Bude to znít blbě, ale na ty slepence jsem to nakonec včera nedala:) Celej týden se postupně ochlazovalo s poprcháním v závěsu. Když nakonec přišel den D, předpověď hlásila 3°C a pocitovku -3°C kvůli studenému silnému větru a totální zataženo.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Bohutice
Vyrazila jsem podle plánu z obce Bohutice, která má bohatou historickou minulost a první míjím Bohutický zámek, který vznikl na přelomu 16. a 17. století přestavbou původní tvrze. V polovině 18. století byl zámek jezuity rozšířen v barokním slohu a dnes jej vlastní obec. Je možné v něm navštívit mimojiné expozici cedrových soch z křížové cesty a hned vedle zámku míjím kostel Nanebevzetí panny Marie z let 1867-1869. Na kraji obce mohu obdivovat Lurdskou jeskyni, kde se i dnes konají poutnické poutě. Křižová cesta s 55 sochami je bohužel v zámecké expozici, takže doporučuji návštěvu spojit právě i s otevírací dobou zámku.
Je fakt zataženo, zima a fučí. Cestovní teploměr potvrzuje teplotu z předpovědi a bezbarvá obloha mi kazí všechny snahy vyfotit Lurdskou jeskyni nějak hezky. Boží muka nad jeskyní pak vypadají asi podobně bezúspěšně jako celá obloha.
Hřbitov hostí kapli svatého Michaela archanděla z 19. století a tak pokračuje památková turistika, která končí u barokní sochy svatého Václava z 18. století. Cestu lemuje bezpočet fialek, svlačce a modřenek. Modrá s modrou v modrým pozadí. Je to zajímavý, že to tady kvete zas úplně jinak, než na minulých výletech.
Krajina je v jarním rozpuku přikrytá zimní šedí. Sněhové vločky mi přistávají na brýlích i tvářích, kde tají. Výhled na Pálavu, která je odsud vzdušnou čarou 26 kiláků musí být v dobré viditelnosti naprosto úchvatný, teď šeidvá Pálava tak trochu splývá s šedivou oblohou a ač při klesání k odpočivadlu se mi zdá jako docela výrazná dominanta, na fotkách doma těžko rozlišuju, čemu kterej odstín šedé patří:)

Výhled na Pálavu
Před výklenkovou kaplí svatého Urbana, kterou nechal postavit vinařský spolek v roce 2016 ještě musím nakouknout na sochu svatého Marka z roku 1887, než si pak u kapličky v přístřešku dám pauzu. Vařit oběd na větrným vršku není nejchytřejší nápad a po čtvrt hodince se už docela vymrzlá těším na další pohyb.
Obec Miroslavské knínice, kam vede červená značka, obcházím a je to docela škoda, protože z mapy se zdá, že jde o velice hezké místo s bohatou minulostí a zámeckým parkem. Láká mě ale rybník přesně na druhou stranu od obce. Příště by mi mělo dojít včas, že v teplotách těsně nad nulou a silným větru toho u rybníka nebude asi moc k vidění a tak mě nakonec celkem zklame, že neslyším jedinej ptačí písk nebo kachny na hladině rybníku Suchánek. Naštěstí ale díky odbočce zas můžu obdivovat kříž u silnice, který už má nejlepší léta za sebou, ale zatím se pořád statečně drží.

PP Štěpánovský lom
Větrný pole mi pak dělají doprovod až k PP Štěpánovský lom, kde se na chvíli schovám před větrem, ale nakonec mě doběhne z opačné strany a vysoká skalní stěna mě před ním nechrání. Zato se tu otepluje na celých 6°C nad nulou, abych mohla trochu ohřát svoje studený ruce 😀 Snažím se vyfotit drobný kvítka, ale kompaktíku to makro dneska nějak moc nejde a tak frustrovaně dokončuju cestu do Miroslavi, kde pak z vysoka dlabu na slepence, který mají hostit bohatou květenu a zvířenu.
Moje představa ideálního dne pro návštěvu je slunečno a asi tak 10 – 15°C, rozkvetlé louky, poletující hmyz a štěbetající ptáci. Takhle mi terénní nerovnost vystupující 50 výškových nad okolní krajinu slibuje jen možnost výhledu do neutěšené šedi. Zachraňujě mě možnost okamžité dopravní příležitosti směrem domů a tak si musím ty Miroslavský kopce nechat zase na příští rok.
Ty si umíš tak hezky zavýletit 🙂
To něco co už brzo pokvete by mohl být javor. Ty mají takhle úchvatnou šťavnatou zelenou
Opět hezký fotky, hezky napsaný, ale ta zima, zima, zima…. Br.
uznavam, ze na duben trosku chladneji, nez jsme posledni roky zvykli 😀