Tenhle článek bude trochu netradiční.Výjimečně totiž nebude o žádném výletě nebo akci, ale bude o mém vybavení, které vozím s sebou na vandry po České republice. Na internetu je podobných článků spousta, ale ten můj je jedinečný pro mě v tom, že se k němu budu moct za 10 let vrátit a zhodnotit si, co v mé výbavě zůstalo, co bylo dobré a co jsem nahradila a už nikdy nechci používat 🙂 Jestli chcete, pojďte se nechat inspirovat.

Dneska svoji výbavu fotí kde kdo, malé balíčky úhledně naskládané na posteli, z hlavy vyjmenovat váhu s přesností na gramy… Já zvládám leda tu přesnost na gramy, rozhodně nejsem schopná ve své chaotičnosti něco úhledně někam naskládat, takže vždy potřebuju k ruce seznam a danou věc odškrtávám, až když je bezpečně v batohu. Kdybych snad narovnala hromádku na postel, může se snadno stát, že první průlet psa vyhostí ponožky někam do kouta a já se pak budu hodně divit, až je budu v terénu hledat.

Původně jsem chtěla článek koncipovat jako jedno drobné zpestření, ale jak jednou začnu grafomanit, nevím kdy přestat, a tak to bude čtení na pokračování.

Tak jdeme na to.

Velká trojka. Co je to ta velká trojka? Nevím, kde se ten název vzal, ale dneska je už automaticky zažitý pro základní a nejdůležitější položky, které dokážou velice ovlivnit pohodlí na výletě. Batoh – přístřešek – spaní (často jen spacák bez karimatky, já k tomu zařadím i karimatku).

BATOH

Batohy mám aktuálně dva, jeden mohutnější, s víc kapasama a pohodlnější. Taky ale těžší. Jedná se o Osprey Stratos 50 litrů. Druhý z nich je Osprey Exos 38 litrů, který je výrazně lehčí, ale nemá tolik kapes ani pláštěnku.

Osprey Stratos 50 litrů mám  ve verzi II v pánské velikosti M/L s popruhy S/M, které mi ochotně zaslal výrobce Osprey – stačilo je kontaktovat pomocí formuláře. Dost divná kombinace, že? Su holka nevelkého vzrůstu – o velikosti 168 centimetrů, tak proč si nekoupím dámskou verzi? protože moje záda se pyšní délkou 52cm, což by mi jistě záviděl kdekterý dlouhán a tato mamutí velikost zad mě předurčuje k tomu, že pokud mi nějaký batoh sedí zády, málokdy mi k tomu ještě taky sedí velikostí popruhy, které jsou k těm monstr zádům dimenzované na ramenaté Arnoldy. Osprey Stratos M/L má delší záda, přesto popruhy jsou k jejich velikosti spíš poddimenzované. Když bych je porovnala s popruhy z modelů Kestrel z let 2010 – 2012, tak ML velikost měla popruhy o dost delší a velikost SM zhruba odpovídala tomu, co dnes nabízí modely ML jako standardní velikost. Přesto mi popruhy z velikosti S/M sedí o fous líp, protože záda nezáda, pořád su spíš menší a navíc holka. 

S batohem Osprey Exos 38l verze II se to má podobně. Dámský model Eja má na mě krátká záda a navíc ještě kratší popruhy, jejichž polstrování mi i v té větší velikosti končí pod klíční kostí a tedy nic pohodlného. Zato pánský Exos sedí jak hrnec na prdel. Chápu, proč pánům jeho popruhy často připadají moc krátké. Tenhle batoh mi prostě sedí, jak kdyby ho vyrobili podle mě a není nutné na jeho zádovém systému měnit vůbec nic.

