Naše smůla v brzkém odbočení ze silnice se záhy ukázala jako štěstí. V okamžiku, kdy jsme zjistili, že jsme špatně a musíme se vrátit zase dolů k silnici a pokračovat ještě dál k plánovanému zpestření, skupinka Rakušáků nás varovala, že ferata leží pod sněhem a je neschůdná. Tak aspoň jsme zatím nelezli do kopce zbytečně a rovnou jsme mohli pokračovat dál k vrcholu. CCa 1100 metrů výškových nahoru na 4km trasy byla pěkná pakárna, feratový set v batohu navíc pěkně tížil, takže sem odpadla nečekaně asi někdy v 8 do ledově vychlazeného pokoje a teplého spacáku.
Druhý den jsme se už rozdělili na feratovou a turistickou grupu. Feratová vyrazila rychlostí namydlenýho blesku někam do pryč a my si na pohodu šli ke Karl Ludwig Hausu. Před náma krásně, za náma černej mrak.
V Karl Ludwig Hausu jsme akorát pozdravili odcházející feratovou grupu, která kvůli sněhu na feratě nakonec nebyla. Chtěli si dát ještě výstup na nejvyšší horu Heukuppe. Luxusní krémový krém se zázvorem do mě padl na pár soust, dali jsme si ještě repete a místo půl hodinky jsme se rozseděli na hodinu a půl. Mezitím skoro zmizel černý mrak, takže pláštěnky nakonec nebylo potřeba a brzy poté, co jsme vyrazili, už jsme se zas svlíkali. Ještě pivečko na Neue Hutte a už nás předbíhala vrcholová skupina. Vidina teplýho guláše byla mocná.
Večerní procházka k vrcholu za chatou – Jakobskogel 1736 m.n.m na západ slunce a po společenským večeru odpadnout až do rána. Po snídani jsme vyrazili na cestu dolů, chodci turistickou značkou a feratová skupina chtěla zkusit AV steig aspoň dolů. No sníh jaksi nezmizel, takže nás chvíli před dosažením kempu předběhli a pak už hurá domů.
Komentáře