Na výletě s Mawenzi
  • Úvodní stránka
  • Výlety
    • Jednodenní
    • Vandry
    • Vícedenní
    • Zájezdy
  • Psiska
    • vlčí špička Feri
    • vlčí špic Tim
    • lapinkoira Charlie
  • Inspirace
Vyberte stránku

Velikonoce 2018 v Českém Švýcarsku

Vícedenní, Výlety | 14 Komentáře(ů)

* Trasa od pátku do neděle na mapě

Paprsky vycházajícího slunce barví do růžova borovice kolem D1 a okolní vesnice se ztrácí v lehkém mlžném oparu. Modrá obloha dává tušit krásný den minimálně tady na Moravě. Začaly Velikonoční svátky – svátky jara – a já je budu oslavovat tak, jak to umím nejlíp. V probouzející se přírodě našeho nejmladšího národního parku.

Zobrazit článek (1 407 více slov)

Pátek večer

Právě sem doprala sejr z vovce. Teda jako roztavenej hermelín z vlněný mikiny. To se tak stane… když ráno v tmavé předsíni oblečete bundu a ve světle pouličních lamp se ukáže, že je špatná a hrozí ujetí busu a po vyběhnutí ve správném kousku ještě chybí šátek na krk… tak do třetice uteče hermoš z alobalu i krabičky. Asi se moc tulil k teplýmu čaji…

Už v Jetřichovicích na zastávce bylo jasný, že z dnešní kilometráže trochu ušetříme a spojíme to rovnou se šetřením za bus. Start v Krásné Lípě jsme vyměnily za Kyjov.  Zastávku v Kyjově sme přejeli, aby ta zkratka nebyla zadarmo. Vyrážíme po žluté a přestože dost fouká, vypadá to na krásný teplý den. Postupujem lesem přes kořeny, kolem skal a skalními okýnky cestou, která mi fakt přijde povědomá – no jasně, byly sme tu přece s Kes a tenhle kousek jsme šly v protisměru a ten lehce mechovej hřbitov v lese stromů s náznakem rašícího listí, kolem kterýho sme málem prošli dnes bez povšimnutí, to byl tenkrát ten mechově měkký hřbitůvek v bujaré zeleni… chvilka motání se dokola a sme na Kyjovském hrádku. Lze to poznat tak leda z mapy, ale dá se tu aspoň posvačit na lavečce.

Následují schody, tesané ve skále. Schody, po kterých prošlo tisíce nohou a ztekly hektolitry vody. Schody, kde se musí bedlivě dívat pod nohy – areál vypadá trochu jako skalní bludište. A najednou jsme dole u Křinice, která si vesele teče pod krustičkou z ledu.  Dál už nás čeká až na sem tam polámané stromy celkem klidná cesta k rozcestí U sv. Eustacha, kde je lovecká chatka, u níž svačíme a já nacházím zmiňovaný hermoš tak nějak všude.

K soutěsce Úzké schody to je kilák a půl cesty, která už zase není úplně zadarmo a kořeny jehličnanů se plazí po cestičce, obří skalní útvary kolem cesty někdy jen okýnkem pustí turistu dál a vyvrácené velké stromy dávají tušit, že tu pěkně fučí.

Úzkou skalní průrvu nechal v 19.st zpřístupnit tehdejší majitel – kníže Ferdinand Kinský. Taky viděl příklad u svých rodičů, kteří v lesích s budováním stezek pro turisty začaly. Pokud se bojíte výšek – jako já – doporučovala bych spíš soutěskou výstup, než sestup. Když jsem po zdolání prvních lehce prudších schůdcích hleděla dolů z kovového odpočívadla, bylo mi jasný, že neslezu. Nic pro děti, psi, osoby méně pohyblivé. Nakonec jsem.se dolů dostala, nejhorší bylo nacouvat na prudký žebřík s jistícím zábradlím až pod prvními šprušlemi a nakonec to byl zajímavý zážitek. Na obchůzdné trase jsme viděli scházet pár se psem, takže by se tu člověk nezasek.

Zničehonic jsou tu samé buky – a na Rudolfův kámen se boříme do bláta schovaného pod opadanými hnědými listy. Týjo, to vypadá skvěle, dřevěný domeček tyčící se na vysokém skalním ostrohu, k němuž je cesta lehce střihnutá cestou pro kamzíky. Vyhlídka tu stejně jako Mariina a Vilemínina byla postavena rodem Kinských v 1.pol 19. stol. Rudolfův kámen, někdy nazývaný Ostroh, je 484 metrů vysoká skála a je z ní parádní rozhled do okolí a taky tu potkáváme první nezanedbatelné množství turistů.

