* Trasa na mapě

Malý vandřík s cílem přespat venku a být v neděli brzo doma. Svitavská pahorkatina blízko od Brna k takovému výletu přímo vybízela.

V sobotu ráno jsme vyráželi do slunného ale děsně větrnýho dne. Když jsme se konečně vydrápali na první a v podstatě jedinej kopec, vítr mě odradil od návštěvy rozhledny, a to se stává málokdy.  Ale v lesích bylo příjemněji, jak stromy dělaly větrolam, a tak jsme si ještě vychutnávali příjemné teplo, letos možná poslední takhle krásný a slunný den. Užívala jsem si krásný podzim, hodně netradiční společnost a cesta utíkala tak rychle, že jsem se skoro ani nenadála a už jsme byli na místě bivaku. Dnešní trasu můžu do budoucna označit jako vhodnou do nečasu, plískanic, deště a rozbředlýho bahna, protože je tu víc zpevněných cest, než by se mi líbilo, a hodí se to mít na paměti na výlety koncem zimy, kdy se člověk těší na kus asfaltu:)

Předpověd slibovala silný vítr, ale naštěstí to nebylo tak zlý. Přesto jsme byli rádi, že jsme zakotvili v bezpečí turistického přístřešku, kam aspoň tolik nefučelo a trochu nás chránily před živly jeho stěny. Ráno pěkně v klidu snídáme a pak už pod zamračenou oblohou nabíráme tempo směr Svitavy. Pár kapek nakonec stejně schytáme, ale než dojdeme do cíle, mraky se začínají rozestupovat a na cestu domů nám dokonce zase svítí sluníčko.