Ve čtvrtek po práci vyrážíme ze Skryjí. Někdy se ty auto okruhy hodí na to, že místo, veřejnou dopravou nešikovně dostupné, si úplně říká o návštěvu. A tak trochu doufám, že vzhledem k odlehlosti blízkých zastávek budeme nocovat v tábořišti u “Trenkárny” sami.

Je krásný teplý den, všechno kolem je zelené a živé. Erik si to vychutnává, na vysočině se jaro teprve lehce probouzí, ale tady vše kvete a na každém kroku lze vnímat jaro plnými doušky. Hned ve Skryjích se napojujeme k cestě, vedoucí kolem říčky Bobrůvky, která se místy zakusuje do prudkých skalnatých stěn a jinde líně obtéká přilehlé louky. Široká cesta přechází brzo v lehce členitější úsek blízko hladiny zatím ještě dost studené vody a pak se zase srovnáva do klikatých lesních cestiček. Prostě údolí Bobravy je krásné a různorodé, pro těžce pohyblivé osoby ale totálně neschůdné. Na některých místech číhají řetězy nebo strmé svahy, kde je jistý krok velice důležitý, aby záhy cestu střídala široká zpevněná cesta.

K Trenckově rokli přicházíme akorát ve zlaté hodince. Vodopád v soutěsce pamatuju větší, teď je to jen malý čůrek vody, ale aspoň pořád teče… Vyškrábame se nahoru mezi skalami až k přístřešku, co tu kdysi býval a je už úplně zchátralý a spadlý a tvoří kulturní centrum snad jedině komářím rojům, ale určitě ne ospalým táborníkům.

V Trenckově rokli se podle pověstí skrýval známý loupěžník Baron de Trenck, dlouho vězněný v Brně na Špilberku, dnes ústí soutěsky hostí velké ohniště s příjemným místem na odpočinek. Využíváme tedy místo k odpočinku také a fotíme si myš, takzvanou trampskou, která evidentně žije jen z jídla, kteří přinesou ostatní procházející. Je pěkně vypasená a člověk pro ni nepředstavuje výrazné ohrožení. Brzy teda zaskočí na svačinku i za námi. Doufáme, že v noci se nevrhne prokousat naše batohy, aby mohla tiše hodovat na všech našich dobrotách a naše přání jsou vyslyšena, nikde žádná díra. Teda… jedna díra je z druhé strany mojí nešťastné boty, která se začala rozpadat minulý týden.

V pátek pokračujeme v započaté cestě kolem Bobrůvky, terén je už značně přátelštější, i když některé horší úseky jsou i v tomto směru, ale to už je proti včerejšku slabota. Brzy přicházíme k chatové osadě, kde se jako vždycky pohoupeme na houpačce, zavěšené u cesty, abychom v těchto místech opustili říčku a vydali se vstříc mírnému kopci. Potkáváme dnes hromady výletníků, z téhle strany je Trenkárna dostupná mnohem líp, stačí zaparkovat v nedalekém Habří a udělat si pěkný rodinný výlet…

Lesy nad Věžnou jsou tak bohaté, jak si pamatuju, bohužel studánka u vlakové zastávky je naopak na vodu dost skoupá a nevypadá, že by se chtěla dělit. No my se rozhodně dělit nechceme o kalnout vodu plnou komářích miminek. Ještě k Mariině vyhlídce nenese les žádné nezvyklé známky, bohužel k Nědvědici už chybí velké plochy lesa, napadené kůrovcem. Naskýtá se tak alespoň nezvyklý pohled na hrad Pernštejn ze 13. století, rozhodně lákavou dominantu tohoto místa.

Moc se tu nezdržujeme, vyhlídka i hrad jsou obložený náporem turistů a cyklistů a pod hradem je otevřeno občerstvení, takže jsou všude haldy lidí. Nemísíme se s nimi a nabíráme vodu u studánky Cvrkánek, dostupné snadno od parkoviště. Cukrárna v Nedvědici je bohužel zavřená, takže žádný božský bezlepkový zákusky nebudou, musíme se občerstvit alespoň z vlastních zásob. Na červené do Doubravníka už potkáváme fakt hromady lidí a cyklistů, pořád nasazuju roušku, že skoro nemá smysl ji zase sundávat.

Je děsný vedro, cesta je vyprahlá a vysušená a podél cesty se schovává nějaká hadice, takže snad prvně v životě fakt slyším hada syčet. Určitě je to tu super místo na vyhřívání, a lidi jenom otravujou a nenechají chudáka hada nasát trochu sluníčka. Suchá prašná cesta lemovaná křovím. Přesně místo, o který bych se děsně chtěla dělit s hadem, takže radši pokračujem dál. Radši se podělím s klíšťatama v měkké poddajené travičce ve stínu stromů o trochu toho žvance. Jednou kousnem do chleba, jednou do člověka… Rozdíl je v tom, že chleba ze mě nikdo násilím nepáčí, zatímco klíště jen tak lehce ochutnává, než je mu svačina odepřena. Oklepat, prohlídnout a hurá domů bez zbytečných příživníků.