Naše kroky dneska vedou především zpevněný cesty, ale když z nich uhnem, stojí to za to. Kompenzace za snadnej terén je zajištěna. V klidu si tak šlapeme první kilometry, na kterých se na nás už smějí ostružiny i maliny, až k Těšíkově mlýnu z roku 1445. Mlýn v srpnu 1884 vyhořel a zbyly po něm jen hospodářské budovy. Brzy poté kupuje mlýn a dává ho do kupy pan Coufal a mlýn nakonec zůstává rodině po skoro 130 let, než je v roce 2015 odprodán soukromým majitelům, aby dále sloužil alespoň k rekreaci.

V obci Bory stíháme otevřený COOP, kde mi paní prodavačka ochotně doporučuje pivo v plechu pro Erika. Já nepoznám ani, co z toho je 12% 😀 Doporučuje dvě piva, jež by mohla nahradit to chybějící, a tak beru obě. A obě sou přijaty s nadšením, takže děkuji moc za ochotu! Někdo pije pivo, mamutům ještě teče mlíko po bradě a tak si užívám zakysaný podmáslí.

památný strom, Bory

Kolem obce Bory jsou vybudované naučné panely a jeden z nich, s Uchem lesa nás čeká s otevřenou náručí plnou vysoké trávy a klíšťat na zarostlé neudržované cestě, která po vydatných deštích v týdnu spíš plave. Dočvachtáme k uchu lesa, ale nejsem schopná se do něj vměstnat, abych vyzkoušela jeho funkčnost. Ohnout záda nebo kolena jde stěží i když to nemusím předvádět naráz, takže si to jen živě představuju.

Přírodní park Rasuveň je plný starých vzrostlých buků a tvář lesa je tu úplně odlišná od zbytku našeho výletu. Přes popadané stromy a vysokou travou hledáme něco jako náznak cesty a spadlý kmen nám skýtá parádní posezení v čase svačinky.

Hezká široká cesta nás mezi lesy dovede skoro až ke kapličce svatého Huberta, kde potkáváme rodinku cyklistů, co nás před chvílí míjela. Hledají studánku. My hledáme kapličku a vyrážíme do lesa do mazlavého jílu, abychom nakonec v bahně u potoka a hustém porostu mladých smrčků skončili na doslech hlasů cyklistů… Našli jsme kapličku a z naší strany od rybníka k ní rozhodně nevede ani náznak cesty. Cyklisté tu loví kešku, zanedbaná kaplička o pár metrů vedle s dávno shnilou lavečkou je vůbec nezajímá… Hubertky jsou častý hlavně v lesích východně od Brna, tak mě tu taková typická trochu překvapuje.

Alej k rybníku Nadýmač

Naše nohy opouští silnici a noří se na lestní cestu. Přesnější by asi bylo napsat, že se noří do lestní cesty, protože krajina rozdrásaná koly lesácké techniky s jezírky slibuje hlavně hodně bahenní lázně a možná by se tu dala i zlomit noha mezi hromadami napadaných kmenů, které lemují bahenní jámy. Odměnou nám budiž posezení u rybníka Podvesník, které nás zastihne akorát při obědě a tak máme ke svačině velice příjemné místo s vyhlídkou na obec Pavlov.

Dál pokračujeme mezi Staropavlovským a Znětíneckým rybníkem, nad kterým se vznášejí volavky. Bílou si pletu s čápem, asi to chce nový brejle:) Mezi rybníky mi dochází, že moje tělo dostává další vrstvu opálení, přestože předpověď neslibovala žádný vedro. Přesto je slunko pekelně ostrý a štípe na holým krku. Čeká nás ale les, který rozhicovanou kůži pěkně schladí.

Rozhicovaná ale nezůstává jen kůže vystavená slunci, ale i moje chodidla dneska dostávají zabrat. Mám jiný boty, do kterých se nevejdu se dvěma páry ponožek a tak volím jen středně silnou merinovou vrstvu. Loni mi na několika kratších výletech kombinace ponožek a bot sedla, ale stačí přidat 15 kiláků v trase a z vlhký merino ponožky neustále odírané o citlivou kůži se stává šmirgl papír, který šmirgluje a šmirgluje…

Zouvám boty a hledám možný puchýř, ale žádný není. Chodidlo před prsty je ale horké a citlivé na dotek, a tak jej zachraňuju alespoň gelovou náplastí. Kiláků už nezbývá moc a podobný poučení se vždycky hodí tam, kde o nic nejde. Jako třeba dneska.

modrásek na cestě do bažin

Cesta kolem Bohdalovského potoka vede pěšinou nacucanou vodou tolik, že ji radši obcházíme hustým lesem a když u Vaňkova rybníka máme uhnout na neudržovanou cestu do mokřadů a rašelinišť, volíme po krátkém průzkumu terénu radši obchůzku krajem pole.

Ani červená k nám není milostivá, v mapě značka a v terénu zvířecí pěšina mezi dvoumetrovýma kopřivama. V botách voda, která se drží v hustým podrostu a ramena vystavená pekelnýmu žáru. Zachraňuje nás kilák silnice zlehka lemovaný stromy.

Ale kde peče slunce a je dost vláhy, tam hojně dozrávají ostružiny i maliny, a tak se pasu na zralých šťavnatých plodech. Slunce se chýlí pomalu k obzoru, což je signál pro nachystání noclehu. A volba dobrého místa se vyplatila, protože večer je dusný, zatahuje se a přichází černý mraky.

Ráno se dere po bouřce sluníčko!

Budí mě nezvykle moc světla, pronikající mým dnešním příbytkem. Blíží se bouřka. Naštěstí je místo dobré a bouřka přejde tak rychle, jak se vytvořila. Zůstává po ní jen celonoční déšť, který konečně sráží teplotu na příjemně spací.

Ráno stačí vystihnout chvíli, kdy přestane pršet, rychle se zabalit a utíkat na vlak asfaltovou cyklostezkou, která chrání mé nohy od další nechtěné koupele.