Náruč lesa nás vítá v horký podvečer a hostí nás malinama na uvítanou. Pokud si někdo přeje leháro vandřík pro zdechliny, lokalita plná lesního ovoce je ideální. Mamut se pase a ostatní si v klídku jdou. Vyplatilo se spolehnout na šestý smysl a pořídit pár špekáčků, protože na mapě nalezené místečko čeká dneska jenom na nás.

Ráno je mrtvo. Teda svět se ještě točí, slunce vyšlo a postupuje vysoko na oblohu. Ve stromech to bzučí, píská a štěbetá, v nižších patrech to praská a šustí. Přesto je ráno docela mrtvo. Normálně bych vstala a šla chystat snídani, ale leháro vandr je přece leháro vandr a tak se sluchátkama v uších vyčkávávam, až se to začne budit samo.

Po vydatné snídani následuje malinová svačina následovaná malinovým zákuskem. Kopřivy mě při závanech větru jemně hladí po tváři, jak se natahuju do maliní. Proč vlastně maliny a kopřivy mají rády totožný podmínky? Takhle se vždycky dá ozobávat jen od cesty…

Příjemná cesta lesem kolem potoka je prudkej svah vedoucí bahniskem plným stružek. Volíme odklon přes zalesněný vrchol, ale zase máme jenom vrchol a někde chybí les…

Studánka u Františka je místo, o který se evidetně někdo stará a teče z ní výborná chladivá voda, která přichází vhod v tomhle horkým a vysmaženým dnu. Dokonce tu v deníčku je zápis někoho, kdo jde Svatojakubskou cestu.

Poslední kilometry k autu jsou procházkou motýláriem. Motýl sem, motýl tam, takže straším s foťákem a zase nikomu nefuním za krk, takže všichni spokojeně odpočívají ve stínu, než se k nim připojím, abychom mohli překážkovou drahou s popadanými stromy zakončit náš mikro vandřík v délce pohodovýho jednodenního výletu.

Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?

Facebook