Vandr. První letošní. Konečně…
Vyrážím po pracovním zápřahu a zdravotních problémech konečně do lesa a doufám, že si pročistím hlavu a naberu síly na další pracovní týdny. Už mi to chybí a s nadějí vyhlížím blížící se víkend. Nic není vyhráno a pořád může přijít telefon z práce anebo z rodiny… děsím se obojího. Ale můj čas je tentokrát jen můj a tak mi nic nebrání vyrazit vstříc teplému únorovému dni. Mráz ani sníh mě něděsí. Naopak doufám, že cestou na sever teploty padnou ještě aspoň trochu k 0°C, abych se venku při pohybu neuvařila.

Nádraží Heřmánky. Modrá obloha, lehký větřík a 2°C dávají tušit příjemný jarní den. Můžu si užít tohle děsivý teplo první týden měsíce, který má být nejchladnější v roce? Perou se ve mně protichůdný pocity. Počasí na výlet jako stvořený, ale prostě… takový teplo být nemá. I ten vítr už je nasycenej jarem a začíná být teplej…

Cyklostezka vede moje kroky kolem PP Vrásový soubor v Klokočůvku, která byla vyhlášena v roce 1998. Jedná se odkryv souboru vrás a zvětralých břidlic  dosahujících až několik metrů výšky. Břidlice… ta bude provázet moje kroky celý den, protože jsem v kraji starých břidlicových lomů, aktivního lomu Radim a naučné břidlicové stezky.
Z cyklostezky si dělám odbočku k Panně Marii ve skále, kde mě čeká kamenný oltář vytesaný do skály. Pietní místo se studánkou se těší oblibě, za chvíli se tu vystřídá rodinka s kanystrem s paní, která oltář láskyplně opečovává a skoro se stydím její práci narušit položením svíčky…

U rozcestníku přes řeku Odru blbě zahnu, odměnou je mi o pár metrů kratší stoupání, než kdybych šla správně. To je pech, že? Když se vyškrábu k modré, vůbec mi ty chybějící metry náladu nekazí a naopak s chutí využívám blízký přístřešek. Na sluníčku to leze k 6°C jen co vyndám v přístřešku čaj, zatáhne se obloha a přijde sněhová přeháňka. Vločky tají na povrchu skoro v okamžiku, kdy na něj dopadají. Jako by sníh byl jen fata morgana, která existuje v mojí mysli a příroda se chová jako by nic…

Odra dělá tiše hlučnou společnici… líně si teče blíž nebo dál od cesty a někdy není slyšet, jindy šumí drobné vodopádky na kamenitém dně… Odra, pramenící ve vojenském prostoru Libavá se táhne ČR jen 113 kilometry, většinu jejího 854km dlouhého toku hostí Polsko. Tady je to ještě malá nenápadná říčka, u které se těžko věří, že je jedním z významných Evropských veletoků…

Před Hadinkou se do Odry vlévá říčka Budišovka, která pramení jen 18,1 km odtud, pod Červenou horou. Stačí jednodenní výlet a budu znát celou půlku jejího toku, protože teď už trasa sleduje právě Budišovku, opět proti proudu jejího toku.

Budišovka

Budišovku lemuje bezpočet luk, kempů, chatek a rekreačních objektů. Představuju si tu parádní indiásnký a turistický tábory pro děti, s koupačkou a rozlehlými lesy… U jednoho ze středisek je v přístřešku čas na svačinku. Děkuji Ti Kloky za tvoje sušený masíčko, kterým si mě před týdnem obdaroval, rozhodně přichází vhod.

V zařízlém údolí líně si plynoucí Budišovky se modrá značka spojuje s naučnou Břidlicovou stezkou a informační panely s posezením informují o množství štol, dolů nebo důlních komínů, jimiž je celá oblast posetá.

Skály jsou plné šťavnatých a vlhkých mechů, v zákrutech Budišovky se ještě místy drží zbytky sněhu a ledu. Přesto mě překvapuje, když studánka Na Budišovce dává jen slabý čůrek vody, který není ani na doplnění lahví. Vím, proč táhnu 3 litry vody… jeden nikdy neví a studánka může nemile překvapit nejen v létě, ale i v zimě…

Jdu aspoň nakouknout ke vchodu k bývalé štole Woodboys, která je kousek od cesty a je možné přes mříže prostrčit ruce s čelovkou a nakouknout do zubatých temných chodeb, tesaných do břidlice… jak mi ten foťák vyskočil z ruky na kamennou podlahu štoly fakt netuším… ale přežil.

Parádní plácek blízko bývalé štoly je ideální k zakotvení na noc. Venku -3°C, na únor prostě docela teplo. Výjimečně mi to ale nevadí, protože to znamená, že budu celou noc spinkat jako miminko a nebude mě budit zima… Přestože je jasno a je nádherně vidět noční oblohu, teplota o moc níž už neklesá.

kaple svaté Anny, Královská studánka, Stará voda

Ráno se mi ani nechce vstávat, je lehce zataženo a předpověď slibuje přeháňky. Dešťové, nebo sněhové? Sněhové! Sněží, na severu sněží! vítr mi mete mokrý sníh do obličeje a pod límec bundy a tu chvíli v zasněžené krajině kolem stále si líně tekoucí Budišovky si docela užívám. Asi mi ale nevadí, že v Budišově mě už čeká muž ve vyhřátém voze, abychom tuto sněhovou nadílku strávili jízdou po úzkých neodhrabaných silničkách k významnému cíli dnešního dne.

Stará voda.
Vesnice původně německého původu, která zanikla po roce 1946 odsunem německého obyvatelstva, už není od roku 2016 na území vojenského újezdu Libavá a je volně přístupná. Dochoval se barokní poutní kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího a o kus dál byla v roce 2007 obnovena kaple sv. Anny, která tvoří zázemí Královské studánce s léčivou vodou, kterou samozřejmě musím ochutnat.