Na výletě s Mawenzi
  • Úvodní stránka
  • Výlety
    • Jednodenní
    • Vandry
    • Vícedenní
    • Zájezdy
  • Psiska
    • vlčí špička Feri
    • vlčí špic Tim
    • lapinkoira Charlie
  • Inspirace
Vyberte stránku

Sněžka, červenec 2022

Výlety, Vícedenní | 4 Komentáře(ů)

Kolega chce občas doporučit pěknej výlet a tak doporučím a on se vrací nadšen. Když ale nadhodil téma Sněžka, znejistěla jsem. Po Sněžce už dlouho toužím, ale osobní zkušenost s trasou žádnou nemám… Ono těch 8 hodin ve vlaku prostě na víkend není a na delší přechod mi dávají všichni košem. Když mě o pár dní později pozval na autovýlet na Sněžku, tak jsem prostě nemohla odolat!

Zobrazit článek (1 417 více slov)

 

Pátek večer:

Je po 21:00, normálně mám dávno půlnoc, ale dlouhá odpolední cesta zamíchala spací karty. Ležím v posteli a za cvrkání cikád a cvrčků mi jemnej večerní vánek nese online přenosem živák Divokýho billa, který poslouchají naši víkendoví domácí. Čerstvej skoro horskej vzduch voní lesem a já pomalu usínám, abych nabrala síly na zítřejší výlet.


Sobota:

V předpovědi je déšť až po 8 hodině ranní, ale za okny to soustavně šumí od 5:10. Dešťová fronta jde z jihu na sever v dlouhým pruhu přes většinu území ČR. Protože si už několik týdnů přeju pořádnej déšť, mám štěstí, protože jsme v centru fronty a budeme si ji tak užívat celej den.

Přeju si déšť prokládanej suchejma pauzama, jinak bude opruz i vytáhnout lahev z batůžku a napít se nebo nasvačit. Ale těším se. Nejen proto, že mě konečně poprvé v životě čeká Sněžka, nejvyšší hora ČR, se svými 1603 metry. Ale i proto, že vlhký mlžný výlety mám ráda a zažít takovej uprostřed léta se mi už dlouho nepodařilo.

Přejíždíme do polského Karpacz mlžnou krajinou a temnými lesy. Déšť buší do okýnek auta a mám smíšený pocity. Těším se, ale hlášený riziko bouřek mě znervózňuje… Když po cestě vidím z okýnka, jak v dálce celou oblohu protíná blesk, moc mě to neuklidňuje, ale na radaru to vypadá v naší oblasti zatím dobře. Na hranicích ale mizí signál i s internetem… A bez radaru se není čeho bát:)

Karpacz.

V Karpacz jsou parkoviště pro turisty dostupná za 30 zlotých, ale dost jich je zavřených. Když konečně parkujeme, nepřichází nikdo, kdo by parkovné vybral. je 8:00, prší, je mlha a teploměr ukazuje 14°C. Do nepromoků a pláštěnek se strojíme už u auta a můžeme začít stoupat. Stoupat a doufat, že alespoň na chvíli přestane a roztrhá se obloha…

Čeká nás 9 km a 900 metrů výškových. Takhle teoreticky to nevypadá jako žádný děsný stoupání a tak su zvědavá, jak to bude ve skutečnosti.

Déšť zvýrazňuje barvy. Les i cesta je živější a barvitější než v horkým letním dni, jen ta šedivá mlha je pořád stejně šedivá. Někdy je ale výhoda, když člověk to stoupání nevidí… na prvních kilometrech se to ještě nezdá, cesta je krásná, nijak náročný táhlý stoupání a když se mlha trochu rozestoupí, zvětší se viditelnost na několik desítek metrů. Z mlhy vystupují obrysy skal, tyčících se nad ledovcovými jezery jen na pár vteřin, aby jsme natěšeně mohli doufat, že se mlha rozestoupí ještě o kousek… Ale marně. U jezera Maly Staw ještě zahlédneme vodopád na druhé straně, ale zrovna  mizí v husté mlze, která se odnikud přivalí a zůstane ležet jako těžká deka nad mokrou krajinou.

