První letošní opravdu mrazivý den. Dneska mají teploty vystoupit až k 5 stupňům, a po dlouhé době má být alespoň polojasno. Těším se na výlet a už z auta mě láká mrazivá krajina, po prvním nočním mrazíku krásně pomalovaná. Než po osmé ranní konečně vystoupím z auta, sluníčko začíná mráz měnit na vodu, která se z listí rychle vypařuje… Přesto ale zůstávají některá místa paprskům skrytá.
Jihovýchodní okraj Drahanské vrchoviny je pro mě za normálních okolností nešikovně dostupný, ale teď, když mám vlastního řidiče, tato nevýhoda odpadá a mám možnost zkoumat i tyto oblasti.
Stoupám po křížové cestě Svatého Martina, kterou tvoří 13 zděných výklenkových kapliček postavených v 70 letech 19. století až k pozdně baroknímu kostelu svatého Martina z let 1751 – 1753 v místech, kde dříve stával starý gotický kostel. Věž z roku 1826 byla poškozena během 2. světové války, kdy ji používali něměčtí vojáci jako pozorovatelnu. (zdroj seznam mapy).
U kostele je také přístřešek, ze kterého je krásný výhled do okolí a je to také ideální zastávka na první výletové ranní kafe. Abych se vyhla obci a lidem, beru to přes kopec kolem velkých zahrad dolů k potoku Rakovec, tekoucího z vypuštěného Pístovického rybníka. Rozbahněná cesta ukrytá pod nánosem opadaného listí je trochu zrádná. Klouže a je plná nezamrzlých kaluží. Cesta pak před obcí Pístovice pokračuje cestičkou mezi plotem a vodou a v jednom místě překonává asi metrový tok chabou dřevěnou lávkou. je pokrytá námrazou a listím a moc důvěry nebudí, ale drží dobře.
Oddělím se od červené na žlutou a hned se tu funí do kopce. Po námraze už skoro ani památky, dopolední slunce dělá co může. Ale přece… Jdu cestou, nad kterou se sklání stromy a tam, v dálce, něco probleskuje. Snad rybník? nebo silnice? když stromovou alejí sestoupám o několik metrů níže, jsem v ledovém královstí. Země tu je všude pokrytá mrazem a i letní postrach všech turistů bez dlouhých nohavic, vysoké kopřivy, tu spálil mráz. Bílé mrazivé údolí končí stejně rychle, jako se objevilo.
Dál pokračuji po silnici na rozhlednu Chocholík, ale je hrozný provoz a tak to beru vyšlapanou cestičkou do lesa. Cestička ale končí nějak moc brzo a dál je to spíš stezka pro lesní zvěř, mezi jehličnany, maliním a ostružiním do prudkého jílovitého kopce, kde všechno děsně klouže. Když se nějak vysápu nahoru, jsem z druhé strany pásky ze zákazem vstupu… Páska ale lemuje modrou značku a tak už mám vyhráno a k 26 metrů vyskové rozhledně z roku 2010 to mám jen kousek. Místo na svačinku ideální, ale množí se tu výletící rodinky a tak si těch 144 schodů nahoru nechám ujít. Aktuálně nemám chuť funět v omezeném prostoru do schodů s rouškou. Naštěstí i z vrcholu kopce Chocholík (367m ) je celkem pěkný výhled na Vyškov, takže se přece jen pokochám, než mizím zpátky k silnici. Tenhle úsek je fakt pěkně pitomej, značka tu vede asi kilometr po silnici bez krajnice s celkem čilým automobilových ruchem… Naštěstí brzy už mě čeká cyklostezka, v mapě značená jako bílá čára, což skoro vždy znamená asfalt, ale je to spíš zpevněná cesta, která je příjemná a jde se po ní dobře. Kromě krásného vyřezávaného křížku tu fotím i strakapouda malého (nemá červený zadeček), a ač mi dneska všichni ptáčci ukazují místo hlavy právě ocásek, strakapoud mi ukazuje záda, takže ho můžu krásně podle zbarvení dohledat na internetu.
Přicházím zase k vypuštěnému Pístovickému rybníku, přes obec a stoupám krajem rozbahněného pole po cyklostezce do lesa. Původní cíle musím nechat na jindy, čas se krátí a já zase nestíhám naplánované kilometry za světla, a do přeplánované trasy už zase nejdou nacpat body, které jsem si doma namyslela, jako třeba Manzurská skála. Jdu mimo značky po hezké cestě nad terénním zlomem, kde pode mnou teče potok Luštínek a nemám chuť se na sklonku dne sápat do protější srázu, takže skálu nechávám na příště a místo toho nastupuju na skluzavku bláta a jílu, rozježděnou traktorem a koňskými kopyty, která mě dovede zpátky ke značce. Západ slunce krásně osvětluje kostel svatého Martina, který se tyčí nad obcemi Nemojany a Luleč a já končím přesně tam, kde jsem ráno začínala.
Komentáře