Pondělí. DEN 4.

VOMO den 17.

23,1 km ↑903 m ↓688 m
Celkem: 371 km ↑7569 m ↓7255 m

V noci hřmělo, ale nebylo to dost blízko, abychom déšť schytaly. Zato blízkost řeky přímo na hranicích kempu zajistila, abychom měly tarpy i spacáky ulepené od lepkavé letní vlhkosti i přes to, že jsme se bouřce vyhnuly. Pro nocležníka v tom ale technicky žádný rozdíl není. Balí mokré věci tak jako tak.

Nad kempem je modrá obloha s příslibem dalšího horkého dne, ale nad přírodním parkem Jeřáb sedí ohromný černý mrak. Dolů mezi keře na louky, po kterých jsme včera kráčely, padá pestrobarevný sloup z duhy. Jen stojím a vychutnávám si krásu ve ztichlém kempu plném ranních spáčů. Foťák, který by krásu okamžiku zachytil, nemám po ruce.

Když se vracím vybavená foťákem, duha je pryč a z mraků jsou jen roztrhané šedivé cáry na jižní obloze.

Kostel sv. Aloise.

Vyrážíme z kempu u řeky Moravy. Spali jsme na hranici Moravy a Čech, kterou tu řeka Morava od pramene přirozeně tvoří.  I naši dnešní cestu bude řeka Morava provázet až ke svému prameni na úpatí Králického Sněžníku. Jeho vrchol je hranicí mezi Čechy, Moravou a Polským Kladskem. Dnes dosáhneme první milník.

Zase nás čeká předlouhých 5 kilometrů asfaltu táhnoucích se přes celou Dolní Moravu. Naštěstí je provoz minimální, protože obcí se dá dostat jen k ubytování a penzionům, a nikam dál se už projet nedá. Silnice se konečně mění v turistickou značku se zákazem vjezdu. Slepé rameno určené jen bydlícím a ubytováným tu právě skončilo.

Procházíme kolem dobře vybaveného obchodu, ale žádný malý opalovací krém v sekci drogerie nemají. Nevadí, dneska to zvládnu a zítra máme leháro, tak nemusím z chaty, kde budeme bydlet, vystrčit ani nos. Mažu si ramena a paže bambuckým krémem, co mám na nohy, protože podle internetu by měl mít SPF faktor 5, což je lepší, než nic. Dnešní vidina spálených ramen se po včerejšku stává reálnou hrozbou. Místo celodenního mrholení bylo celodenní grilování a to v mém plánu započítané nebylo. To mám za to, že jsem jednou chtěla ušetřit gramíky z krosny.

Kaskády na řece Moravě.

Dozvídám se, že Kniga svědomitě sdílí online a v reálném čase svým příbuzným aktuální GPS pozici z chytrých hodinek, zatímco můj muž ani přesně neví, kam jsem to vlastně jela.

Stoupáme po žluté značce proti proudu řeky Moravy, která dala jméno celé oblasti a v původním významu označovala močál. Stoupání je mírné a neznatelné, to nejhorší příjde několik kilometrů před vrcholem. Zatím si užíváme příjemného stínu stromů a šumění kaskádující Moravy, jež průzračně čistá teče po kamenitém korytě.

Oddělujeme se od řeky a stoupáme za doprovodu ptačího zpěvu a pryskyřičné vůně jehličnatých silic z okolního lesa. S každým naším kroukem stoupá i vysoká vzdušná vlhkost a naše oblečení pomalu nasává vlhkost z okolního prostoru.  Jestli se do kopce úděsně nepotíme, protože jdeme v klidném a pohodovém tempu, stejně si suchá trika nezachráníme. Mokrá ulepenost tak uchvátí ještě před obědem i moje dnešní čisté tričko.

Výhled do údolí řeky Moravy.

Les pomalu ustupuje a před námi se otevírá holý hřeben hraničního vrcholu. Začíná pofukovat jemný vánek a pomalu mění lepivou lesní vlhkost do příjemného suchého tepla otevřené krajiny, do které svítí slunce.

Králický Sněžník. 1423 m.n.m.
Králický Sněžník, nejvyšší hora stejnojmenného pohoří i hora, z jejíhož nitra pramení 354 kilometrů dlouhá řeka, která dala území nejen jméno, ale i životodárnou vláhu a sílu. Jsme tu.

Jsme na hranici Moravy, Čech a Polského Kladska. Na nejvyšším vrcholu naší Českomoravské cesty.

