Pardubicko Plzeňsko Střední Čechy Ústecko Vysočina Zlínsko Německo Itálie Maďarsko Rakousko Rumunsko Polsko Ukrajina Slovensko Velká Británie Holandsko charita

Archivy

Komentáře

  • Maw: mawenzi.cz slaví 20 let provozu!, duben 2025
  • Waki: mawenzi.cz slaví 20 let provozu!, duben 2025
  • Anonym: Povážský Inovec, díl 2. Květen 2025
  • Jindřiška Molčanová: Povážský Inovec, díl 2. Květen 2025
  • Maw: Povážský Inovec, díl 1. Květen 2025
  • Kuskus: Povážský Inovec, díl 2. Květen 2025

Kontakt

mawenzi (šneček) seznam.cz

Je libo novinky?

Loading

Zásady ochrany osobních údajů

Design od Elegant Themes | Běží na WordPress