Bude to znít blbě, ale na ty slepence jsem to nakonec včera nedala:) Celej týden se postupně ochlazovalo s poprcháním v závěsu. Když nakonec přišel den D, předpověď hlásila 3°C a pocitovku -3°C kvůli studenému silnému větru a totální zataženo.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Bohutice

Vyrazila jsem podle plánu z obce Bohutice, která má bohatou historickou minulost a první míjím Bohutický zámek, který vznikl na přelomu 16. a 17. století přestavbou původní tvrze. V polovině 18. století byl zámek jezuity rozšířen v barokním slohu a dnes jej vlastní obec. Je možné v něm navštívit mimojiné expozici cedrových soch z křížové cesty a  hned vedle zámku míjím kostel Nanebevzetí panny Marie z let 1867-1869. Na kraji obce mohu obdivovat Lurdskou jeskyni, kde se i dnes konají poutnické poutě. Křižová cesta s 55 sochami je bohužel v zámecké expozici, takže doporučuji návštěvu spojit právě i s otevírací dobou zámku.

Je fakt zataženo, zima a fučí. Cestovní teploměr potvrzuje teplotu z předpovědi a bezbarvá obloha mi kazí všechny snahy vyfotit Lurdskou jeskyni nějak hezky. Boží muka nad jeskyní pak vypadají asi podobně bezúspěšně jako celá obloha.
Hřbitov hostí kapli svatého Michaela archanděla z 19. století a tak pokračuje památková turistika, která končí u barokní sochy svatého Václava z 18. století. Cestu lemuje bezpočet fialek, svlačce a modřenek. Modrá s modrou v modrým pozadí. Je to zajímavý, že to tady kvete zas úplně jinak, než na minulých výletech.

Krajina je v jarním rozpuku přikrytá zimní šedí. Sněhové vločky mi přistávají na brýlích i tvářích, kde tají. Výhled na Pálavu, která je odsud vzdušnou čarou 26 kiláků musí být v dobré viditelnosti naprosto úchvatný, teď šeidvá Pálava tak trochu splývá s šedivou oblohou a ač při klesání k odpočivadlu se mi zdá jako docela výrazná dominanta, na fotkách doma těžko rozlišuju, čemu kterej odstín šedé patří:)

Výhled na Pálavu

Před výklenkovou kaplí svatého Urbana, kterou nechal postavit vinařský spolek v roce 2016 ještě musím nakouknout na sochu svatého Marka z roku 1887, než si pak u kapličky v přístřešku dám pauzu. Vařit oběd na větrným vršku není nejchytřejší nápad a po čtvrt hodince se už docela vymrzlá těším na další pohyb.

Obec Miroslavské knínice, kam vede červená značka, obcházím a je to docela škoda, protože z mapy se zdá, že jde o velice hezké místo s bohatou minulostí a zámeckým parkem. Láká mě ale rybník přesně na druhou stranu od obce. Příště by mi mělo dojít včas, že v teplotách těsně nad nulou a silným větru toho u rybníka nebude asi moc k vidění a tak mě nakonec celkem zklame, že neslyším jedinej ptačí písk nebo kachny na hladině rybníku Suchánek. Naštěstí ale díky odbočce zas můžu obdivovat kříž u silnice, který už má nejlepší léta za sebou, ale zatím se pořád statečně drží.

PP Štěpánovský lom

Větrný pole mi pak dělají doprovod až k PP Štěpánovský lom, kde se na chvíli schovám před větrem, ale nakonec mě doběhne z opačné strany a vysoká skalní stěna mě před ním nechrání. Zato se tu otepluje na celých 6°C nad nulou, abych mohla trochu ohřát svoje studený ruce 😀 Snažím se vyfotit drobný kvítka, ale kompaktíku to makro dneska nějak moc nejde a tak frustrovaně dokončuju cestu do Miroslavi, kde pak z vysoka dlabu na slepence, který mají hostit bohatou květenu a zvířenu.

Moje představa ideálního dne pro návštěvu je slunečno a asi tak 10 – 15°C, rozkvetlé louky, poletující hmyz a štěbetající ptáci. Takhle mi terénní nerovnost vystupující 50 výškových nad okolní krajinu slibuje jen možnost výhledu do neutěšené šedi. Zachraňujě mě možnost okamžité dopravní příležitosti směrem domů a tak si musím ty Miroslavský kopce nechat zase na příští rok.