Vrchol Králického Sněžníku.

Cestou vokolo Moravy jsme tak zatím ukrojily první zásadní díl. Hranici Čech a Moravy máme za sebou a před námi ještě mnohé kilometry zbývají. Hranici Kladska a Moravy překonáme hravě během několika hodin chůze, než nás bude čekat hranice Moravy a Slezska. Po ní se dostaneme k hranici Moravy a Slovenska a nakonec dokončíme celý okruh úsekem kolem hranic s Rakouskem. Na to máme ale ještě hodně týdnů a let do budoucna, vzhledem k četnosti víkendů, které tomu můžeme věnovat.

Od rána nad náma visí riziko bouřek, které na otevřených vrcholových hřebenech nechceme riskovat. Sleduji výhledy i radar, ale zatím máme štěstí. Stejně jako v minulých dnech se nám zatím nečas vyhýbá.

Scházíme z vrcholu po hranici s Polskem. Zelená značka je ve znamenitý úzké klikaté cestičky mezi kořeny, kamením a hlínou, obklobená hustým borůvčím s luxusními výhledy do Polska. Cesta je trochu náročnější, než její červená sestřička, klesající širokou cestou pár metrů od nás, ale mnohem malebnější.

Výhled na Praděd.

Tuhle hřebenovou zelenou mám moc ráda. Odtud až na Smrk, a klidně i dál až k Borůvkové hoře. Cesta se po pár kilometrech mění na širokou lesní cestu, která vede po hranici mezi hustými jehličnatými lesy. Kalužemi posetá černošedá zemina protkaná kořeny je pro tento úsek tak typická, že je těžké na ni zapomenout. Podzolová půda. U nás se vyskytuje hlavně na hřebenových partiích Jeseníků, Krkonoš, Šumavy a Beskyd. Je to přesně ten měkoučký příjemný podklad, po kterém mám chuť se radostně rozběhnout.

Zelená značka nás dovede až k našemu dnešnímu cíli, ubytování na Kladském sedle, kde budeme příští den odpočívat a nabírat síly, abychom úspěšně zdolali daších 60 kilometrů trasy.

A zatímco se spokojeně sprchujeme s teplou večeří v bříšku, od Pardubic pod Králický sněžník došel bouřkový mrak a zkrápí krajinu deštěm všude tam, kde jsme včera procházely. Nad námi je ale obloha ještě modrá a jen lepivé a horké dusno dává vědět, že bouřka je blízko.

Úterý. DEN 5.

VOMO den 18.

0 km ↑0 m ↓0 m
Celkem: 371 km ↑7569 m ↓7255 m

Dneska odpočíváme, protože tu máme zaplacené dvě noci. Takové ozdravné opatření, kdyby 4 dny chození byly na Knigu a na Madynku moc. Kniga část dne prospí, protože jí není dobře a Madynka odmítá chodit na venčení dál, než pár metrů od chaty. Servisní den je tedy příhodný.

Já servis nepotřebuju, takže si prosuším přístřešek a odnesu vyprané ponožky na sluníčko, aby pěkně proschly a vytáhnu zatím zbytečně nesenou čtečku elektronických knih. Dnes na ní přečtu celou detektivku.

Borůvky.

Odpoledne potkáme u brzké večeře rodinku, která odtud vyráží na výlety nalehko. Prý mají na pokoji knihovnu s oběma díly knihy Stezka Českem, tak požádám o zapůjčení. Že v knize budou popisy etap se dalo čekat, ale kdo si projde etapy na internetu a poslechne podcasty, se nic nového nedozví. Mediálně se prezentují pořád stejné příběhy i stejní protagonisté a fotografie v publikaci by mohly být hezké, pokud by někdo řešil zdrojovou kvalitu dat a fakt, že papír žere jas i barevnost. Tyhle knihy jsem si s díky prolistovala a teď poprosím všechny své blízké: prosím, nechci ani jednu z těch knih k Vánocům!

Na zítra máme domluvenou snídani na 7:30, abychom hned v 8:00 mohly vyrazit. Kompromis mezi představou naší a paní ubytovatelky to je docela přijatelný.

Středa. DEN 6.

VOMO den 18.

18,6 km ↑455 m ↓510 m
Celkem: 389,6 km ↑8024 m ↓7765 m

Když vstáváme, Knigu se cítí hůř než včera. Madynka sice vrtí celým psem, když dostává postroj, ale Kniga opatrně hodnotí svoje možnosti. Dnes 20 kilometrů nedá, takže sejde do Starého Města pod Sněžníkem na vlak, ale já bych mohla dojít sama do Ramzové a příště bychom tak navázaly na dobře dostupném místě.

