Předpověd počasí slibovala den bez deště minimálně ještě do odpoledních hodin. Když sme se srazili na nádru se zbytkem, měli trochu jiný informace 😀 No já dneska jedu pode svojí předpovědi a samozřejmě jí věřím. Z Přístpa vyrážíme po modré značce. Pán přes ulici překvapeně kouká na naše auto. Snad turisti na Rokytku nejezdí nebo co? ne, asi nejezdí. Měla nás varovat už tráva, rostoucí na dlouho neopravované silnici. Modrá směrem Jevišovice je pěkně zarostlá, i když cesta je to krásná. Chvíli lesem, chvíli mezi poli. Není tu ani noha a značka v terénu vede lehce jinak, než v mapách v telefonu. A ty tuny motýlů! všude si tu poletují, houfy jich sedí v bahnitých zbytcích vody… Lehce krosíme mimo značku od Líšného rybníka směr žlutá a cesta tu je ultra zarostlá. Kopřivy a tráva po ramena, klíšťata všude. Asi jsme první letošní turisti, takže místo, aby si ty potvory už navozili domů jiní, vezou se s náma.

Prádelna je šílená, mokrá tráva pěkně zapařená. 28°C ve stínu. Ještě, že je lehce zataženo. Prej výlet kolem vody, haha. K Rokytce se napojujem na posledních 6 km trasy, ale vyhřátýma loukama bez kouska stínu s řekou 20 metrů od nás se nějak nedostavuje očekávaná pohodička. Ale nakonec i tak jdeme chvíli stinným lesem mezi skalami kolem vody. Je jí žalostně málo a je tak teplá, že neposkytuje žádné osvěžení. Na loukách si i užíváme bosochůzi, ke které se nechávám inspirovat panem řidičem.
Asi su ráda, že sme zrušily původně plánovaný vandr, v tomhle šíleným dusnu mi stačila i pohodička po rovině, akorát mi nějak letos chybí trénink na kopečky.