Teď k těm batohům, v čem jsou rozdílné a které věci je spojují:

Osprey Stratos 50l

  • 1,67 kg
  • oddělitelná spodní komora se samostatným vstupem
  • dvě velké kapsy na bederním pásu (5″ mobil se do nich nevejde)
  • při pečlivém zabalení batoh sám stojí a nepřeklápí se
  • integrovaná pláštěnka
  • nosnost 18 kg
  • systém na uchycení holí za chůze
  • oddělávatelné víko
  • dvě boční kapsy
  • Velká kapsa vepředu
  • bezpečnostní píšťalka na hrudním pásu
  • kapsa na hydrovak
Osprey Exos 38l

  • váha 1160 gramů
  • ultra velké boční kapsy
  • oddělávatelné víko
  • manžeta pro možnost nosit batoh bez víka a odlehčit mu o nějaké gramy
  • skvěle pohodlný zádový systém
  • nosnost pohodlná do 13kg

Exos mi vyhovuje všude tam, kde ocením každý ušetřený gram anebo mi stačí menší objem. Stratos naopak ráda využívám na pohodové vandry, kdy mám všechno po ruce jak jsem zvyklá a mohu používat spodní komoru, které jsem přišla nachuť až právě se Stratosem.

SPANÍ

mám tři kousky. Su zimomřivá zmrzlina, která nic neunese, takže když je v noci konečně teploučko, klidně zainvestuju do lehkýho spacáku, hlavně že ušetřím 200 gramů na váze 🙂 A mám už vyzkoušeno, že k hornímu komfortu potřebuju přičíst asi 5°C a to je můj tepelný komfort, takže spacáky musím brát trochu naddimenzované. Když sem v roce 2014 přešla na peří, rázem jsem nemusela nosit karimatku venku z batohu, ale vešla se krásně dovnitř. Péřové spacáky jsou lehčí a sbalitelnější, než stejně “teplé” umělé. Sice je nutný šáhnout hloubš do kapsy, než člověk chce, ale rozhodně mi to za to stálo a už bych se k umělému spacáku nevrátila.

Letní spacák Warmpeace Viking 300 – lehký letní péřový spacák, ve kterém pohodlně zvládnu noční teploty zhruba od +12°C výš. 640g ve velikosti 170 cm. Když hodně propnu nohy, dotýkám se švů a jsem schopná v nohách stlačit izolaci. Třísezóňák bych si tedy nikdy neměla v této délce kupovat, nohám by se to nemuselo líbit. Viking 300 nepatří mezi nejlehčí letní spacáky, ale zase cena je docela přívětivá. Ten svůj používám od roku 2015 a je pořád jako nový.

Třísezónní spacák Cumulus Lite Line 400 (400g peří 850 cuin) – kupovaný ještě v době, kdy Cumulus používal plnění 40:60 ve prospěch horní části spacáku. Výhoda je v tom, že se ušetří váha, protože spodní část stlačená tělem stejně tolik neizoluje, ale nehodí se při spaní na boku a vrtění. Taky se nehodí pro mohutnější postavy, spacák je poměrně úzký. Univerzální velikost cca pro osoby do 185cm mi nijak nevadí, k nohám si můžu naňahňat trochu hmoty navíc. Pro mě je tento spacák hraniční kolem +4°C, radši ho používám v teplotách +6°C – +15°C. Prostě jak zapadnu večer do polohy ležmo, okamžitě přestávám hřát a moje věčně ledový nohy pomalu ochlazují celé tělo… Pro použití v těchto teplotách ani není problém s plněním 40:60, které mi v třísezóním spacáku naprosto vyhovuje. Tento spacák používám od léta 2016. Se svými 755 gramy je super na letní týdenní vandříky.

Třísezónní s přesahem do zimy – Jako teplejšího bráchu jsem měla od roku 2014 Criterion traveler 650 (650g peří 700 cuin), který jsem teď koncem roku 2020 prodala, abych ho mohla nahradit teplejším kusem. Stárnu a su víc a víc zmrzlá. V roce 2014 jsem zvládala studené březnové teploty kolem -5°C v pohodě, což ale už není pravda. Jeho plnění 40:60 navíc v teplotách pod nulou znamenalo, že když se blbě zavrtím, vzbudí mě zima. Teď čekám na jeho nástupce, Cumulus panyam 600 + na zakázku přidaných 90g peří (celkem 690g peří 850 cuin). Ušetřím zhruba 200g váhy, ale hlavně doufám, že teploty kolem -5°C pro mě zase budou pohodlné a dobře se vyspím. Firma Cumulus přešla pár let zpět na plnění 45:55, takže doufám, že mě už pootočení ve spacáku nebude budit zimou.

