Okruh kousek od domova konečně vyšel. Někdo pálí posledního dubna čarodějnice, někdo bílou kůži po zimě vystavenou sluníčku, přestože ráno to ještě vypadalo na zatažený den.
Vyrážíme do zamračena, aby se během dne parádně vyčasilo. Lokalita na tento výlet je vlastně vhodná spíš na jaro, dokud ještě sluníčko moc nepálí, protože celou cestu se není kam schovat, takže poslední duben je letos naprosto ideální den.

První zastavení u sirného pramene Heliga nemá dlouhého trvání, silný zápach mě neláká k ochutnávání, ale přemůžu se. Většinou vůně zmizí po převaření a chuť už tak hrozná sama o sobě není.

U Kobylské skály krom vybaveného lesního baru a ohniště s možností zakoupení dřeba na místě je stádečko koz. Když stoupám nahoru na kobylskou skálu, v jednu chvíli mě do nosu vrazí silná kozí vůně a ja vím, že tady budou a dál nejdu, abych je nerušila a zato mi stádečko hezky zapózuje.

V biocentru Ostrůvek u Kobylí ale bohužel nepózuje nic, toto lehké zklamání nahrazuje žabí orchestr, který dělá podkres ke svačině.

Na stezce nad vinohrady, která nad Kobylím vyrostla v roce 2018 naštěstí není moc lidí a výhled na barevné jarně oháknuté vinohrady je rozhodně parádní. Vinařství Vajnar tu má stánek s dobrotama a když si vystojím frontu, dozvím se, že inzerovanou zmrzlinu ještě nemají.

Na vyhřátých stráních se hemží ještěrky, vyfotit se ale žádná nenechala. K poledni začíná smažit slunce a protože dalších 10 kiláků neskýtá ani kouska stínu, je to přípravka na léto. Ještě že pofukuje příjemný větřík a batoh je obtěžkán ještě dvěma litry vody.

Kromě stezky nad vinohrady v Kobylí a pár cyklistů nikde ani noha, až těsně před Čejčí je přírodní památka Výchoz obložená dvěma rodinkami s dětmi. Takovej parádní výletovej den a měli jsme ho jen pro sebe:)

Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?

Facebook