Když už jsem byla v Praze, bylo nutno toho využít a počet zbývající dovolené mi hrál do karet. Už nějakej pátek sem tenhle výlet měla v plánu. Na vandr ale krátký a na jednodenní výlet z Brna zas už docela blbě dopravně dostupný… Prostě ta neděle si o to vyloženě říkala a tak sem ji musela vyslyšet. Přespání u Járy bylo s bonusem, pečený kuřátko a vycházka po nočních Kavčích horách s výhledem na hrad a Vyšehrad. Kdybych nebyla tak utahaná, tak by to bylo i na pár fotek, krásně osvětlená Praha rozprostřená za Vltavou…
Ráno vyrážíme na sraz do Štěchovic, kde se máme potkat s Petrou a její dvouhlavou smečkou, Vašíkem a Bíglem. Její muž Petr nám dnes bude dělat čajíčkovou podporu, tzn. zatímco my budeme někde funět do kopců, on si okoukne v klidu okolní památky a na vhodných místech přistaví vůz s horkým čajem. Takový parádní rozmazlování bych si dala líbit, ono se na to dá i docela dobře zvyknout 🙂 Předpověd na celodenní déšt zatím vypadá dobře. Sice je zataženo, ale svítání nad Vltavou ve Štěchovicích dává tušit, že by to s tím deštěm nemuselo být tak žhavý… Vyrážíme a ještě ve Štěchovicích schytáme prudkej liják, kterej naštěstí za pár minut končí. Jestli to dneska vypadalo na sluníčko, tak asi smůla, budeme si užívat jinej živel – vítr. První čajíčková podpora nás čeká ani ne po hodince chůze, pak je to jen kousek na Smetanovu vyhlídku na štěchovickou vodní nádrž. Přímo proti nám na břehu leží Ztracenka, nejstarší trampská osada, která slavila bezmála 100 let a na hladině se činí kajakáři. Další vyhlídka – Máj – už je hodně zarostlá stromy a vodní dílo tak není moc dobře vidět, zato je dobře vidět elektrárna Slapy, zprovozněná v roce 1956 a srocují se tu davy. Petr fotí o 106 a k zaparkovanému čajovaru v Teletíně dorážíme pospolu. Cedule o nebezpečí úrazu je na turistické značce na konci Teletína už docela dlouho – od roku 2014 a Petra je překvapená, že tu pořád je… no my se pak ani nedivíme, protože údolí Teletínského potoka je plné popadaných stromů. Na potoce bylo v minulosti vybudováno několik povodňových hrází a kaskád a místy je jasné, že tudy dřív vedla vozová cesta. Na rozcestí Pexův luh dávám svačinku a mám u toho dva hypnotizující páry očí. Slanina je slanina. Na rozcestí stojí zajímavě opravený Pexův mlýn, aby se do domu dostalo světlo.
U Slapské přehrady poslední čajová pauza, pod kufrem se schováváme před posledním deštíkem a pak už vyrážíme po druhé straně přehrady zpátky do Štěchovic po Svatojánské naučné stezce. V kaňonu pod námi je Štěchovická přehrada a my šlapeme stezkou ve skalnatém úbočí, místy zasypané vrstou listí. Není tu ani noha, všichni pečou cukroví a my si užíváme tuhle parádní část pro sebe. Vlevo skála, vpravo místy taky, většinou ale svah dolů do přehrady. A pak Ztracenka, první trampská osada u nás, kerá letos oslavila 100 let od založní, i když tenkrát byla mnohem níž, u řeky, než bylo údolí zaplaveno přehradou…
A pak už je najednou nějak moc hodin, zbývá posledních pár kiláčků a do Štěchovic dorážíme zároveň se setměním…
Maaaweeee – to je krása, doufám, že sis výlet užila, těším se, jak si to přečtu
Hmmm, čajíčková podpora – to zní velevýborně! To je někdo hodnej a šikovnej 🙂
………ávám svačinku a mám u toho dva hypnotizující páry očí. Slanina je slanina. ……..
😀 😀 vůbec se tu nesměju tomu obrázku, co mi vyvstal před očima :-D, jehehééé, duo Nedožera 😀
Dobře, žes vyslyšela volání tý neděle, prima výlet to byl.
já myslím, že celej ten víkend vyšel naprosto parádně a skvěle 🙂
A to je dobře, páč v týhle době předvánoční si to člověk musí užít 🙂
presne tak a neepsi je, ze na tom mas taky svuj podil 🙂