Na výletě s Mawenzi
  • Úvodní stránka
  • Výlety
    • Jednodenní
    • Vandry
    • Vícedenní
    • Zájezdy
  • Psiska
    • vlčí špička Feri
    • vlčí špic Tim
    • lapinkoira Charlie
  • Inspirace
Vyberte stránku

Slovenský ráj, srpen 2020

Vícedenní, Výlety | 4 Komentáře(ů)

* Trasy výletů –  Soutěska Velký Kyseľ, okruh kolem Hornádu a výlet k Tomášovskému výhľadu

Koncem srpna jsme se vydali na pár dní nalehko prozkoumávat krásy Slovenského ráje. Slovenský ráj, to jsou hluboké soutěsky, vysoké vodopády, dřevěné žebříky a kovové stupy a krásné hluboké lesy.

Zobrazit článek (895 více slov)

Cesta vlakem je nekonečná. Cestovat na Slovensko 2x v rámci jednoho měsíce je docela únavné samo o sobě, natož když se to proloží ještě 8 hodinovou cestou do Šluknovského výběžku kvůli kamarádčině výstavě.

Napřed kecáme, pak poklimbávám u pohádek, a nakonec se bavím u čtivé knížky Kolem Česka za 66 dní od Tomáše Lachmana. Ráda čtu cestopisy a deníky, a sním o tom, že možná jednou… vyrazím aspoň na 14 dní v kuse:) a kniha o Česku je super rozvíření mezi vodami knih o dálkových (hlavně amerických) trailech.

Jdeme se v rámci dlouhé cesty a přestupu v Popradu protáhnout na oběd u nádraží a u jídla koukám, jak z vedlejšího podniku vytahují postupně herní automaty a čistí je zvenku i zevnitř vzduchovým kompresorem, aby byly jako nové. Musím si to dokonce i vyfotit, protože moje zkušenost je spíš opačná… zahulený, smradlavý, neopečovávaný.

Když konečně vystoupíme z vlaku, zjistíme, že autobus nám frnknul o pár minut a musíme tak těch pár kiláků na ubytko pěšky. To samo o sobě není problém, ale v plánu je jeden kratší výlet a vzhledem k hodině, kdy se ubytováváme, už je mi jasný, že bych usnula za chůze. Absence na večerním výletě na Suchou Belou ani moc nelituju, hlavně při barvitých popisech žebříků a mostků. Jestli je vyprávění děsivý, realita výletu z  následujícího dne mi bohatě stačí do konce života a věřím, že kdybych na Suchou Belou šla, můj život by dnes již nepokračoval 🙂

Čtvrtek

Začíná to nenápadně. Kolem řeky Hornád šlapeme po pěkné cestě, u vstupu do NP Slovenský ráj zaplatíme 3,5 eura za 3 denní vstup a vyrážíme směr děsnýmu kopci. Je vedro, prostě horkej a suchej srpen se nezapře, ale na Kláštorisko v 760m nakonec vylezeme. Kláštorisko kdysi sloužilo jako úkryt místním obyvatelům při nájezdech Tatarů a v roce 1305 tu byl postaven kartuziánský klášter, ze kterého je dnes jen udržovaná zřícenina s prohlídkovým okruhem. Nachází se tu i symbolický hřbitov obětí Slovenského ráje.

soutěska Veľký Kyseľ

Dál nás modrá značka vede pěknými hustými lesy. Chceme se jít podívat na vodopád Kyseľ, ale z posledních metrů nakonec couvnu. Na ty vruty ve skále čnící nad průrvou, kterou protýká říčka k vodopádu, fakt nevlezu. Zlatý hřeb dnešního výletu tak prokaučuju. Na další žebříky ve vápencové soutěsce Velký Kyseľ se tak začínám děsně těšit. Nakonec to ale není tak zlý. Dřevěný žebříky kloužou jen zlehka, divoká příroda, která si tu roste bez zásahu člověka, je malebná a v soutěsce je příjemně chladno. Cesta se mi líbí, dokud nepřijdou na řadu vodopády. Vodopád Ochrancov prírody a Vodopád v barikáde sou velký noční můry. Dlouhý žebřík, který vede několik metrů nad pevnou zemí, bez pořádné opory a krátkonožky pak velice těžko zdolávají poslední schod z žebříku na pevnou zem… Tyhle dva žebříky by zvládly zkazit celej dnešní výlet. Ještě, že tu máme aspoň tu krásnou fotogenickou přírodu… Když jsme konečně nahoře nad roklinou a napojujeme se na choďák zpátky dolů do Horušic, po kterém proudí zástupy polských turistů v důchodovým věku, říkám si, že je to se mnou fakt špatný, že se bojím na takových žebříkách a o 30 let starší dámy tu jdou rozesmáté v hloučku.

