V pátek dopoledne jsme vyrazili na bleskovou jednodenní prohlídku Londýna, kterou nám ještě zkrátil celkem silný odpolední déšť a tak jsme nestihli všechno, co jsme chtěli. I tak ale Londýn překvapil svojí monumentálností, multi kulturním složením obyvatel a celkovou atmosférou. Myslela sem, že mě moc nenadchne, ale byl krásný a i když se to nezdá, nachodili jsme po památkách asi 10 kiláků.

Krom Tateovi galerie moderního umění, umístěné v budově bývalé elektrárny Bankside z roku 1947, jsme nenavštívili žádné muzeum (a mám podezření, že tohle jsme navštívili jen proto, že začalo pršet, když jsme šli kolem:), ale zato jsme se setkali s něčím opravdu netypickým. Je vidět, že nejsu umělecky založený člověk, protože mě většina kusů nenadchla, i když někde jsem aspoň ocenila zajímavý nápad. Vstupné není, návštěvníci ale mohou přispět, takže jestli někdy půjdete kolem, mrkněte, určitě je to zajímavá zkušenost.

V sobotu jsme se přesunuli s místním mazákem Martinem k pobřeží Severního moře, do Horsey, na tuleně šedé, kteří každý rok od října do prosince připlouvají na pobřeží porodit mláďátka. Bohužel, první listopadový víkend je tuleňů i miminek málo ale akce buď teď anebo nikdy s tím počítala a i tak byl parádní zážitek sledovat tuleně, jak si hrají ve vodě. Odpoledne přesun přes výbornou restauraci do venkovského hotelu The Keswick, kde jsme si zapařili criss cross a ráno dostali pravou anglickou snídani. Byla výborná, opečené toasty s jemně slaným máslem bych mohla mít každý den, ale ty studený fazole by mi teda nechyběly:)