Protože opakování matka moudrosti a já už roky neopakovala, protože příroda nenabízela tuto vzdělávací jarní aktivitu, musela jsem si občas pomoct s aplikací Plantnet, kterou doporučuju všem, kteří se marně snaží identifikovat kytku na internetu podle „fialová jarní kytka“ 🙂

Protože pracovní sobota byla zažehnána, mohly jsme vyrazit na plánovaný okruh kolem Křtin, jejichž dominantou je zásadně od zastávky nevyfotitelný Santiniho poutní kostel Panny Marie… zatímco jsme se mezi dráty snažily najít vhodný záběr, vystoupaly jsme po žluté, jak jinak než startem do kopce, do lesů kolem Křtin a po „Sluneční stezce“ se vydaly kolem lesních mokřadů. Dochází mi, že je první máj. První máj a nejen, že není všechno dávno odkvetlý, ale ono se to teprve pozvola probouzí a pořád je jaro ještě na začátku své letošní cesty. Stromy zlehka pučí, mokřady kolem cesty jsou plné prvosenek vyšších, sasanek a jatérníků a vidíme další děvetsil. To jsou ještě kytky, který se dají lovit z hlavy.

Dál ale nastává okno, neboli také znalostní okénko a na pomoc přichází zmiňovaná aplikace. Divná prvosenka je prvosenka vyšší, ta fialová kytka, co jí nemůžeme přijít na jméno je hrachor a jasně, pryšec, který se mi pořád plete s mokrýšem, asi pro to „š“. Bažanka se tu také zjevuje kolem cesty a v lesích jsou hebké jedovatě zelené trávníky, v nichž bude brzo miliarda klíšťat. Vydáváme se do lesa hledat památník českého lesníka Vilíma Věnceslava Havelky, což se nám daří a ještě je u něj parádní místo na svačinku. Zatahuje se a místo sluníčka se do nás opírá zvedající se vítr.

Kolem pomníku Karla Schindlera sklesáme po žluté k silnici do Křtin, abychom se pak mohli po cyklostezce zase drápat do kopce. Na široké cestě se do nás zase opírá slunko a peče tak, že je potřeba odložit většinu svrchních vstev, aby v hustém lese směrem k mokřadu Pod Tipečkem zase začalo fučet…
U mokřadu Pod Tipečkem nás čekají žluté blatouchy a něco, co je možná vzácný úpolín evropský a možná jen něco, co prostě vypadá hodně podobně jako kytka nakreslená na naučné ceduli. Vypadá to skoro stejně, ale přece jen, že bychom měli takové štěstí a úpolín se tu na nás od mokřadu tak hezky smál? kdo ví… 🙂

U kapličky svatého Antonína pod Rudicemi dáváme svačinku a honí se všichni čerti. Dnešní počasí je opravdu nevyzpytatelné a šedé mraky střídají pálící slunce. V lese je naštěstí příjemně, sluníčko není tak silné a i vítr je trochu utišen dřevěnou masou… Chci se podívat k PP Křtinský lom, ale nějak se nám nedaří najít žádnou rozumnou cestu, jen jednu u chaty se závorou… Kdo mě zná, ví, že co je za závorou, tam se nesmí:) a tak jsme to již bez dalšího zdržování otočily zpátky do Křtin a v cukrárně u zastávky ještě stihly malou odměnu za dnešní kilometry.