Kopec z Ústí si vybavuju z posledního výletu předloni jako hroznej krpál, ale je vlastně celkem v pohodě. Jdeme kolem nově vybudované křížové cesty z let 1852 – 1853, která je dnes už kulturní památkou a nahoře mezi posledními zastaveními můžeme potkat zastavení z původní cesty z let 1752 – 1755. Z původní cesty iniciované tkalcem Augustinem Andresem se dochovalo jen toto jediné.

Na vrcholu Andrlově chlumu (559m.n.m) jsme zase před oficiální otevírací dobou hospody, ve které je možné zakoupit vstupenky a dostat klíče od železné rozhledny Stříbrná krasavice, která byla v roce 1996 postavena jako rozhledna i jako komunikační věž na místě, kde rozhledna stávala i v minulosti. Jako minule, už tu jsou provozovatelé a bez problému je možné zajít jak na rozhlednu, tak si koupit občerstvení a tak využíváme všech dostupných možností. Já už nahoře byla, tak hlídám Feri a pak po vitamínové injekci vyrážíme dál, k rozcestníku U zabitého. Je tu starý kříž, zanechaný rodinou na památku řezníka, vedoucího na porážku statného vola, který jej tu nešťastnou náhodou zabil.

Odtud jdeme Mamutí zkratkou, protože se chci vyhnout asfaltovému úseku v Řetové (modrá a žlutá značka), nebo v Přívratu (zelená). Cesta je skvělá, napřed lesem a pak krásně rozkvetlými loukami, plnými motýlů a koníků. Chvíli mimo les a už začíná být jasné, že i tak bude teplo, ale pořád není nechutný hic. Vystoupáme lesem plným hub na vrchol Řetová a pak už po vrstevnici k modré značce a kapličce sv. Antonína Paduánského z roku 2009. Po modré směrem na žlutou, omylem jen malinko sejdeme z cesty a za odměnu máme sladké a velké borůvky, tak se krmíme a nevadí, že jsme sotva před chvíli svačili.

Po cestě na Kozlovský vrch se pak ještě paseme na ostružinách i malinách. Dneska máme všechno v jednom, což je dost nezvyk. Na chatě Maxe švabinského doplňujeme vitamíny a já se tentokrát (jsem tu už potřetí) konečně dostávám na rozhlednu Kozlovský kopec z roku 2009, která je součástí mobilního vysílače. Tipuju si, že by odtud mohl být vidět i Králičák a fakt, nejen že by mohl být vidět, ale opravdu vidět je. Pak už nás čeká jen klesání k České Třebové přes vyhřáté svahy, na které celý den slunilo a my dostáváme na závěr na rozloučenou ještě tepelnou facku.

Je fajn že počasí vyšlo parádně podle plánu a většina cesty, vedená převážně lesem, byla příjemná. Ferinka si celý výlet parádně odtlapala a celou dobu si užívala hromady hlazení.