Štěstí jsem měla (narozdíl od něj – protože zažil „zkracovací“ prokletí), a tak jsme v sobotu ráno vyrazili na výlet do Dolních Kounic. Dolní Kounice mi zůstavaly dlouho zapovězeny, i když jsem několikrát určinila pokus o jejich dobití a většinou jsem se i dostala docela blízko, třeba do Moravských nebo Nových Bránic, ale Dolní Kounice mě přivítaly poprvé až dnes.

Cestou jsme si užívali parádní výhledy a krásně byla vidět Pálava, z tohoto úhlu nezvykle dlouhá a veliká. Od Brna není moc vidět část Stolové hory a Sirotčího hrádku. Výhledy na zámek v Kounicích taky stály za to a do města jsme došli kolem krásné barokní kaple Sv. Antonína z roku 1757.

Dnešní cíl ale byla návštěva zříceniny kláštera premonstrátek, Rosa Coeli, která bohužel nevyšla z důvodu natáčení pohádky. Takovej pech! Zajedli jsme smůlu zmrzlinkou (nanuková Haagen Dasz za lidových 34kč mi vyrazila dech a kdyby nezavřeli samošku, než sme dojedli první kolo, určitě bych neodolala a šla zbodnout ještě jednu) a vyrazili aspoň omrknout židovský hřbitov, za kterým jsme nečekaně sešli z cesty a na červenou se napojili z opačného směru. Asi protože se nám město pod námi tolik líbilo, skončili jsme nečekaně zase v něm a tak jsme se už nevraceli do kopce a zvolili zkratku po cyklostezce.

Nakonec dobře že tak, Ferinka byla dnešním dnem zmožená a začala si koncem cesty hodně lehat a napájení nepomáhalo. Navíc si někde cestou zranila tlapičku, takže se nám akorát hodilo, že jsme kousek od Nových Bránic a ještě jsme měli štěstí, že tudy mělo i brzo něco jet. Ferinka se ochladila v Jihlavce a cestou domů si odpočala.