Na Pálavu jezděj lidi, jo, su na to zvyklá a nepřekvapuje mě to. Ale jet o hodinu později než normálně a ještě s přestupem na autobus… málem jsme se nevešli, ale 3 posilové spoje nás všechny zachránili. Taky už po cestě nahoru sme míjeli davy, nahoře se skoro nedala udělat fotka bez lidí, ale místo ve stínu na snídani sme našli. Jako jo, Pálava je lákadlo, ale tolik lidí, to sem poslední roky fakt nezažila. Asi sme ten víkend nějak netrefili.

Anebo se taky dnešní návštěvníci řídili dobou květu kosatců, a když ne dnes, letos kosatce už neuvidí. Já termín stanovila 2 měsíce předem a byla hodně sázka do loterie, co vůbec pokvete. Měli jsme štěstí. Kosatce spíš odkvétaly, než kvetly, ale trasa byla krásně barevná a rozhodně bylo na co se dívat.

Kosatce jsou nejlepší z Děviček po zelené, případně přes vysílač po červené, ale přes vysílač jsme šly s holkama v roce 2016, takže to chtělo zas trochu změnu. Rozhodně nedoporučuju modrou, protože kosatcům se líbí na slunných kamenných svazích a modrá značka vede pěkně stinným lesem. Studánka dole u rozcestníku byla úplně vyschlá, a bylo to vidět po celé Pálavě,že nezaprší a nezaprší a přitom prakticky letní slunce nelítostně pere v dubnu do svahů nad Novomlýnskými nádržemi.

Vzali jsme to i kolem zříceniny kapličky sv. Antonína, postavené roku 1952 jako poděkování za velkou úrodu vína. Tudy jsem nešla dobrých 10 let a tak jsem si dneska trasu vysloveně užívala.

V Klentnici sme krom žrádelní pauzy zaskočili taky ke kamennému kruhu, který tu byl postaven v roce 2005 podle druidských zásad. Pro citlivé jedince by to mělo být místo se zvláštní energii, ale nevede k němu žádná značka, přesto se k němu dá pohodlně dojít po polňačce.

Sirotčí hrádek jsme nechaly na prozkoumání klukům a líně se válely ve stínu rozkvetlým stromů. Nemusíme nahoru šplhat pokaždé, zvlášť v takové pekelné výhni brzkého odpoledne.

V Janičově lomu jsme smočily unavené a zaprášené nohy. Ještě do roku 2005 se tu těžil vápenec, dneska je zatopený lom domovem pro některé vzácné živočichy a květiny. Pak už do posledního kopce, na Svatý Kopeček s jednou z nejstarších křížových cest v Čechách, na večeři do Mikulova a domů.