Běž s lehkostí, sněhová vílo…
Dnes 5. Ledna 2025 jsme nechali za duhový most s mužem odejít naši šedivečku, mazlinku a hopskulku Feris Zimní sen *20.11.2009.
Přála bych všem, aby mohli se svým parťákem prožít tak dlouhý život, jako jsme mohli my. V relativním zdraví a pohodě si užívat život až do posledních kritických okamžiků.
Ve věku 15 let a necelé 2 měsíce odešla nečekaně a nepřipraveně, když se její stav ze dne na den zhoršil. V pátek byla veselou Feri, která za mnou chodila všude po bytě a hlídala, jak věším prádlo a v sobotu ráno jen nesežrala snídani – ona, na žrádlo fixovaná. V neděli jsme ji nechali jít.
V okamžiku našeho rozhodnutí začalo jemně sněžit. Zimní princezna odešla do prvního letošního sněhu, který ji zrodil. Na její počest hustě chumelilo až do pozdních odpoledních hodin.
Rozhodnutí, zda operovat nebo ne bylo těžké, ale když jsem u ní ležela na podložce, muž seděl nad námi a ona si o jeho botu opírala hlavu tak, jak to vždy dělávala mě u PC stolu, kdy mi asistovala při práci a psaní, věděla jsem, že bylo jediné správné.
Náročná a akutní operace vyjmutí žlučníku u staré fenky, které už žádná další narkóza nebyla doporučena už když se poprvé rok a půl zpět ukázalo, že žlučník může zlobit, by byla riskantní a riziková. Hojení a rekonvalescence zase problematické, což ukázala už kastrace kvůli zánětu dělohy v roce 2021. Náš pan veterinář si i přes to, že nemá o víkendech pohotovost, našel čas, aby nás vyslyšel a vyjádřil se, že mínusy převažují plusy a na moji otázku, kdybychom se rozhodli ji netrápit, mi samozřejmě odpověď nedal. Přesto vnímal, že naše rozhodnutí je v zájmu pejska, který mu v listopadu vrtěl ocáskem v ordinaci. Vzhledem ke stáří, vysokým rizikům a akutním stavu fenky nám operace nepřišla, že by vyvážila rizika a kvalitně prodloužila její život.
Na Brněnské klinice Jaggy s víkendovou pohotovostí, kde byla od včerejšího poledne hospitalizovaná, jsme se po ranní konzultaci Ferinky ještě více zhoršeného stavu domluvili, že se s ní chceme rozloučit. Muž u toho původně být nechtěl, ale nakonec šel se mnou. K dispozici jsme dostali místnost s dost velkou podložkou vetbetkou na podlaze a přinesli nám ji na pomuchlání.
Feri napřed strnule seděla, pod analgetiky se neuměla uvolnit. Hlavu ani uši na nás nenatáčela, ale když sem si k ní lehla na podlahu, po chvíli se uvolnila a položila se muži přes nohu přesně tak, jak utlačovala u PC mě. Dostali jsme celou hodinku, kdy jsme s ní mohli být, mohli jí šeptat do ouška a hladit všude tam, kde to měla ráda. Když přišel pan doktor nám citlivě vysvětlit jak to bude probíhat a ujistit se, že známe od jeho včerejší kolegyně jak možnosti operace, tak rizika a že jsme se přišli rozloučit, muž už s námi počkal.
Nechali jsme ji odejít a hladili po pacičce a kožíšku ještě nějakou dobu poté, co se její kožíšek naposledy nadzvedl k nádechu. Symbolicky v pravé poledne.
Sbohem, kožíšku šedivej mazlivej. Zapsala ses nám nesmazatelně do našich srdcí. Tolik kilometrů, co jsme spolu našlapaly a nocí, co jsme spolu prospaly venku. Hned jsi věděla, kdy mám kalhoty a batůžek na ven a hlásila se, abych tě doma nezapomněla.
K vaně jsi mě chodila kontrolovat, zda jsem se neutopila, a když jsem se ponořila pod vodu, hned jsi byla packama na vaně a při vynoření mi hned olizovala koleno nebo nos. Zahřívalas mi nohy při práci u PC a vždy jsi mě přesně jako hodinky před 5 hodinou ranní budila jekotem, že je čas snídat.
U nohou v noci stulená do klubíčka, celou noc jsi mě hlídala ve snech a doma jsi mě hlídala na každém kroku, snad abys nepřišla o něco dobrého, co by mohlo upadnout. V koupelně či v chodbě, nebo při věšení prádla. Všude tam sis uvolněně lehla a čekala před sprchou, až z ní vylezu abys mohla jazýčkem ověřit, zda jsem dobře umytá, nebo pod sušákem, kde jsi hlídala až pověsím všechno prádlo. Někdy jsi za ocásek nabrala košili a cestou od sušáku jsi ji s sebou stáhla a táhla ji za sebou jako závoj. A se smíchem vzpomínám na naši díru akorát na psí čumák ve dveřích na záchod, kam jsi ten svůj vždy strčila a kontrolovala, co tam dělám.
Nechám ti ještě pár dní misku na granule i tvůj pelíšek, kdyby ses s námi ještě potřebovala rozloučit, nebo se někdy na skok vrátila ohlídat nás, když si za duhou zrovna nebudeš chtít pospat nebo začuchat. Granulky co nedojíš, po tobě jako vždy s chutí dojede Charlie, se kterým jste si vždy navzájem vylizovali vyžrané misky.
Sbohem šedivečko moje, která jsi ještě minulý týden zvládla procházku a když jsem Tě prohodila za Charlieho, který ujde víc a dál, abych vzala ven i jeho, ještě se ti podařilo proklouznout ze dveří na ulici s vrtěním ocásku a s nadšením psa, co půjde ven klidně 20x za den, i když se sotva vrátil.
Přeji všem, aby měli sílu se rozhodnout, až bude čas. Je to hrozně těžké a člověk by udělal cokoli, aby to nemusel říct, ale nakonec, děláme to hlavně pro ně.
Běž s lehkostí sněhová vílo.
Charlie po tobě neteskní, jsi volná. Ukázalas mu, jak žít s lidmi a nebát se jich. Dala jsi mu to nejdůležitější, co jsi mu mohla dát. Domov.
Sbohem zimní princezno. Se sněhem jsi přišla k nám a do sněhu jsi odešla. V doteku vloček na tváři už nikdy nebude jen zima. Bude tam i tvoje něha a tvoje mokré olíznutí.
A taky mám najednou v hlavě píseň od Jaromíra Nohavici, Vlaštovko leť, která mi neustále tane na mysli…
Ferinko leť, do duhy vleť, na křídlech sněžných vloček…
Prolétni dál, přistaň až tam, kde čeká pejsků hlouček.
Až budeš unavená, správně tě navede štěkání Timíčka…
Ferinko leť…
Komentáře