Péřové papuče – nutnost, pokud máte nohy zmrzlý na kost v okamžiku, kdy přestanete chodit a lehnete si. Mám od firmy Kwak pro fajn poměr váhy a ceny. Papuče jsou super a hodně mi zlepšily komfort spaní. Už si to bez nich nedovedu představit a lituju, že jsem je koupila až na sezónu 2020.

Karimatka nafukovací – mám odlehčenou 4 sezónní verzi oblíbené značky Klymit. Model Insulated V Ultralite SL, zakoupené na jaře 2019. Manipulace s nafukovačkou je trochu prudná, na nafukování a balení je potřeba trošku víc místa, než na rozhození a smotání pěnovky. Ale to spaní za to stojí. Mám vyzkoušené jen teploty kolem -4°C z kraje března, kdy je zem ještě promrzlá, ale zima zespodu nebyla. A je hrozně moc pohodlná, spí se na ní jak na posteli.

Karimatka pěnová skládací Thermarest Zlite sol – skládací karimatky sou pecka na skladnost a rychlost složení proti klasickým rolovacím, bohužel u Zlite Sol se pěna slehne rychleji, než např. karimatka z EVA pěny. Je nutno počítat s tím, že náruživému výletníkovi po pár měsících postačí spíše jako letní karimatka. Když byla nová, teploty kolem nuly a lehce pod se daly, po pěti letech už v teplotách kolem 5°C cítím zespoda chlad a karimatka dobře neizoluje. Vozím ji v létě k batohu Exos, pokud chci, aby dobře stál a balím ji zvenku. Spíše jsem si ale spaní na pěnovce odvykla, i přes pohodlnou manipulaci je často cennější právě pohodlný spánek. Nicméně skládací karimatka má pro mě jedno velké plus, konečně jsem přestala mít otlačené kyčle ze spaní naboku, což býval problém u klasických karimatek, kde mě materiál tlačil. Ve skládací ďůlkované konstrukci kosti vždycky někam pohodlně zapadnou a u nafukovací karimatky toto pohodlí samozřejmě zůstává. Měla jsem možnost vyzkoušet několikrát i Robens Zig Zag z EVA pěny, což ji činí mnohem odolnější a jako nová bude několik let, ale bohužel výčnělky z EVA pěny jsou tvrdé a ráno jsem měla otlačené a bolavý kyčle a dvě noci po sobě byly nemyslitelné. Kamarádům ale její tvrdost nevadí, takže je potřeba ozkoušet. Vzhledem k ceně a délce výdržnosti není Zlite Sol nejekonomičtější volba, ale rozhodně je velice pohodlná. Mohla ji by snadno nahradit nízkonákladová karimatka z Decathlonu Trek 100 Forclaz, která se mi zdá podobně pohodlná, ale taky podobně náchylná.

PŘÍSTŘEŠEK

Tarptent Mountainsmith Mountain Shelter LT – tarptent se rychle staví a je pohodlný v jednom i dvou lidech. Občas tak někoho ubytuju, aby nemusel nosit vlastní přístřešek. Mountain Shelter LT je prostorný pro dvě osoby s batohy a v předsíňce pořád zbývá dost místa na boty i na vaření. Mám ho ve žluté barvě, dříve neměla olivová verze očka na ukotvení trekových holí a to pro mě byla docela stopka. Hole Leki, které mám někdy od roku 2013 a mají korková madla drží mnohem lépe, než například měkká madla od holí Fizan a tam se možnost hole bezpečně ukotvit vždycky hodila. Žlutá barva rozhodně hodně přitahuje hmyz a je mnohem viditelnější v lese, na druhou stranu možná radši dostanu flastr za spaní kde nemám, než aby mě někdo omylem zastřelil:)

“Celta” Hannah skyline 2,90×3,50 metry – klasické áčko, které lze natáhnout mezi stromy, postavit na hole, hodit přes sebe, hodit pod sebe. Na teplé letní noci, do spíš hezké předpovědi… Váha bezkonkurenční, ale při silnějším větru nebo větší zimě dost táhne. Zabere ale méně místa na postavení a je mnohem flexibilnější, třeba k zakrytí vchodu přístřešku.