V pořadí druhý letošní výlet připadl na víkend po oblevě, ale naštěstí se mrazy ještě na chvíli vrátily, i když nijak závratné.
Ze stříbrnic jsme vyrazili po modré, kolem staré zničené křížové cesty, která kdysi v minulosti vedla ke kapli Panny Marie. Kaple z roku 1887 po válce chátrala a roku 2004 byla postavena její replika tak, jak ji můžeme na cestě vidět dnes.
Sníh byl tvrdý a zmrzlý, takže se po něm šlo docela dobře i přes občasné podkluzování – nebýt toho, tak dojdeme maximálně ke kapli, ale měli jsme štěstí, že i pěšky to v tomto množství sněhu (místy i půl metru) šlo.
Odbočili jsme si k tekoucímu Adélinu pramenu na svačinku a pak se vydali po hranici až k cíli dnešní cesty. Díky oblačnosti se některé vrcholky skrývaly v mracích, ale viditelnost přesto byla solidní bylo vidět na Jeseníky i do Polska. Jen ten Sněžník se nám skrýval v mracích.
Než jsme došli ke Slůněti, už se na nás hnala tmavá mlha a začínalo sněžit. Vrchol Sněžníku nás tedy přivítal stylově, sněhově a tak tak jsme jej našli. Se skupinou Polských běžkařů jsme se navzájem vyfotili na vrcholu, a rychle metali pryč ze sněhové mlhy. Kolem 1300 m.n.m zmizela mlha i sníh a zase se před námi vylouply krásné výhledy.
Cestou k autu jsme se zastavili na výborných borůvkových knedlících v chatě Návrší a pěkně napaní sklouzali dolů po zmrzlé cestě až do Stříbrnice k autu.
Komentáře