Pátek

Dneska su máčka. Z původních 17 kiláků jdeme jen 14, protože su slabej článek. Bojím se výšek a železný chodníček vysoko nad hladinou Hornádu mě znervózňuje. Ještě Víc mě ale znervózňuje řetěz na přidržování. kdyby byl ve výšce ramen, tak asi dobrý, ale přidržovat se někde u kolen, když vás skála tlačí hrudníkem nad vodu, to fakt není nic pro mě. Chvíli stojím zaseknutá na místě a nemůžu dopředu a pak se rozhoduji, že tohle teda ne. Už jsme si dneska dobrodružné cesty kolem Hornádu užili na můj vkus dost. Občas je fajn vybočit z komfortní zóny, ale je taky dobré vědět, kde je hranice. A když se člověk fakt bojí, je dobrý to přiznat. Vrátili jsme se k nedalekému rozcestníku se žlutou značkou zpátky do Horušic a vydali se do pořádného stoupání. Jak jsme se vzdalovali od řeky, teplota vzduchu začínala být nepříjemně vysoká. Nahoře na skalnatém ostrohu už to bylo skoro jako u moře. Teplo, sucho, vůně borovic.

kovové rošty u řeky Hornád

Cesta po žluté byla hezkou vychozenou cestičkou po hraně skály, částečně lesem přes kořeny a přes stovkami bot ohlazené kameny. Nejvýše položené místo slovenského ráje disponuje fakt romantickou a krásnou cestou, plnou voňavého kvítí a motýlů. Občas lze zahlédnout i řeku Hornád, tekoucí 150 metrů pod námi v hluboko zařízlém krasovém údolí.

Dnešní večer jsem konečně zachráněna. Nevíte od čeho? Od nevyspání. Paní majitelka s dcerou jsou hodné víly a šlechetná stvoření, protože mě zachraňují od třetí noci na podlaze koupelny, i přesto, že v penzionu není žádný volný pokoj… Protože někdy ani špunty do uší nestačí, aby odtlumily rušivé noční zvuky.

Sobota

Na programu je “kripl” výlet. Mamut odmítl jít na žebříky, protože ještě není smířen s předčasným ukončením svého života a tak se ve Slovenském ráji věnujeme běžné turistice lesem a loukou. Zpestření ale přece jen máme na Tomášovském výhľadu, kde je strmý skanatý padák dolů v délce asi 150 metrů. K okraji skalní hrany se rozhodně nepřibližuju. Tohle je turisticky nejzajímavější místo trasy, proto jsou lidi jen tady. Zbytek dne máme lesy skoro jen sami pro sebe. Díky nenáročnému krátkému výletu tak máme prostor na posezení v místní výborné restauraci, takže plnohodnotně trávíme, zážitky i obídek. Poslední odpoledne si tu musíme náležitě užít, než strávíme celou neděli cestováním zpátky domů.

