Koniklece na Brněnským kameňáku jsou klasika a ne každej rok se na ně dostanu. Ale letos se zadařilo na koniklecí miminka se podívat. Bohužel narozdíl od minulých let už je nutný koniklecový louky omotávat páskou, aby do nich každej nešlapal a respektoval vychozený cesty. Nedokážu pochopit, že je nutný k těmto krokům přistupovat, že si lidi neváží takové krásy za barákem a že úcta k přírodě je horší a horší. Ano, můžeme si u nás svobodně chodit skoro všude, ale kde je základní uvědomění o chování v přírodě?

V PP Knížecí park u Nosislavi to základní uvědomění o chování v přírodě taky chybí… všechny moje březnový návštěvy, který mají za cíl v tichosti sledovat rozmnožování žabiček, mají společnej postřeh. Fotek chtivý lovce, kteří v broďácích křižují mokřad pro co nejůžasnější fotku ropuch, kuněk nebo skonana ostronosého, který je v ČR na seznamu kriticky ohrožených druhů. Zatímco bez hnutí postávám a očima nebo foťákem projíždím okraje vody nebo jeho hladinu, v mokřadu se mezitím vystřídají čtyři lovci fotek. Jeden odchází, další dva ho střídají… Dozvídám se, že dvě modrý žabky (skokany v jejich zbarvení v období páření) našel až tam vzadu v rákosí, kde systematicky křižoval… a hned tam jdou křižovat další, po pás vě vodě… Kdo z nás ví, kde přesně jsou žabí snůšky? jasně, někdy plavou u hladiny… ale znamená to, že tam plavou vždycky?

 

Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?
Share on facebook
Facebook