Javoří hory – Broumov – Hejšovina 28-30.09.2016

Díky svému vulkanickému původu jsou klesání a stoupání místy celkem prudká, ale vyhlídka z rozhledny na Ruprechtickém špičáku stojí za to. Za dobré viditelnosti je možné vidět Rychlebky, Krkonoše a také Polské góry Suche. Dnes máme dokonce lepší viditelnost, než v březnu a fakt vidíme v dálce kopce a kopečky a Meziměstí. Moc turistů tu není, i když na rozhlednu přichází z dalších dvou stran po turistických značkách další výletníci a setkává se nás tu v jednom místě dokonce sedm. Dál ale zase pokračujeme sami, stejně jako cestou sem. Sezóna už úplně není, i když tady to není nějak přeplněné ani v ní.

Příroda nám i koncem září pořád nabízí i množství laskomin, takže se nebráníme a ještě si dáváme zákusek. I když borůvky další dny už nejsou nic moc, ty dnešní jsou dobrý a dají se jíst po hrstech.

Se setměním docházíme do Janoviček, kde máme ubytování v penzionu Vyhlídka a vyhlídku máme jak z restaurace, tak z oken našeho pokoje.

Čtvrtek 29.09.

Dnešní výlet začal zase několika chodovou bufetovou snídání, takže odtrhnout oči od vyhlídky a ruce od příborů nebylo úplně snadné, ale zvládli jsme to a vyrazili do dalšího slunečného a teplého dne. První dnešní zastávka je zas nahoře na hřebeni na Třípanském kameni, rozmení Čech, Polska a Kladska z roku 1732. Na kameni jsou dnes už skoro nečitelné erby majitelů panství a kámen je ve špatném stavu. Dnešní cesta by měla být mnohem pohodovější i díky míň stoupání i klesání a navíc na ni máme celý den. Po hranici stále sledujeme polskou zelenou, než se na moment ztratí, ale tak patníky mluví za vše. Po pár metrech už zelenou zase máme, takže se dereme špatně schůdným terénem a kapradinami po pás po cestičce, která náhle končí a dál už je jen džungle kapradin a v dálce strmý svah. Moc se nám tam nechce, takže volíme radši návrat k pěkné cestě na polské straně s tím, že to nějak dopadne. Ejhle, na polské cestě je najednou další zelená, takže dál už bez potíží jdeme prakticky po vrstevnici a nesejít na chvíli z cesty, ani bychom nevěřili, že tu taková divočina mimo cesty je.

Všude v tomto kraji jsou kolem cest křížky a mám pocit, že co krok, to nějaký nový. Tento kraj je na ně extrémně bohatý a opravdu na ně narážíme na každém kroku. Ve vesnicích, u cest nebo jen tak v lese. Opečovávané nebo chátrající.

Ruprechtický špičák nás zdálky sleduje na celém dnešním putování. Kolem pseudosopky Homole dál do Šonova cestou necestou kolem prasátek za chatrným plotem až do kostela Svaté Markéty. Je vidět prostě odevšad. Cestou k Broumovu je dokonce vidět i celý hraniční hřeben, po kterém jsme šli. Večeříme zmrzlinu z Lídlu v parku u centra  a spíme v moc příjemné vile Kateřině se sprchou s masážníma tryskama.

Pátek 30.09

Z Kateřiny můžeme jít až v 11h, takže toho využíváme a na prohlídku benediktínského kláštera v Broumově jdeme nalehko. Klášter, jež má kořeny už ve 13. století přestavěli v letech 1727–1733 barokní architekti Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác do jeho nynější podoby. Po vyhnání benediktínů po 2. světové válce (většina tehdejších obyvatel byla Německá) se v letech 1950 stává z kláštera internační tábor pro řeholníky a v roce 1974 dokonce kláštěr slouží jako sklad písemností Státnímu ústřednímu archivu. Likviduje se většina obsáhlé knihovny, která byla v klášteře opravdu monumentální, ale některé svazky přece jen zůstávají zachovány, například Ďáblova bible, která je ve Švédsku. Také je zde unikátní kopie Turínského plátna, která zůstala schovaná díky tajné výduti klášterního kostela Svatého Vojtěcha až do roku 1999, kdy byla nalezena omylem při elektro instalačních pracích na kostele.

Prohlídka opravdu stojí za to, klášter je nádherný a já mám silný pocit deja vu. Napřed v knihovně, později i v sakristii. Vím, že jsem v Broumově byla skoro před 20ti lety se školou a tak jsme zřejmě byli i v klášteře, i když si jej jinak nevybavuji. Je dobré si někdy staré zaprášené vzpomínky znova oživit návštěvou již dříve navštívených míst.

Prohlídku končíme v klášterní kavárně, kde mají dokonce i dobrý bezlepkový zákusek a vyrážíme v plné polní přes dřevěný římskokatolický kostel Panny Marie k Broumovským stěnám, které máme dnes jako spíš okrajové zpestření na cestě za něčím méně dostupným – za skalním městem Szczeliniec, po našem na Hejšovinu. Už podruhé letos máme štěstí, že do placené zóny přicházíme mimo běžné návštěvnické hodiny (kolem 18h) a tudíž je vstup do skalního města zadarmo (jinak 7 zlotých/dospělák). Naštěstí nám není vstup odepřen zavřenou bránou a tak si větrný podvečer užíváme schovaní ve studených roklích anebo vystavení větru na skalních plošinách s výhledem do okolí, třeba i na Javoří hory nebo Broumovské stěny. Některé průrvy jsou tu ale opravdu uzounké a rameny se otírám o studenou a vlhkou skálu. Ve skalách je v těchto místech už tma a je potřeba dávat pozor, kam člověk šlape a najednou je z průrvy pryč, stačí vystoupat po železných stupech o pár metrů dál a máme vyhlídku se západem slunce.

Pod rouškou tmy docházíme na turistickou chatu Pod Szczelinczem, kde za 90 zlotých máme pokoj pro dva. Je kolem 20h a nikde tu není už otevřená hospoda, ani restaurace spací chaty není otevřená. Přitom tu je vysoká koncentrace jak ubytovacích, tak stravovacích možností. Prostě Polsko.

Sobota 1.10

Vstávám ráno a s rozedněním vyrážím do 6km vzdálené Machovské lhoty. Mám nějaké povinnosti doma a je tedy nutné výlet předčasně ukončit a ponechat kamaráda dokončit původní plán samotného. V lese to šramotí, cestou jsem vylekala několik zvířat a mohla sledovat malou srnečku. Na hranicích se napojuji z cyklostezky na žlutou a cíl mám už na dohled. Dokonce mám dneska objednáno taxi, tak poprvé v životě užívám této vymoženosti, abych si ušetřila dalších 11 km k nejbližšímu spoji a všechno v pohodě stihla. První vlak má hned zpoždění a to mám ještě další tři přestupy, ale doma jsem včas:)