Pro někoho jednodenní výlet, pro mě konečně možnost ozkoušet kotník pod zátěží 13kg báglu…
Za oknem je jen šedivá přehrada mraků – zoraný pole i vyblitě zelený louky uhánějí za okny autobusu. Je půlka března. Před pár lety tu touto dobou ještě ležely hromady sněhu a letos už máme aprílový počasí. O 3 týdny dřív… Včera pršelo, padaly kroupy, svítilo slunko. Předevčírem vítr lámal stromy. A dneska je obyčejně šedivo. Žádnej vítr, žádný kroupy. Prostě takovej obyčejně zataženej den na přelomu zimy a jara, kdy je zem ještě zmrzlá, v lese se do člověka zakousne chlad a nesmělé paprsky slunce už voní jarem.
Vystupujem v Olešnici a stoupáme lehce do kopce. Fučí celkem dost, takže zatímco v Brně bylo celkem teplo, tady všechno teplo krade studenej vítr. U nádrže Pod Sekerou snídáme, ale rozhodně to není na nějaký posezení, chránený to tu od větru vůbec není. Pokračujeme dál a v prvním kopci zjišťujem, že z těch mnoha cest sme si vybrali zrovna tu špatnou, bez červené značky, takže tak nějak dem přes kopec, přes bláto, přes vykácenej palouk. Větve se mi pletou pod nohy a šlahouny maliní se pomalu probouzejí k životu a snaží se zachytit o vše, co se k nim přiblíží.
Cesta k zelené značce je teda doslova trnitá, ale máme, co sme chtěli. Kdo by se těch pár metrů vracel, že?
Za Malým Tresným kolem Tresenského potoka vidím bleduli! tak opatrně vyfotit, ať ji pes nezašlape, přes mostek držící silou vůle na druhou stranu potoka a tam má osamělá bledule z druhého břehu celé svoje příbuzenstvo. Že já si nevzala ten foťák… zase.
Lehce stoupáme po kraji pole, trochu se trhají mraky a otvírá se výhled do okolí. Na poslední kilometry před Vírem se noříme do borovicového lesa. Vlhká vůně hlíny, jehličí a mechu. Mech tu obrůstá kmeny i kamenný úvoz po jedné straně cesty. Obec Vír je v údolí a za ní se tyčí nepěkně vysoký kopec. Jestli do něj půjdem s nacpanýma pupkama,radši si to ani nepředstavuju. Ve Víru zapadnem do hotelové restaurace (a mokropes s bahnem až na bříšku ještě dostane od příjemné slečny vodu) a během oběda sledujeme za okny slejvák, co se právě spustil. Dokonalý načasování.
Kopec nakonec obcházíme spíš zboku, ale na zříceninu gotického hradu Pyšolec ze 13. století si trochu máknout musíme. Zezhora na nás padá voda a přestože poslední dny docela dost pršelo na většině území, pořád se má kam vsakovat. Od Zubštejna nás dělí už jen pár kilometrů, a já cítím, že mě zboku bolí palec – buď puchejř anebo nějaká otlačenina, botky už asi mají svoje odchozeno, nebo se mi zase zvětšila noha… (puchejř to byl!) Poslední dva kiláky a voda padá houšť a houšť… Z cesty se schováme na chvíli do lesa, kde jen tiše stojíme a čekáme, až to za pár minut opadne…
Déšť buší do deštníku, stromy šumí a v kaluži se napájí nějaký opeřenec. Stojím tiše a Feri stulená do klubíčka odpočívá. Poslouchám déšť a vnímám tu krátkou chvíli se vší svojí intenzitou…
Šumění lesa pomalu slábne, takže vyrážíme dál. Kdo by to byl řekl, že mimo stromy bude déšť zas trochu otravnější… K Zubštejnu dorážíme se západem slunce, který se koná možná astronomicky, ale určitě ne pozorovatelně přes hromady mlhy a mraků. U hradu se maká – dřevorubci se starají o prostranství kolem a v dřevěné chatičce vesele popíjí banda starající se o zříceninu, takže na placu, kde jsem plánovala postavit stan, to fakt reálný nebude.