Maly Staw

Vysoká vlhkost a celodenní soustavný déšť mají jednu výhodu. Je sobota v červenci. Dle některých zdrojů v takový termín může Sněžka pohostit až 11 000 návštěvníků, ale mi cestou nahoru potkáváme sotva 11 osob… a možná by se do nich dala počítat i obsluha chaty Strzecha Akademicka, kde jsme si kartou bez problému pořídili menší občerstvení a trochu proschli a nabrali sil…

V těchto místech se cesta mění do dálnice vyskládané z velkých kamenů. Na každým kroku mi to podkluzuje a hole se zakusují do děr mezi kameny, za slunečného počasí cesta i pro děti, za deště nic příjemnýho. Terén se mění z mírného stoupání do prudkýho a není vidět dál, než metr před sebe. Za Slezským domem začíná nejprudší část stoupání, ale skladba turistické dálnice se nijak nemění a podkluzování tu postup zpomaluje ještě víc. Naštěstí se ale dá přidržovat řetězů. Červená značka je tady od Obřího sedla až nahoru jednosměrná, dle cedule u ústí řetězového koridoru, ale lidem jdoucím ze shora to asi nevadí. Anebo využívají příležitosti, že je cesta volná a průchozí, protože široko daleko jsme jen my:) Zastavujeme se na obou vyhlídkách těsně pod vrcholem nejvyšší hory České republiky, abychom mohli obdivovat ten dech beroucí výhled na Krkonoše. Je tu vidět až… na bezpečnostní zábradlí!

Od vrcholu nás dělí jen metry, zato zesilující vítr se snaží, aby nám ty metry znepříjemnil co to jde. Od vrcholu nás ale neudrží a když se z mlhy vyloupne vysokohorská meteorologická observatoř Tadeusze Hołdyse na Sněžce, s vidinou luxusně zásobené polské restaurace s kruhovým výhledem letíme ke dveřím. Zamčeno. Co hůř, ona chybí celá klika. Tady je asi už pár let zavřeno… Vítr zesiluje, déšť nepřestává, teplota vzduchu na vrcholu je 7,9°C (vítr v nárazech 3,5 m/s a 100% vlhkost dle tabule v poštovně). Nesmí chybět společná vrcholová fotka, kde 3 tmavě šedý siluety doplňují světle šedivý mlžný pozadí  a už se běžím ohřát do České Poštovny, kde vůbec není tepleji než venku, ale nefouká tam ani neprší. Díky brzkému úprku z nečasu pod stříšku tak přicházím o možnost udělat si selfie s týpkem, který šel nahoru bos. Až později zjišťuju, že šlo o multi-miliardáře a prezidentského kandidáta v jednom.

Sněžka

V poštovně Anežce nakupuju hromadu nálepek a pohledy neteřinkám a nezbytnou horkou čokoládu na rozehřátí těla. Protože nemají nic bezlepkovýho, je mi dovoleno sníst si vlastní svačinku. Pod všudypřítomnými nápisy se zákazy jedení vlastního jídla se cítím trochu nepatřičně, ale ono se líp jí pod střechou, než pod provazy deště, které rozmáčejí namazaný chlebík.

Odteď to už bude jenom z kopce a leháro. Po červené na Jelenku to sice z kopce je, ale leháro vypadá jinak. Divně dlouhý a vysoký schody posetý kluzkým kamením dají zabrat i cestou dolů. Když si cvičně zkouším pár schodů v protisměru, tak zjišťuju, že mám tak krátký nohy, že stupy na schody mám skoro u kolen. Po dvou schodech mám dost a obdivuju všechny, kdo se tu neotočí a na Sněžku odsud fakt dojdou. Nebo došplhají. Už si v hlavě plánuju přechod po chatách a snažím se zapamatovat, že tenhle úsek jedině dolů.

Na Jelence je rozhodně tepleji, než venku na dešti a větru. Dostávám okamžitě chuť na zmrzlinovej pohárek s borůvkama a šlehačkou. Mňam. Energeticky možná nepotřebná, ale spokojenostně nutná vzpruha, protože dneska je to vážně pruda. Celodenní déšť, vítr, vlezlo, mlha… mozek potřebuje něco dobrýho, aby ho to venku pořád bavilo a byl ochotnej z tepla chaty zpátky do sloty. Mozek je totiž dneska největší pracant. Kdo jinej by dával nohám signály k pohybu?