Stoupáme od řeky Hornád ke Kláštorisku je vedro a motýli se vyhřívají na cestě. Symbolický hřbitov, Kláštorisko Zřícenina kartuziánského kláštera Kláštorisko Zřícenina kartuziánského kláštera Kláštorisko Zřícenina kartuziánského kláštera Kláštorisko Jdeme po zelené soutěskou Veľký Kyseľ čekají nás první jen tak lehce kluzké žebříky některým chybí šprušle a k tomu kloužou... a některé už jsou na můj vkus moc vysoké Tento bych si asi nejradší odpustila, dlouhý žebřík kolem vodopádu Ochrancov prírody Vodopád Ochrancov prirody Vodopád V barikade na konci soutěsky Páteční výlet kolem řeky Hornád po lávkách soška v Hrdle Hornádu tady to je ještě sranda ale tady už tolik ne... Lanové lávky jsou opravdu pevně uchycené některé stupy však hrozí kalamitou... řetězových mostů tu je několik. Tento jediný se daří fotit bez lidí nahoře vede žlutá, kudy se budeme vracet Hornád "Letanovský mlyn" tak tady sem se sekla a dál to nešlo po žluté pěkně horem nad skalami zpátky vůně moře, sucha a borovic Hrabušice v sobotu začínáme lovením motýlů a pak k zlatému hřebu dnešního dne k Tomášovskému výhľadu Dolů je 150 metrů díra v dáli Letanovce a vlak dlouhý z vesnice do vesnice tady bývala Romská osada, už tu po ní nejsou žádné památky Hrabušice Hejno ptáků nám přeletem zčechralo vlasy na posledních metrech výletu.
Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?
Share on Facebook
Facebook

4 Komentáře(ů)

  1. PetraK
    PetraK na 17.12.2020 v 12:30

    …… že kdybych na Suchou Belou šla, můj život by dnes již nepokračoval…..

    ano člověk by zemřel buď pádem nebo hrůtou 😀

    ….a o 30 let starší dámy tu jdou rozesmáté v hloučku……
    jen takovej přípodotek… o 30 let starší dámy už šécko viděly, poznaly a co bude s nima zítra kolikrát právě neřeší. To nemyslím nijak špatně, ba právě naopak, protože mají nadhled a o svůj život se kolikrát paradoxně vůbec nebojí. A tak před nima smekám taky.

    …..Občas je fajn vybočit z komfortní zóny, ale je taky dobré vědět, kde je hranice…..
    souhlasíím, víc jak souhlasím 🙂

    Ale jinak krása, jako vždycky.

    vůně moře, sucha a borovic….úplně to cítím ve vzduchu i přes to, že máme prosinec. Ten motýl s poraněným křídlem mě zaujal, statečný to jedinec!

    Odpovìdìt
  2. maw
    maw na 17.12.2020 v 21:48

    A nebo by clovek zemrel hruzou behem padu 😀 😀

    uplne sem si na tu vuni borovic taky vzpomela 🙂 jak tam bylo sucho a horko a proste krasne 🙂

    Odpovìdìt
    • Petrak
      Petrak na 21.12.2020 v 8:41

      No neee, neee, tohle nejsou trasy pro nás normální lidije 🙂 🙂

      Odpovìdìt
      • Maw
        Maw na 21.12.2020 v 9:48

        Navic si lide stezuji ze se o ne nikdo nestara a ze klidne prohucis drevenou lavkou skrz a tak 😀 to vedet pred tim, tak na ne nevkrocim 😀

        Odpovìdìt

Vložit komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Původní web

K webu z let 2005 - 2016 se dostanete tudy

Štítky

do 15km 15-25km 25-35km 35-50km 50-75km 75-100km 100-150km 150-200km okruh 2022 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2012 2011 2010 2009 2008 Jižní Čechy Jižní Morava Karlovarsko Královéhradecko Liberecko Moravskoslezsko Olomoucko Pardubicko Plzeňsko Střední Čechy Ústecko Vysočina Zlínsko Německo Maďarsko Rakousko Rumunsko Polsko Ukrajina Slovensko Velká Británie vybavení

Archivy

Komentáře

  • Jára: Vandr východní hranou Svitavské pahorkatiny, prosinec 2021
  • Viktor Šrámek: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Milá Aulehlová: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Mawenzi: Broumovská vrchovina, listopad 2022
  • Dobrodruzka: Broumovská vrchovina, listopad 2022

Kontakt

mawenzi (šneček) seznam.cz

Je libo novinky?

Loading

Zásady ochrany osobních údajů

Design od Elegant Themes | Běží na WordPress