Tenhle výlet byl pro mě spíš taková akce odpočinkového typu. Jako doprovod Laďovi, který na Velkou Javořinu vidí každý den ze své zahrádky a tak pro něj přespání ve výšce 970 m.n.m bylo jedno z těch přání, které si celkem snadno mohl splnit. Druhé z jeho přání už bylo s rizikem, že se nevydaří – vidět západ a východ slunce.
V sobotu skoro v poledne jsme se sešli v obci Javorník v nesourodé skupince čítající tři dospělé kusy a dva psy. Mě a Ferinku, Laďu a kamarádku Radku s jejím krásným samojedem. Radka jako znalkyně místních poměrů nás hned vytáhla mimo asfaltovou značku a psi si po dlouhé době zas mohli užít jeden druhého. Byl opravdu krásný teplý jarní den, takže z nás lilo celkem solidně, zatímco vylínané psí kožíšky si zvesela poletovaly prostorem. Ze začátku mírného stoupání jsme krásně viděli náš dnešní cíl – vrchol Velké Javořiny s dominantním televizním vysílačem. Se začínajícím stoupáním rychle mizely síly, ale Laďa, vybaven domácí slaninou, nás znova nakopl a hlavně se stal okamžitě nejlepším přítelem psů.
Už bez doprovodu Radky jsme se v podvečer vyhoupli na Velkou Javořinu a v Holubyho chatě si dali zasloužené občerstvení. Na spánek ale bylo ještě brzy, zato západ slunce přicházel právě včas. Parádní večerní idylka. Nahoře jsme potkali i bandu se špekáčkama, která nás přizvala k večernímu posezení u ohně. Západ stál za to sám o sobě, ale s voňavým a teplým špekáčkem se z toho stalo opravdu dokonalé letní kino.
Spali jsme tak 200 metrů od vysílače, s výhledem na správnou stranu, na východ. Noc byla trochu větrná a ještě chladná, přestože ve dne byly teploty opravdu letní. Ferinka se ke mě celou noc spokojeně tulila a snažila se mě vyšoupnout z karimatky, což se jí částečně zadařilo. Obvykle mi ráda spí na hlavě, takže varianta v nohách byla příjemnější minimálně pro mě. Na hlavu díky vhodně zvolenému úvazu totiž nedosáhla:)
Je fajn být ranní ptáče a vstávat s rozedněním. Je fajn otevřít oči a být v dokonalém okamžiku. Je fajn, když napřed nemusíte hledat brýle 😀 Nikdy by mě nenapadlo udělat takovýhle výlet, spát v místě, kde se předpokládá velký pohyb lidí a k tomu vlastně takhle hodně na očích, přímo na vrcholu nejvyššího kopce Bílých karpat. A nikdy by mě nenapadlo, že to bude jeden z nejkrásnějších bivaků, který spolu s Ferinkou zažijeme. Ležíme, bok po boku, spokojené a užíváme si tohle větrné ráno.
A pak je slunce nahoře nad obzorem, lezavý vítr nahrazuje teplý vánek a první nesmělé paprsky ohmatávají vysílač. Nastal čas vrátit se zpátky do Javorníku.
Komentáře