říčka Plomnice

Kousek za Jelenkou se odpojujem od hraniční stezky a místo výhledů po hřebenech se jdeme kochat lesy a kaskádami na říčce Plomnica, jejíž tok tu kopírujeme. Perfektní mlžná atmosféra se zamlženým foťákem dost blbě fotí, ale aspoň to má tu patinu důvěryhodnosti. Když se vracíme k autu, tak je až k neuvěření, že zase musíme do kopce. Podle předpovědi má ale večer přestat pršet a je tak šance, že alespoň na plánovanou večeři ve městě Karpacz půjdeme suchou nohou.

Když docházíme k autu, zase u něj nikdo nic nevybírá, takže dneska je to asi zadax. Nechápu. Přitom jsme jediný auto, co tu stojí, to by asi nedalo moc práce zkásnout 😉

Nejen, že nejdeme suchou nohou do restaurace, ale ani další hodina v autě suchá není a ještě trochu zmokneme při přebíhání na ubytko. Dneska je horká sprcha fakt zasloužená a usínat za zvuku šumění deště je možná ještě o fous lepší, než s mým oblíbeným Divokým Billem…


Neděle:

Nedělní program je kulturní. Budí nás sluníčko, ptáci zpívají, z ubytka je nádherný výhled na Pec pod Sněžkou, pnoucí se v kopcích kolem silnice. Ideální den na Sněžku nejít, protože tam bude těch 11 000 lidí a ne 50, jako včera:)

Lapidárium Matyáše Brauna, Hospital Kuks

Po snídani můžeme vyrazit na 6 h dlouhou cestu domů, která bude zpříjemněná kulturní vložkou. Kdo mě zná, ví, že mi těch vložek stačí ročně minimum a už jsem si letos (vlastně zároveň v tomto měsíci) nadělila státní zámek Konopiště. Ale tahle dnešní kulturní zastávka je lákavá i pro mě a klidně ji vyměním za dopolední výlet.

Hospital Kuks. Ojedinělý soubor budov, založený začátkem 18 století hrabětem Františkem Antonínem Šporkem jako domov vysloužilým vojákům, o které pečoval řád milosrdných břatří. Velice zajímavá historie i prostory majestátního areálu posetého sochami Matyáše Brauna mě nadchly natolik, že se snad na středněvěký kolena stanu milovnicí prohlídek.

 

 

Rozhodně se ale nestanu milovnicí příjezdů z výletu zároveň s večerníčkem. Možnost si v neděli večer před spaním ještě odfrknout, zrelaxovat mysl nabytou zážitky a chvíli trávit prožitý čas mi tentokrát bude fakt chybět. A dneska přijedu tak pozdě, že usínám už při psaní deníčku a kdo ví, zda vůbec zvládnu vystoupit v cílové zastávce… A teď ještě co kdybych jela vlakem… teď někdy bych byla ještě tak možná v Praze a před prací by nemělo vůbec smysl jít spát:D

 

Děkuju kluci, že jste mě vzali s sebou, moc jsem si to užila!

 

Karpacz. Polsko. Jemně mží a páří se z lesů... Dziki Wodospad, Karpacz a konečně se oddělujeme od silnice a noříme se do lesa po zelené turistické snáší se jemná mlha, ale to se určitě roztrhá... potůčky kolem trasy na modré značce za rozcestníkem Kozi mostek se otevírá pohled na skalnaté stěny hraničního hřebene zakryté mlhou vřesy už začínají mít správou barvu FeTi Lie se sluní a vychytává asi jediných 20 vteřin za celý den bez deště modrá značka ledovcové jezero Maly staw řetězy na koridoru na červené značce těsně pod vrcholem Kluci mi mizí v dáli a to ani nemusí být moc daleko... Sněžka! (meteorologická observatoř) tahle restaurace asi otevřená není... Trigonometrický bod Sněžka A klesáme po červené k Jelence cesta se klikatí a viditelnost se razantně zvyšuje až na několik metrů před nás Patník u Emmina pramene, který jsem nehledala cesta se z hraniční hřebenovky noří do lesa na černou značku kaskádky na řícce Plomnici sbohem stromy, už nás čeká zase Karpacz Hospital Kuks lékarna, hospital Kuks Lapidárium M. Brauna, Hospital Kuks Hospital Kuks a bylinková zahrada
Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?
Share on Facebook
Facebook

