I leden se nakonec dočkal trasy, která by šla nazvat jako celodenní, ačkoli to ze začátku na “tak dlouhý” výlet nevypadlao. Ale okolnosti tomu přáli a sice jsme neuskutečnily výlet v původním rozsahu, protože kamarádka rozcházela nové boty, ale i tak jsem spokojená, protože se mi podařilo jít na místa, která mi až dosud unikala.

Jako první se jdeme podívat na vyhlídku na Most Míru, který se z důvodu nedsotatku oceli v probíhající válce musel celý postavit z betonu. Ale ani beton neměl na růžích ustláno, protože nedostatek cementu a stavebních sil přispěl k další změně plánu a muselo se hledat, jak postavit most co nejlevněji s co nejmíň stavebního materiálu. Kvůli nedostatku dřeva na podepření bednění bylo v té době použito nejrozsáhlejší trubkové lešení na světě a dodnes se pyšní jedním z největších železobetonových oblouků světa.

Další ze zajímavostí dnešní trasy je zřícenina hradu Lúčka, který vznikl ve  13. století. Cesta ke zbytkům hradu nás vede do prudkého kopce s místy kluzkými velkými kamennými bloky, ale my se nedáme a ani silný vítr nás neodradí od stoupání. Kde jsou kamenné zbytky zdí nevíme, nahoře nás čeká jen zbytek studny, nebo něčeho podobného.

Cesta nás vede po červené malebným údolím podél říčky Loučky a já marně přemýšlím, jestli jsem tudy někdy šla. Možná ne, ale je to škoda, cesta je opravdu moc hezká.  Z Předklášteří pak stoupáme do kopců jižně od Tišnova, na vyhlídku z vrcholu Kozí Brada a dál k památníku Pepy a Ladi Vetešníkových. Oba bratři byli jako účastníci nacistického odboje umučeni v roce 1945 ve Flossenburgu. Pátrání po bratrech mě přivádí na informace o jejich otci, Ladislavu Vetešníkovi, který se na moravském venkově zasloužil o rozmach šachové hry a čtení je to zajímavé.

Odsud už naše kroky vedou přímo do Tišnova na nádraží. Sice nemám koncem ledna splěnou výletní stovku, ale zato jsem viděla spoustu pro mě nových a neznámých míst a měla možnost čas venku strávit s přáteli.

Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?

Facebook