Vilemínina vyhlídka dál cestou už má díky stromovému porostu výhled jen směrem na Jetřichovice a Mariina vyhlídka na závěr naší cesty – 428m.n.m  – má opět pěkný výhled do celého okolí. Vidíme odtud Vilemíninu vyhlídku i Rudolfův kámen. Na to, že od něj to jsou sem k vyhlídce tak 2 km, trvalo nám skoro hodinu sem dojít. Nezdá se to, ale člověk furt čumí pod nohy, překračuje kameny a kořeny až do Jetřichovic k ozdravovně, která už je pár let zavřená a v rukou nového majitele marně čeká. Na co, to nikdo neví.

Hotel Belevue – ubytko pro fajnšmejkry to není, ale voda teče teplá a večeři jsme si tu taky dali… Vzpomínáte na školní kuchyni? ochota servírky to nezachrání, ale hladový žaludky to naplní a krom tý mojí podrážky z hovězího to prej bylo celkem OK. Prostě jeden z těch hotelů socialistické éry, který se líbí proto, že je lehce retro, kuchyně by ale mohla poskočit do nového století. Rozhodně ale má tento hotel jedno plus. Je skvěle vidět ze všech vyhlídek na Jetřichovice.

Sobota

Ptáci řvou jak na lesy. sedíme u zamrzlého jezírka na rysí stezce a obědváme. Je zataženo, vzduch je prosycen vlhkostí a je tu idylka – až na jekot dětí, klesajících dolů z hrbu z Malé pravčické.

Ráno po snídani jsme vyrazili do zataženého vlhka a jako ranní rozcvička posloužilo 2km lehké stoupání k Pohovce – místu, kde Kinští nechali v 2. pol. 19. st. postavit lavičku – kanape – pro zmožené turisty. Procházíme mezi skalami a pod nohama nám ujíždí vrstvička písku. Bukové lesy zajistily měkounké polstrování cest lemovaných mechem kolem skal. Nikde ani noha a zatím ani slibovaný déšť nepřichází.

Nohama rozhazuju listí a užívám si jeho šustění a krásných mechem obrostlých stromů. Je to tu prostě nádherný, i když polámaný stromy jsou tu všude kolem. Jedny kamenný schůdky a už to slyším. Lidi. Hodně lidí. Nojo, Šaunštejn, zaniklý skalní hrad ze 14. stol. Nahoru po prudkých žebřících a nebýt tak zataženo, je odtud parádní rozhled. Pak lezem furt jen do kopca, po kořenech, schůdcích a sešlapaných kamenných stupních. Malá Pravčická, vzniklá zvětráváním pískovce, je obložena Němci. Hromada místa a musí svačit tam, kde nejvíc zavazí v záběru.

Teplo z krbu přímo proti našemu stolu je příjemné a už čekáme pomalu na dlabanec. Zalidněná dálnice na Pravčickou bránu nás šokovala. Když jsem tu kdysi byla s mužem, cesta byla  i mnohem míň zabezpečená. V sezoně bych sem fakt nešla. S prvními kapkami deště zmizela většina turistů jak mávnutím kouzelného proutku. Pod Pravčickou bránou, největší pískovcovou bránou ve střední Evropě, ale zase bylo narváno. Vlez do restaurace je podmíněn zaplacením vstupného na vyhlídku, na kterou krz vydatný déšť ani nemělo smysl chodit, takže jsme posvačili v klenbách pod Sokolím hnízdem a pokračovali dál.

Za deště jsou všechny barvy výraznější, mech, kamení i bukové listy jsou najednou živější, lesklejší – všechny barvy kolem jakoby ožijí do doprovodu šumění kapek a čvachtání našich kroků.

Pak už jen prudký sešup dolů a závěrečná rovinka do Mezné. Nohy nás bolí, furt nahoru, dolů, po schodech neergonomický výšky – na slepičí krůčky nebo obří dlouhány, takže dobrá makačka hned z kraje sezony.

V penzionu Na Vyhlídce máme sprcháč přímo v pokoji – jsme tu 4, v podstatě kamarádi, ale… Tudíž sprcha na etapy a tak startuju zmrzlinovým pohárem dole v restauraci. Po střídačce následuje epesní večeře a láduju se vepřovým se zelím. Dneska budu spát jak miminko.

Neděle

Mrazivý vzduch mě štípe na chřípí a jaro je ve vzduchu cítit opravdu hodně nesměle. Kamenice šumí v kaňonu těsně pod námi a ptáci se začínají probouzet. Zezadu nás stíhá pán – náš  převozník.

Převeze nás Divokou soutěskou na žlutou značku, nově vybudovanou loni, v r. 2017. Dříve se tu loď otáčela a musela zpět, ale teď jsme mohli po zajímavé projížďce hned pokračovat dál po dřevěných terasách zbudovaných kolem skal a tak se můžeme další 2 km kochat tokem Kamenice.

