Tyhle dva volné dny si chci užít trochu jinak, než turistikou od rána do večera. Mám s sebou knížku a v plánu je hodně číst a chodit jen tak trochu, abych se protáhla. Tomu odpovídají i oba okruhy, které sotva dosahují vzdálenosti 10km.
DEN 1.
Na dnešní den připadá trasa, která lze prodloužit až na 14 km, nebo zkrátit asi na 7km. Vyhrává střední okruh v délce 10km a tak akorát mi vzhledem k bolavé krční páteři stačí.
Stoupání loukami plnými motýlů a dalšího hmyzu je pastva pro oči i nos. Všechno voní, cvrčci cvrkají, motýli se honí nad rozkvetlými květy. Hodně fouká a po obloze se ženou tmavé mraky. V tomhle počasí motýli neradi sedají, a tak se za nimi s foťákem honím marně. Při stoupání na vrchol Skalka (714m) se otevírají výhledy na Jeseníky a za vrcholy Ostružná (1184m) nebo Klobouk (961m) je vidět dokonce Praděd (1491m).
Přichází déšť. V dálce Jeseníky.
Z mraků začíná lehce mrholit, ale do lesa je to jen kousek. Ani nestojí za to vyndávat pláštěnku. Husté bukové lesy na vrcholu Skalka nepropustí skoro jedinou kapku. Na rozcestí Čečel – silnice je přesně půlka trasy a po lehkém stoupání až k přístřešku k nachystání oběda přichází mírné klesání zpátky do cíle. Otevřené louky nabízí výhledy na barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie v obci Jakubovice, výchozím i konečném místě dnešního okruhu.
DEN 2.
Dnes nás čeká vedro na padnutí. Minimálně v Brně bych určitě padla, ale tady v lesích je šance, že se v dopoledních hodinách neuvaříme. Stoupání k rozhledně Háječek vede po hraně luk a tedy po slunci, ale dopoledne není vedro nemilosrdně spalující. Stačí pár metrů na slunci a hned bych si odpočala pod košatým stromem u evangelické kaple z roku 1860, ale už ten nápad pojal někdo se psem a mačkat se nikde nepotřebuju. Nezbývá, než si dát odměnu v podobě stinného odpočinku až u rozhledny Háječek.
Samoobslužná Nadhledna, jak je objekt pojmenovaný, je schovaná v lesíku nad pastvinami a lze platit hotově i kartou. Super vymoženost, kdy je možné k rozhledně přijít opravdu kdykoli a užít si výhled z ochozu ve výšce skoro 30 metrů. Výhled na Jeseníky nebo na rozhlednu na Suchém vrchu je parádní, ale trochu ho kazí silný vítr, který začíná fučet. V tomhle bych nahoru nešla, ale dolů nějak musím. Naštěstí tu nejsem sama a tak to dolů s oporou není tak hrozné.
Evangelická kaple, Svébohov.
Z obce Svébohov vede k rozhledně žlutá značka a také naučná stezka Svébohov, po které se dá okruhem vrátit zpátky do obce přes menší nezalesněný vrchol Homole, ze kterého je vidět, jak jinak, než Praděd. Naštěstí na druhé půlce trasy vede cesta většinou lesem, a tak se v něm dá schovat před spalujícím sluncem, než dojdeme k autu.
Dovedla bych si představit v okolí strávit mnohem víc času, než jen dva půl dny. Je tu krásně a hlavně to tu vůbec neznám! Budu to muset někdy příště napravit:)
Mawem jak Ty to děláš, že když fotíš les, je to les a ne sirky na stojku, jak to vždycky vyjde mně.
…. nenastoupat moc, ale odměnit se výhledy, jaké v nížinách nejsou. …..
ideální! :_)
Mozna zalezi, jestli ten les co fotis vypada jako sirky nebo jako les 😉
Pekne nspsane.
Pf, 10 km, ja minuly tyden volila 5 a stacilo. 😉
me dneska stacil i kilak v tom vedru 😀
Mawenzi, když vidíš dva souložící, nech jim soukromí. A ne že na ně namíříš sklo a ještě to zveřejníš…