Platí jedno základní pravidlo… čím horší je počasí, tím lepší foťák je potřeba. Neřídím se jím. Čím horší je počasí, tím horší foťák beru, protože si přece neutopím Ludřenku, že jo:)
A platí ještě další pravidlo. Pokud jde o čas, jakejkoli foťák musí zůstat doma! Tímhle pravidlem se taky moc neřídím, a často je to taky chyba:)
Kuřimský Aprílový Pochod… většinou připadá na první dubnový víkend a někdy na něj s kamarádkama zajdu, protože osobně velmi dobře znají organizátory. Covidový roky ale KAPu moc nepřály, až letos… KAP je v dubnu, já mám čas! stačí sbalit kámošky na tradiční 20km trasu a jít si užít špekáčky a trochu focení nejen v přírodním parku Baba nad Kuřimí…
Výjimečně mám v termínu KAPu čas a kámarádi zrovna nemůžou… Jednoho by to mohlo trochu zamrzet, já vidím příležitost se letos zůčastnit trasy o délce 33km;) Trasa je možná nová a možná není, ale já znám každej metr té dvacítky a už to chce změnu a taky trochu provětrat po zimě končetiny:)
Aprílovej pochod vyžaduje aprílový počasí, a to dnes bude stoprocetně splněno. Chladno, větrno, deštivo. Kroupy. Kroupy. Znova kroupy. Prvních 25 kiláků vypadalo asi nějak podobně a pak zlom. 8 zbylých kiláků do cíle bylo slunečných a teplých, parádní vzpruha na dojití do cíle, kde čekal diplom a odměna:)
Někdy v půlce mi zdechl foťák na ziminku, tak sem se aspoň nezržovala tolik:D ale i později se občas podařila nějaká fotka vykřesat, jen to potřebovalo zahřát baterku, vyzkoušet, líp zahřát, znovu vyzkoušet… No prostě hádejte, kde sou zase ty moje časový ztráty:D
Trasa vedla pro mě hlavně místy neznámými a byla moc hezká. Málokdy se mi stane, abych v okolí Brna většinu trasy neznala a ráda jsem se tak seznámila s místy, který stojí za hlubší pozornost. Já v mapě vidím jen asfalt, asfalt a asfalt kříženej s nešikovnou dopravní dostupností vlakem. Realita ale je taková, že asfalt není úplně všude a i nějaký (i když autobusový) spojení by se najít taky dalo.
Začátek trasy je klasika na špekáčkovou kontrolu, na kterou se těším posleních 14 dní. Špekoň na krásu musí být pořádně černej a když jsem zajistila, že ze mě bude krasavice, mohla sem vyrazit zbytek trasy. Cesta na Svinošice ubýhá ještě docela dobře, sil je dost a otravnej vítr tlumí okolní lesy. Za Svinošicema začíná náznak stoupání až na Bukovec (596 m.n.m), nejvyšší bod trasy. Člověk se zapotí při stoupání, aby v údolí kolem Lažánky nastoupil chlad. Před další náloží krup mě zachraňuje přístřešek. Další cesta na Milonice kolem vodopádů je jedna z nejkrásnějších částí trasy, která kompenzuje otravnej asfaltovej úsek, kterej v délce 5km vede až za Újezd u Černé hory.
Kontrola číslo 2 se blíží, stejně jako černočerná tma jdoucí z protějších kopců. Na poli je člověk vystaven větru i kroupám naprosto bez ochrany lesa, takže čajová kontrola s půl litrovým hrníčkem přichází vhod. Dokonce se přeženou další kroupy, ale déšť už má větší štěstí, aby někoho zmáčel:)
Kolem zřícininy hradu Trmačov pořádně kluzkou rozbahněnou cyklostezkou až do Skaličky. Za Skaličkou zůstává vítr, ale mizí mrazy. Vítr je konečně rozfoukal a objevuje se slunce. Na 25. km je sluníčko a konečně si můžu sundat rukavice 🙂 Na nejnudnější část trasy je to vlastně to nejlepší počasí, protože v dešti a větru by se mi motivace a chuť dorazit do cíle hledala o něco hůř. Takhle mám zase chuť skotačit, ačkoli moje pálící svaly kyčelního kloubu stejnej názor nesdílejí. V cíli na mě čeká diplom a chutná odměna a když přidám do kroku, akorát mi to vyjde na vlak.
PS: ta 33km varianta byla prostě parádní a je škoda, že ji letos trasovali jen pro mě 😉 takže já jsem si ji parádně užila a za rok můžete i vy! Děkuju!
No skvělý, zase to tu neznám.
Akorát tedy, já naq takovém organizovaném pochodu byla jen jednou a od té doby říkám: klidně znovu, ale v jiném termínu. :-)) Hlava na hlavě, málem jsem zašlápla několik psů….. Prostě žádný klid a pohoda.
Ačkoli v letošním aprílovém počasí asi přecpání turistických cest nehrozilo. 🙂
Tohle je mala akce, nejvic se chodi 7km trasa s detma na sekacky, mam ji rada protoze to je organizovana akce kdy udelam nekomu radost ze prijdu ale s tak malym poctem ucastniku, ze clovek vlastne nikoho nepotkava a organizatory (rodinu kamaradky me kamaradky) to porad v tomhle malym duchu bavi (doufam:) nejvic lidi pak tradicne potkavam na spekackove kontrole, nekdy je nas tam i 6 zaraz 😀
Tak to je jiná, to by mě bavilo taky.