Předpověď nebyla pro východ republiky a přilehlou část Slovenska vůbec dobrá, takže dvoudenní plán vzal za své, aby udělal místo jednodenní náhradě na Litenčické pahorkatině. Ještě ráno to nevypadalo pozitivně ani pro tenhle plán, provazy vody mi dávaly zabrat i cestou na zastávku, ale než jsem dojela na místo určení, už jen přecházel konec fronty.
Vyrazili jsme tedy z Nemochovic, obce, v níž vznikl partyzánský oddíl Olga, do dusného vlhka, aby se co nevidět roztrhala oblaka a vykouklo sluníčko.
Dnešní cíl výjimečně nesplňoval parametr hlavně po značkách, protože značky vůbec neodpovídaly ani vzdáleně našim požadavkům, ale místa pro improvizaci bylo dost a výlet jako takový se vyvedl parádně.

Kolem zavřeného “Vítkova” mlýna ve Chvalkovicích, pojmenovaného po prvním mlynáři Josefu Vítkovi, který zde začal mlít mouku v roce 1973, přes zajímavý kopec Hradisko s vysílačem kolem stovek mravenišť až k dalšímu mlýnu u Kunkovic. U obou mlýnů jsem dopředu zjistila, že jsou v rukou soukromníků a přístup pro veřejnost je prakticky nereálný. Když jsme kousek od Kunkovického mlýnu litovali, že jsou nám oba zapovězeny, zpoza pole se nejen s celým mlýnem vyloupl přítomný pan majitel… Po pozdravu a několika málo slovech můj doprovod poznal v majiteli někoho z mládí a milé překvapení tak bylo oboustranné.

Kunkovický mlýn se majitel snaží dát do kupy, ale bohužel v něm nemá žádné původní vybavení, zato prý mlýn ve Chvalkovicích je kompletní. Od příjemného povídání nás vyhnalo začínající poprchání, takže jsme vyrazili vyjetýma kolejema přes pole, tak tak uchránili sedýnky před brokama probíhající akce a do půl stehen mokří jsme dokončili okruh už zase se slunkem v zádech.