Omrknem teda aspoň Zubštejn, u kterýho si není nikdo přesně jistej, zda vznikl ve 13. nebo až 14. století, ale obýván byl až do století 16. a zřejmě i proto je výrazně lépe dochovaný, než jeho soused Pyšolec nad obcí Vír. Zřícenina je to celkem zachovalá a veliká, v jednom z jejích pokojů nacházíme i my nocležiště a nakonec spíme přímo na hradě. Přemýšlím, kdy jsem naposledy takhle spala přímo pod klenbou hromad kamenů a bude to fakt dlouho…
Ráno nás budí řev motorovky. Než vše pobalíme, osušíme a posnídáme, začíná se pomalu trhat mlha, která halí celé okolí neprostupným závojem… Sluneční paprsky sou dnes výrazně oprsklejší, než včera. Ten tam je lehký náznak jara v teplém závanu vzduchu, tady jaro vyhání zimu ostrými lokty. Dnešní etapa je teda docela krátká, protože nechci přetížit hned kotník a taky pro Feri už tyhle teplý slunečný dny nejsou úplně ideální. Z Pivonic pod hradem vyrážíme přímo za nosem dolů k říčce Bystřici, která pěkně teče po nedávných deštích. Rozhodně nic na brodění…
Kolem řeky už cesta utíká rychle a na sluníčku se pěkně potíme, bohužel stín lesa nás brzo přestává chránit a k vlaku do Bystřice nad Pernštejnem je to ještě kusanec přes celé město…
áááá to jsem se zasejc pokochala!! Nevím kdo má huňatější kožíšek, ešivá ta krásná kočička a nebo ta kočička Ferinka. Mooc krásnej portrétek jsi jí cvakla. A hotová modelína v tom oblečku. A ………ta ranní mlha!!! Tak ta je tentokrát nej. I když jí hodně šlape na záda ten pohled do údolí Svratky. Krásně jste se měli, i v těch komnatách :-D.
sedivej kozisek je paradni na kocicce i na feri:)
myslim, ze sme si to uzily tenhle vylet a ta ranni mlha byla fakt pohadkova 🙂
jo jo, mlha je fakt luxusní… akorát se mi udělalo trochu zima při představě bivaku 🙂
az v lete prijdou tropy, jiste si s ulevou na odpadajici organy vzpomene
neeee, se mi sem vložil zkopírovanej Fifipříspěvek z mých webowek!! Já si chtěla pro jistotu, kdyby se mi to neuložilo, jako občas, že si to zkopčím a odešlu a místo toho todle!! 😀
jsem psala, že naprosto souhlasím s Kruťandou, že představa, že zmoknu a nemám se kde usušit a jdu spát , v zimě a pak se ráno probudím a jsem furt mokrá a zase je zima, že ……… strašný!! Je to prostě bláznovství….. , ale… hezký bláznovstí 🙂
no ferikozisek pekne v noci hral, takze zima rozhodne nebyla a pak…
jo ty ledovy navlhly kalhoty byly humac, ale to se behem par vterin na tele ohreje (nebo se daji natahnout na spaci podvlikacky) -jinak nemusim si prece sundavat suchy a vyhraty spaci obleceni, muzu prehodit navlhlou bundu jako horni vrstvu a taky doschne…
jinak ano, s mokryma vecma co se vecer musej schovat a rano treba zase prsi… to je radost
ty joooo ne, mě to zabíjí i když to čtu takhlenc. Páč když to natáhneš na spací podlíkačky, tak se ti promočej i ty podlíkačky ne??? pooooooooooooooomoooooooooct už je mi zasejc zima 😀
tak to nemas promoceny, spis navlhly a studeny…
No a to považme, že Mawe ani nedělá oheň. No prostě mamut. Taky už je mi zase zima 🙂
Dyk je to blááásen!! 😀
Jinak samozřejmě ze mě coby leguána mluví čirá závist k mamutí otužilosti 😀
dyt uz ani nemrzlo 😀
kdyby mrzlo, tak neprší 😀
No to je vážně výhra!! 😀
kdyby mrzlo,tak není mokrá,ale zmrzlá
ne tyto věci sou na mě dost mazec-dneska mě stačilo že mi doma byla půl hodiny zima
vlhko a chlad-děs-další hodinu mě bolel člověk-celej
ale nádherný fotky,a krásně to píšeš-ty bys taky mohla vydat knížku
ty a Ešuska-což mi připomíná,že jí mají na jaře vyjít kdesi jakýs povídky…
Vero mě pobavila s tím,že je leguán-nevím,jestli tím chtěla říct,že miluje teplo,nebo,že je zimomřivec-protože -já třeba su zimomřivec,ale když mě v zimě bude teplo-tak mi zima neva,paradoxně moc nemám ráda léto-protože všude klima a mě bývá pak často zima v létě…
Mirko, zatím nemám avízo, že by to bylo k mání. Jakmile bude, vystřelim z děla 😀
si myslim, ze byste to cetli jenom vy 😀
ale jasne bude to oboustranna knizka, z jedne strany oetra a vzhuru nohama ja 😀
No bať, když může mít Patrik Hartl dvojromán, co bychom nemohly my! 🙂