Z původně sobotního výletu do Bílých Karpat sešlo kvůli pracovnímu vytížení, ale nakonec jsme se sešli aspoň na neděli. Moc se mi teda nechtělo, hlavně jediný den v týdnu, který jsem nemusela do práce a tak mě moc nelákalo vstávat brzo z vyhřátýho pelechu, ale vstala jsem aspoň až na rezervní zazvonění o 5 minut později:)

Procházka to měla být rychlá, na oběd už doma, trasa teda nenáročná a vcelku rovná. Při ranním venčení psa sem si ale všimla věci, letos nevídané! venku se skvěl lehounký poprašek sněhu. Foťák jsem teda přihodila do batohu spíš tak pro jistotu, taky jsem s ním nikde od listopadu nebyla a baterku jsem ani neměla důvod od té doby nabíjet… No však to nějak dopadne a pár fotek snad dá.

První bojovka nastala, když jsme nepotkaly Vero ve vlaku, ovšem její zoufalá sms, jestli i náš vlak staví v Heršpicích, že ona jaksi jede ze správnýho nástupiště, ale špatné koleje, nás zastihla ještě na nádraží, takže všechno dobře dopadlo  🙂

Druhá bojovka byla tradičně na mizerně značené naučné stezce Krumlovsko – Rokytenské slepence, ale protože tu nejsme poprvé, už jsme šly od vlaku celkem najistotu až dolů k vodě a krásně zasněžené skály na vyhlídce nad obcí Rokytnou byly parádní pastva pro oči, i když na vyhlídkové lavečce jsme tentokrát neposeděly.

Lehký sněhový poprašek byl i kolem Rokytky, takže jsme si užili parádního zimního výletu, kdy vlastně nebyla ani tak moc zima a nebylo ani tak moc sněhu, ale jako kombinace to bylo prostě dokonalé:)