Proč ne? Jsem zvyklá chodit sama a navíc má být dneska krásný den, který by bylo škoda promarnit cestou domů, když už jsem tady. A navíc navázat zrovna tento úsek by bylo složitější, protože Kladské sedlo je v místech, kde dávají lišky dobrou noc.

Ujišťuju se, že Kniga opravdu nepotřebuje můj doprovod a hned po snídani vyrážím vstříc zelené hřebenové značce.

Vrchol Brousek, 1115m.

Tady na Kladském sedle končí pohoří Králický Sněžník a začínají Rychlebské hory. Dnes budou všechny moje kilometry uvnitř právě tohoto jednoho pohoří. Neudělám ani krok mimo.

Začínám stoupáním na Mlžný vrch do výšky 975m. Stoupání je celkem táhlé a vede cestou obsypanou borůvkovými keři, takže si mezi sousty ani nevšímám, že jsem do nějakého kopce šla. Borůvky jsou zralé a velké a na rozdíl od předchozích dnů se tu můžu pořádně krmit, což si dopřávám plnými fialovými hrstmi. Po několika hrstech borůvek mi dochází, že mám nějak prázdné ruce, a mohu borůvky trhat oběma rukama. Zacházka pro zapomenuté hole naštěstí není větší než kilometr, ale musím zpátky do kopce, ze kterého jsem právě slezla.

Dnešní trasou budu kopírovat hraniční hřebenovou cestu, místy tvořenou jen pěšinou mezi borůvčím a místy širokou na partičku cyklistů jedoucích vedle sebe. Hranice Moravy a Polského Kladska je od Králického Sněžníku celá prostupná krásně pěšky přesně po cestě po hraničních patnících až po vrchol Smrk, kde mě čeká další trojmezí. Moravy, Kladska a Slezska. Slezsko je historická oblast ležící převážně na území dnešního Polska, přesto jihovýchodním cípem zasahuje i do naší republiky. Potrvá to jen 13 hraničních kilometrů, než právě na Smrku z hranice uhnu a budu sledovat první část hranice mezi Moravou a Slezskem.

Hraniční kámen na pomezí Moravy, Kladska a Slezka.

Hraniční cesta je pořád stejně krásná, jak si ji pamatuji. Minimum lidí, husté borůvčí a převážně jehličnaté lesy se mísí ve voňavém vzduchu, který se teplem tetelí nad cestou. Bohužel cesta je na většině míst vysypaná ostrým štěrkem, který mě tu překvapuje. Kde jsou měkké jehličnaté cesty protkané kořeny mohutných stromů, klenoucích se podél cest? Pod štěrkem, kde jinde.

Asi je dobře, že Kniga s Madynkou se téhle části neúčastní, protože pro psí pacičky by to nebylo nic příjemného.

Z vrcholu Brousek, který je posledním vrcholem na mojí hraniční trase, je vidět při pohledu zpět Králický Sněžník (1423m). Celý úsek po hranicích Moravy a Kladska se tak rozprostírá v lesích před mýma očima. Chybí tu jen posledních 500 metrů k trojmezí se Slezskem. Pro ty se musím otočit zpátky do směru cesty.

Hraniční kameny mezi Moravou a Slezskem.

Trojmezí nechávám za zády na hranicích. Byl to technicky druhý díl cesty? A začínám třetí? Asi jo. 21,5 kilometru dlouhá cesta po hranicích Moravy a Kladska utekla rychle. Rychleji, než 340 kilometů po hranicích Moravy a Čech. Jak dlouho asi potrvá třetí díl po hranicích Moravy a Slezka v délce 270 kilometrů?

Jdu zjistit, jak douho potrvá alespoň prvních 5km k vlaku do Ramzové. Za trojmezím navštívím nejvyšší vrchol dnešní trasy a zároveň nejvyšší vrchol Rychlebských hor, Smrk (1127 m), a odtud budu už jen klesat. Až do Ramzové to je z kopce a jde to rychleji, než bych řekla. Stíhám fotit dokonce všechny historické hraniční kameny mezi Moravou a Slezskem, které po cestě potkávám a přitom stíhám vlak o dvě hodiny dřív, než jsem si odhadla.

Uteklo to až příliš rychle.