Pokračujem lehce do kopečka po modré a kolem hospůdky Zámeček. Na jeden čaj a chceme jít dál. Pán nás láká na štrůdl ale říkám, že si ho za á ještě nezasloužíme a za bé bezlepkovej asi nemá… nemá, ale může mi udělat palačinky. Kdo by odolal palačinkám s ovocem, zmrzlinou a šlehačkou? a navíc sem si tak blbě naběhla sama, že sem si je prostě chca nechca prostě musela dát, abych nebyla za blba. Ááaaaaach… po 4 letech první palačinka. Taková dobrota to byla. Abych si ji zasloužila aspoň trochu, záhy jsme vyrazili dál přes vyhlídku Ptačí kámen, ale neviděli jsme teda nic než stromy. Za Vysokou Lípou nás čekalo parádní kamenné schodiště až ke zřícenině Dolského mlýna. První písemné známky jsou již z roku 1515. V období splavování dřeva v 18. stol nebylo možné odvádět vodu do náhonu a v mlýnu se tak mohlo vyrábět pivo a pálenka. V roce 1881 byla zahájena přeprava na lodičkách na řece Kamenici Ferdinandovou soutěskou a to také přihrálo k mlýnu turisty, kteří jeli trasou končící právě u mlýna. Tato trasa po řece je dnes nepřístupná – leží v 1. pásmu NP. V mlýnu nakonec ke konci fungoval hlavně hostinec. Po odsunu majitelů po roce 1945 byl už mlýn opuštěný a později snad i vyhořel. Dnes opuštĕný nebyl. Celou cestu ani noha, ale u mlýna se zase vyrojily davy. Procházet se mlýnem bylo trochu jako chodit starým kamenným bludištěm. I tenkrát to musela být fakt romantika, natož dnes…

Závěrečná rovinka kolem průzračného potoka Jetřichovické Bělé byla už zasypaná turisty a tak byl nejvyšší čas se s touto oblastí pomalu rozloučit.

Hřbitov v Kyjově Köglerova NS furt schody nahoru někdy i dolů Skalní věž Hradní jehla Křinice k rozcestí u Sv. Eunucha po žluté k Úzkým schodů, skalní věž Maják soutěska Úzké schody Kněžnina deska – památka na návštěvu Vilemíny Kinské v roce 1849 Rudolfův kámen, 484 m.n.m vzhůru na vyhlídku Vilemínina vyhlídka - směr Rdolfův kámen Vilemínina vyhlídla - směr Mariina vyhlídka poslední kilometry k Mariině vyhlídce taky nejsou zadarmo Vilemínina vyhlídka a Rudolfův kámen z Mariiny vyhlídky Uzavřená ozdravovna Jetřichovice po zelené k Pohovce po červené částečně NZ Jetřichovické stěny výklenková kaple posledního soudu tlapatý kříž - hraničníky z dob měření katastru Vzhůru na Šauštejn skoro nahoře Skalní hrad Šaunštejn k malé Pravčické stále po červené Malá Pravčická brána furt schody červená "Gabrielina" stezka kolem skal přes kořeny kolem hada až k Pravčické bráně a za deště dolů k rozcestí Tři prameny Kamenice a k Divoké soutěsce na lodičky žába jdeme po loni dobudované nové žluté vyhlídka Ptačí kámen po modré na Vysokou Lípu Vysoká Lípa a zase schody dolů ke Kamenici Dolský mlýn Ferdinandův most, jeden z nejstarších železobetonových mostů v  Rakousko-Uhersku z roku 1902. Hbertův pramen
Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?
Share on Facebook
Facebook

14 Komentáře(ů)

  1. Petrs01
    Petrs01 na 2.4.2018 v 14:54

    Vybrali jste ty nejkrásnější místa. Ještě to chtělo Pavlínino údolí. Všechno máme proťapáno ještě s Barouškem – některé úseky už v kočárku.

    Odpovìdìt
  2. Mawenzi
    Mawenzi na 2.4.2018 v 15:39

    Pavlínino údolí jsme nakonec vynechali po konzultaci se správnou NP České Švýcarsko, kdy se zakazuje vstup do lesů v oblasti někde až do konce dubna. Turistické stezky po NP ale byli přístupné už i během března, narozdíl od dalších neznačených stezek či TZ mimo NP… Takže to zas někdy příště.

    A su ráda, že se nám jinak trasa povedla tak dobře, když to říkáš i ty, která toho má hodně prochozenýho:)

    Odpovìdìt
    • PetraK
      PetraK na 3.4.2018 v 14:00

      A to je škoda, škoděnka, Pavlinino údolí je myslím to nej místo z výletu. To určitě stojí za to se tam vypravit.