4 Komentáře(ů)

  1. Mirka D
    Mirka D na 4.8.2022 v 22:37

    pěkný fotečky-jako vždycky!!!!
    já mám ráda podzim v mlze,jinak teda,mokrý šutry-brrr to já tuze nerada-to mi vadí ještě víc než lezení do kopců:D
    a ještě taková poznámka-jak jsi psala,že máš ráda přijet dom trochu dřív než úplně večer-tak já třeba radši pojedu na výlet v 5 ráno,ale abych byla odpo doma,než jet v 9 ráno,a přijet večer,+jsem edy kdesi četla,od psycholožky-že i zážitky-výlety-se musí strávit…s tím souhlasím
    obdivuju tě-celý den v mokru-ale zase máš to bez lidí-ehm to by se Martinovi líbilo:D
    jo a na Kuksu jsem byla-krásnýýýý

    Odpovìdìt
    • Maw
      Maw na 5.8.2022 v 6:29

      Ano, mam to stejne! Musim to vstrebat, prijet domu a stahnout fotky a k tomu si dat vonavy kafe od mirky s mlikem:) je totakovej ritualek a pak muzi jit uz takova uklodnena a pripravena k odpocinku. Vyskocit z autobusu, obstarat psi a2 hodiny lezet a tekat neklidne a cekat na spanek… to ja nerada.

      Kuks byl naprosto epesni a musim tam nutne na ostatni prohlidkovy okruhy!

      Odpovìdìt
  2. PetraK
    PetraK na 5.8.2022 v 7:43

    Maw… promiň, prosím, promiň, vím, že ses těšila na výlet, výhledy, ale…. tohle mě zabiloooooooooooooooooooo!!! Nechci se smát, ale prostě musím, musím….

    …..Zastavujeme se na obou vyhlídkách těsně pod vrcholem nejvyšší hory České republiky, abychom mohli obdivovat ten dech beroucí výhled na Krkonoše. Je tu vidět až… na bezpečnostní zábradlí!…..

    Fotky ovšem lůkcus! Zvlášť Jezero Maly staw – to je velmi vyvedenej záběr. Díky za prochajdu z Polské strany, tam jsem nikdá nešla. Vy jste klesali k Jelence, my od ní stoupali. Takže souhlasím, že:

    ….o. Po červené na Jelenku to sice z kopce je, ale leháro vypadá jinak…..

    Nevím proč, ale Kuks na mě vždy působí děsně depresivně.

    Odpovìdìt
    • Maw
      Maw na 5.8.2022 v 15:51

      Ja su rada ze se smejes, my se smali taky… sefa nejvetsi starost byla at neni mlha:D tak sme se smali uz kdyz sme vstavaki a cuceli z vokna:D

      Depresivni mozna ale v ty dobe to zrejme bylo velice profesionalni pracoviste dokud jich tam nemeli stovky lidi nacpanych i ve sklepe… a taky cela ta historie je zajimava a ukazuje tu dobu.. krasny misto to je i prwd tu historui

      Odpovìdìt

Vložit komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Původní web

K webu z let 2005 - 2016 se dostanete tudy

Štítky

do 15km 15-25km 25-35km 35-50km 50-75km 75-100km 100-150km 150-200km okruh 2022 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2012 2011 2010 2009 2008 Jižní Čechy Jižní Morava Karlovarsko Královéhradecko Liberecko Moravskoslezsko Olomoucko Pardubicko Plzeňsko Střední Čechy Ústecko Vysočina Zlínsko Německo Maďarsko Rakousko Rumunsko Polsko Ukrajina Slovensko Velká Británie vybavení

Archivy

Komentáře

  • Jára: Vandr východní hranou Svitavské pahorkatiny, prosinec 2021
  • Viktor Šrámek: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Milá Aulehlová: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Dobrodruzka: Broumovská vrchovina, listopad 2022

Kontakt

mawenzi (šneček) seznam.cz

Je libo novinky?

Loading

Zásady ochrany osobních údajů

Design od Elegant Themes | Běží na WordPress