Páteční mizerná předpověď trochu změnila plány a po nočním příjezdu sem tak měla možnost se trochu dospat. Pátek 13. sice už byl, ale jak kdybych si ho pořádně neužila. Cestou na vlak celkem prší, na bundu to není a deštník zůstal doma… Aspoň, že ve vlaku je příjemný teplo a konečně je možný za světla sledovat, jakými hezkými lesy vede trať… Vlak má ale nakonec zpoždění, větší než prostor na přestup, takže autobus frnkl před pár minutama… Nevadí, hodinka sem, hodinka tam… Mezitím aspoň přestalo pršet a otevřela se časová možnost koupit si v drogerii kousek od zastávky apartní deštníček. Nějak ale žádnej autobus nejel ani za hodinu, ačkoli na něj nervózně čekalo docela dost lidí. Po 20 minutách čekání dost rozmrzele vzdávám čekání a zamířím si spravit aspoň náladu do cukrárny… Bylo narváno, dortíčky vypadaly skvěle, ale přeslazená šlehačka moji dnešní ztracenou chuť výletovat dorazila. Dementní vlaky, dementní autobusy a hnusnej zmrzlinovej pohár za stovku. Dementní celej Děčín. Zamračenej měl být dneska jen den, ale zatím teda se to dobře přenáší i na mě. Výlet, nevýlet, už ani nemám chuť, ale vlak zpátky jede až za dvě hodiny… historie se ale opakuje, jako když jsem tu byla v roce 2015 s Kes, i tentokrát jako náhradní program místo Tisských stěn zvolím jedinou atrakci kousek od nádraží a tou je detašované pracoviště Děčínské zoo – rajské ostrovy. Pár rybiček (jedna plavala střídavě břichem nahoru a břichem dolů, asi si nemohla vybrat pohodlnější stranu), opičky, želvy… no je to fakt na chvilku ale aspoň tam nejsou další návštěvníci… čas odjezdu vlaku se blíží, ale tak cesta vede i kolem autobusu, který jede chvíli před vlakem… Risk je aspoň někdy zisk, autobus přijíždí a já tak po 20 letech mám šanci znova vidět Tisský stěny… Tenkrát ještě jako školní výlet s gymplem, oživit vzpomínky je fakt už celkem potřeba. Vstupné lidových 30 kč a mimo dobu otevření vstupní boudičky zadarmo.

Oblačnost se lehce trhá a kape už jen tak zlehka. Tisský stěny, pískovcový skalní město v CHKO Labské pískovce, jsou porostlý barvícíma se břízkama. Šedej kámen, zelený a žlutý listí, bílo černá kůra a šedá obloha. Menší okruh asi na 45minut, delší asi na hodinu a půl podle ochotné paní v pokladně. Nakonec jsou oba dohromady asi na dvě hodinky kochání a focení, a možná i díky tomu, že zas začíná pršet, není problém stihnout tak akorát zas autobus zpátky. Na můj růžovej apartní deštníček s jednorožcem celkem blbě koukaj nějaký děcka, co kouří na zastávce, ale co, neprší na mě a aspoň mě při přecházení silnice nikdo nesrazí.

V sobotu už to vychází o dost líp a i přes lehké zpoždění přestupný přípoj čeká a stíhám v pohodě sraz v Brtnikách. Od 10 hodin je tu komentovaná procházka po okolí s výkladem o vlcích ve Šluknovským výběžku i se zástupcem vlčích hlídek z hnutí Duha a mluvčím NP České Švýcarsko. Rozhodně poutavá procházka po značce i lehce mimo ni s vyprávěným od lidí, pro který to není jen práce, ale i koníček. Kůrovec prej postihl i některý oblasti NP, ale tady zatím není moc viditelnej a lesy sou i koncem září pěkně zelený a kapradiny bujaře rostou vedle vyschlýho koryta vlčího potoka. To je tu prej běžný, že pár let potůček zurčí a pak vymizí a je tu místo něj jinej… Na neznačené stezičce se máme dívat po fotopasti, ale i tak ji celá naše skupinka 8 účastníků přehlídne, protože v kaňonu jsou popadané stromy a víc se díváme pod nohy. Mrholí a jsme tu v uzavřeným a semknutým údolíčku obklopení mlhnou. Než Radek z vlčích hlídek povypráví něco k fotopastem a ukáže snímky, přestane mžít a vysoko nad stromy vykoukne modrá obloha… paprsky slunce tu kreslí zajímavý kontrastní stíny mlhou a na stromech se lesknou kapky všema barvama duhy… Jak vánoční les, všechny stromky svítí žlutou, oranžovou, zelenou, modrou… něco takovýho jsem asi v životě neviděla… Haluzář, když jsme tu byli s Kes v roce 2015, na výletě z Brtníků, chytli jsme taky komentovanou procházku se strážcem NP. Za chvíli je snad budu znát všechny 😀

Neděle je ve znamení venčení divoké klisničky, která ale krásně umí chodit na vodítku a ačkoli je chvíli zmatená, proč panička nepokračuje v cestě, nakonec krásně chodí. Přes rozhlednu Tanečnice, kde zas prší a výhledy jsou lehce zašlé nízkou oblačností je z toho docela pěkných 12 kiláku. Hrajeme si se šiškama a je fakt vtipný pozorovat to zvíře, jak kouká s šiškou v tlamě, kdy poletí další a pak chňap stará šiška bez zájmu leží opodál a nová šíška si hoví v kušně.