      Odpovìdìt
  3. Grimmh
    Grimmh na 2.4.2018 v 17:34

    Nádherná místa, krásná fotodokumentace. Myslím, že vím od čeho tě bolela lýtka. To bylo asi tak milion schodů, ne?

    Odpovìdìt
    • Mawenzi
      Mawenzi na 2.4.2018 v 18:12

      Jo, možná i dva 😀

      Odpovìdìt
    • Anonym
      Anonym na 3.4.2018 v 13:58

      Ty schody, ty jsou vražedný co?? Z fotky soutěska Úzký chody mě bere závrať i jen na obrázku, tohle by mě asi zabilo víc, než to, že to musím vyjít, ten pohled dolů….

      Odpovìdìt
      • PetraK
        PetraK na 3.4.2018 v 15:11

        to nejni anonýýýým, to je PetraK 😀

        Odpovìdìt
  4. PetraK
    PetraK na 3.4.2018 v 13:56

    áááá to jsou zase krásný fotkýýý!! A tentokrát mě překvapivě nedostala vodička, alebrž…… ten strom! Původně jsem si myslela na jednu fotku vodní a jednu schodovou, ale vyhrál strom. 🙂 Ještě jsem pořádně nečetla, jen nahlídla a zjistila, že jste se pohybovali v našich oblíbených místech! Je tam nádherně, už se těším, jak se začtu doopravdy.

    Odpovìdìt
  5. Anonym
    Anonym na 3.4.2018 v 15:19

    ááá tak páteček byl koukám výživnej. Kyjovskej hrádek- tam je tak pěkně!! Jsem zvědavá, jestli jste se pak někdy stavili v Krásný lípě – mívali tam výýýbornej karamelovej pohár se skvělou zmrzlinou, pravou šlehačkou a griliášem. Koukám, že na schodech jsi taky měla potíž-no nedivím se ani trochu, tohle je na mě moc. Je na Mariině vyhlídce ještě vidět stopa po tom velikým požáru??

    Odpovìdìt
    • PetraK
      PetraK na 3.4.2018 v 15:41

      sakra, proč mě to poprvní vždycky odmítne to přihlášení?? to su furt jááá!

      Odpovìdìt
      • Anonym
        Anonym na 3.4.2018 v 16:11

        jojo chaaaapu ale nechybi ti tam mail nebo neco?

        Odpovìdìt
  6. Mawe
    Mawe na 3.4.2018 v 15:35

    Jakoze n vyhlidce primo sem.si niceho nevsimla…

    Pavlinino udoli bychom stejne medali, byly sme v jetrichovicich po 18 a asi se nam tam uz moc mechtelo delat zachazku. Ze je krasny vim.

    Ne, do Krasne lipy sme znova nejeli, on ten autobus nejezdi nejak zavratne casto, radsi sme si dali veceri v jetrichovicich a sli spat…

    Sli sme pecha Kyjov – jetrichovice (spani), jetrichovice- mezna (spani), mezna – jetrichovice.

    Z krasny lipy i kdybychom vyrqzeli tak krz casovymu nedoatatku urcite bez poharu 😀

    Odpovìdìt
  7. Zeta
    Zeta na 5.4.2018 v 15:20

    Nádhera, severní Čechy a jejich drsná krása mají hodně do sebe, vždycky jsem do toho kraje jezdila ráda. Moc díky za fotky a za článek u kterého jsem se střídavě smála nahlas (sprcháč v pokoji :D) a střídavě mě to bolelo za vás (schody co nejsou pro normální lidi). Super příspěvek!

    Odpovìdìt
    • Mawenzi
      Mawenzi na 5.4.2018 v 20:37

      Díky 🙂 su ráda, když si to užíváte se mnou 😉

      Odpovìdìt

Vložit komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Původní web

K webu z let 2005 - 2016 se dostanete tudy

Štítky

do 15km 15-25km 25-35km 35-50km 50-75km 75-100km 100-150km 150-200km okruh 2022 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2012 2011 2010 2009 2008 Jižní Čechy Jižní Morava Karlovarsko Královéhradecko Liberecko Moravskoslezsko Olomoucko Pardubicko Plzeňsko Střední Čechy Ústecko Vysočina Zlínsko Německo Maďarsko Rakousko Rumunsko Polsko Ukrajina Slovensko Velká Británie vybavení

Archivy

Komentáře

  • Jára: Vandr východní hranou Svitavské pahorkatiny, prosinec 2021
  • Viktor Šrámek: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Milá Aulehlová: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Dobrodruzka: Broumovská vrchovina, listopad 2022

Kontakt

mawenzi (šneček) seznam.cz

Je libo novinky?

Loading

Zásady ochrany osobních údajů

Design od Elegant Themes | Běží na WordPress