Už  3 týdny nechodím a 14 dní pod dohledem odborníka. Mám to zakázaný na moje natažený vazy v kotníku. Takže náhradní plán za vandr se zdál být jasný, noha pobolívala, dva dny natěžko se mi s ní chodit nechtělo a plán na dva dny chození s ubytkem se tak zdál jako fajn nápad. Jen mezi bolením nohy bez příčiny, placením ubytka a odjezdem proběhl ten mezikrok. Doktor. Takže odjíždíme do Lednice s tím, že má být fakt super jarní víkend a s foťákama se určiě zabavíme dostatečně, aby nevadilo, že těch plánovaných 35km se rozplyne vniveč… Busem se přiblížíme k Mlýnskému rybníku na zastávku Lednice, Apollo a v plánu je si oběhnout rybník, taková hodinová procházka pro mohoucího chodce. Namrzlý bláto taje a pěkně klouže, naštěstí trávník je vcelku bezpečná plocha pro pohyb. U Apolla máme štěstí a jsme tu sami, takže odpočíváme a pauzejeme. Zvládli jsme celých 300metrů od busu:) Sedím na břehu a tiše si užívám jaro. Modrá obloha se zrcadlí v hladině, mokrý písek uhýbá pod nohama a vodní ptactvo řve na kilometry daleko. Všelijaký druhy kačen, racci… rozlehlou plochu sotva zmáknu prozkoumat okem a zachytit místní obyvatele, ale ten tepající život je naprosto dokonale slyšitelný. Lehký větřík mi čechrá vlasy a jedna kačena právě přistáva na hladině… Voda je pořád neuvěřitelně ledová…

A pak na pár vteřin všechno stichne, než se tepot života rozbuší s novým elánem.

Cesta kolem rybníka je fajn a ve stromoví je k vidění spousta ptáků, krom kosa ale nepoznám žádný další druh a fotit je moc nemá smysl. Starobylé stromy kolem všude kolem kroutí svoje větve do cesty a popraskaná kůra hostí lišejníky a jmelí, kterého tu vždycky bývalo až až. Moc lidí nepotkáváme a řevu z hladiny jezera nemáme kam utéct. Nechceme. Z pozorovatelny je vyvýšený výhled a nezavazí nám tolik větve z podrostu na břehu, ptáci okupují malý ostrůvek na rybníku.

Večer chceme stihnout zlatou hodinku a vyfotit lednický zámek v celé jeho kráse, ale kazí nám to oblačnost, která zastínila cestu paprskům a zájezd Japonců. Nevadí, máme ještě další misi – ulovit večeři. Po chvíli motání a zavrhování míst s cenama pro japonce nacházíme místní příjemnou hospůdku Na knihovně a pro velký úspěch se do ní vracíme i v neděli, po prohlídce skleníku.

Ve skleníku je vedro, dusno a vlhko, prostě ideál pro kytičky. Já si to plánovaný obíhání a focení kytiček rozmyslím, tohle dusno se fakt nedá. A protože čas do odjezdu busu je dobrý ztrávit nějak příjemně, válení na karimatce na teplým jarním sluníčku to dokonale splňuje. Relax, útržky hovoru zalétající k mým uším, Minaret přes Zámecký rybník … Jaro udeřilo v plné síle a já si to nepokrytě užívám.