Je 5:20, když mě budík vytrhne ze spánku. Uvědomuju si zvuky jemného mžení a zvířata vydávají ve spícím lese docela hluk. Vstávat se mi nechce, ale nakonec stejně vylezu.
K altánku na hranĕ louky je to 20 metrů. Nemží, ale les šustí podivně dešťově, asi si po včerejším dešti vítr pohrává se zbytky kapek v listí.
Výhled z kraje spacího lesa směrem na Kuželov a Velkou nad Veličkou
Spát tady je moje letitý přání a konečně se zadařilo. Poslední prázdninovej víkend lehce vzbuzoval obavy, kolik lidí si asi užije jednu z posledních šancí na letní vandr, ale tady není ani noha. Nerušeně pozoruju srnky, jak se pasou opodál a vycházející slunce jim dělá barevnou kulisu. Brzký vstávání má nevýhody, o kterých by mohli vyprávět hlavně moji kamarádi, protože když už su dvě hodiny vzhůru, tak trochu prudím, že by už mohli vstávat a mohlo by se vyrážet. Dneska se rozhodně vyplatilo nevyčkávat, až se samovolně vzbudí. Máme zbaleno tak tak…
Sedíme v altánku, kam zafukuje voda i vítr a sleduju, jak krajinu protínají blesky a doprovází je hromové bití. Bouřková fronta má desítky kilometrů a z jejího kraje se nakonec dostáváme do středu lokální bouřky, vytvořené přímo nad námi.
Dvě hodinky trvá, než naznám, že su ochotná vyrazit na hřeben. Déšť mi neva, ale když kolem mĕ nešlehají blesky, su rozhodně klidnější.
Mlha po dešti se zvedá z údolí pod hraničními karpatskými kopci. Přestože je zataženo, žádné ochlazení se nekoná a pod pláštěnkou začíná být teplo. Odvětrávám natřásáním okrajů a zjišťuju, že lem je orámován nejen silným zakončením z výroby, ale i dírama po psím apetitu. Jednu prokousanou díru sem lepila před odjezdem, tahle mi unikla. Charlie fakt sežere všechno. Anebo mi dává najevo, že chce taky na vandr?
Nad krajinou leží šedivý mraky a žádná parádní viditelnost se nekoná, dobrovolně oželím zacházku k rozhledně Žalostiná, ze které by asi nic moc vidět nebylo. Trasa se vlní po hranici v jemným rytmu mezi bukovými lesy, než uhne na malou chvíli na Slovensko.
Hraniční červená značka
Na dnešek se hodí plnej batoh vody, protože první studánka je až u Kamenné bůdy, po 15 kilometrech od spacího místa. Naštěstí voda ve studánce docela teče a dá se v ní i opláchnout. V turistické boudě se dá dokonce koupit drobné občerstvení i za koruny, jen obsluha nemá na vrácení. Nevadí, těch pár korun navíc tu rádi necháme, bez eur jsme taky mohli dopadnout o dost hůř.
Kamenná búda je důležitý mezník v mapě, protože odtud je to už jnm z kopce a taky se tu trochu mění charakter lesa a jednolité bučiny narušují další listnaté druhy.
Dnešní trasa je zase prakticky liduprázdná, další lidi potkáváme jen na zmíněné občerstvovací stanici. Co ale dnes celej den potkáváme jsou stádečka vysoké, která na nás koukají zpoza stromů.
Večer končíme za vodní nádrží Mlýnky, kde to žije. Rybáři, koupající se lidé a hromada chatiček a rekreačních objektů… Původně jsem někde tady chtěla spát a zbylé kilometry si dát až zítra k vlaku domů, ale čas je pozitivně nakloněn a odpoledne ještě ani není v pokročilé hodině… rychle v hlavě přehodnucuju možnosti. Jet domů už dneska? anebo přespímě někde kousek od vlaku a protože z Hodonína bude domů nejlepší spojení, dáme si zítra ještě nečekanej nášup?
Nuda po zelené do Hodonína
Napřed se na to ale musíme vyspat…
Protože ráno je moudřejší večera, naskočíme po propršené noci na vlak a asfaltově zdlouhavej úsek přejíždíme do Rohatce, odkud si slibuju hezkou procházku lesy kolem Moravy. Cesta je to úmorná, nikam nezatáčí, jen se šlape po zpevněné vyvýšené cestě mezi stromy. Snad jen to, že je zataženo, dělá z téhle nudné trasy snesitelnou cestu. Aspoň vím, že příště to bude chtít vzít přímo kolem Moravy a ne po značce, ta je jen pro masochisty a ranní běžce, kteří nás ráno míjí… za necelé dvě hodinky chůze jsme v Hodoníně na autobusáku, akorát když začíná zase pršet. Vyšlo to prostě skvěle.
Zase paráda 🙂
diky, ta bourka ve svy hruze taky byla total nadherna ji takhle pozorovat z vyvysenyho mista 🙂
ÁÁÁÁCH zatím jsem jen prolítla část fotek! Živočicha mi dala zabrat a ta ještěrka vypadá ……….jako varan! Krásný blesk (představila jsem si, jak by ta fotka vypadala v mým podání 😀 😀 ) úžasný záběry slunce a…nedivím se, že miluješ tu hraniční cestu – jen jsem načíhla jsem z ní nadšená. Až tam jednou vyrazíme – budeš nám dávat rady, kam jít. Jo ty srnky – to jsou daněly. Dokoukám a dočtu to později, jen jsem si to nemohla nechat ujít aspoň v rychlosti – aspoň můžu tiše závidět tu nádhernou přírodu.
diky danelu teda upravim, sem si myslela ze to je druh vysoke :D:D a ona fena od danka 😀
Krasne napsane. Jakoby se clovek v te prokousane plastence potil s tebou.
Ja sj zase necham na jindy fotky, protoze na mobilu houby vidim.
navic to na mobilu ani neni ono 🙂 ja kdyz se nekde ve vlaku divam, stejne si to pak potrebuju jeste osvezit na PC, at mam poradnej obrazovej vjem 🙂