Dnešní příspěvek bude krátký a stručný. Ale jak nejlépe oslavit první školní den – pro mě poslední “nepracovní” pracovní den tohoto léta? No v mém případě samozřejmě výletem. Je pátek. Včera skončily prázdniny a zítra začíná víkend. Když jsem si plánovala trasu, hezky jsem se rozplývala, jak je jedna z rozhleden, Travičná, otevřená od 10hodin a že ji určitě stihnu bez návalu dovolenkujících rodinek s dětmi.
Dnešní tour de rozhledny totiž počítá s východem slunce z rozhledny Radošov, kterou ještě neznám, obědem u rozhledny Žalostiná, kam jsem se už 2x vydala ale nikdy jsem k ní nedorazila, a zakončením právě u rozhledny Travičná, kde jsem už kdysi dávno byla s kamarády.
První zklamání přichází, když po velice brzkém ranním vstávání zjišťuju, že díky oblačnosti neuvidím východ slunce a rozhledna Radošov je k tomu omotaná páskou se zákazem vstupu. Alespoň posnídám, zatímco slunce stoupá nad obzor, ale není ho vidět ani kousíček.
K rozhledně Žalostiná docházím před polednem a slunce pořád nikde nevidím, ale zatímco se rozhlédnu na Českou i Slovenskou stranu, odchází všichni ostatní výletníci a já si tu užívám velice větrného oběda. Trochu jsem zvažovala, jestli ho nesním v lese, ale to by nebylo s výhledem. Zatímco obědvám, prochází docela blízko kolem mě stádo daněl. Bohužel si mě ale nakonec všimnou a odběhnou pryč.
K rozhledně Travičná pospíchám, abych stihla šikovně autobus, ale když k ní konečně dojdu, je zavřený stánek s prodejem vstupenek a provozovatelé něco dávají do auta. Prý jestli jdu na rozhlednu, mám si rychle vyběhnout, dneska mají totiž zavřeno, ale mám štěstí a ještě musí něco donaložit. Perfekt! Vybíhám nahoru, a protože tu dneska kromě mě nikdo není, nikdo mi rozhlednou netřese a tak to zvládnu až nahoru, kde si nejsem jistá, jestli mám něco vyfotit, nebo se radši oběma rukama křečovitě držet zábradlí.
Pod rozhlednou si ještě dávám svačinku a potkávám smutný pár, který je nešťastný z toho, že je dneska úplně všechno zavřené. A v tom mi to dojde. Ono je dneska už září! Jak nejstylověji zakončit prázdniny? Přece jít na výlet až po nich! 🙂
A když docházím na autobusovou zastávku, protrhá se obloha a vysvitne sluníčko, které peče s takovou silou, že se těším, až se před ním schovám pod střechu autobusu.
Sedim u Dr. a prave jsi my vylepsila den.;-).
Taky mam letos pripraven clanek o rozhledne, kt.byla zavrena, o jezirlu, kt.bylo cele pod mlhou a o desti, kvuli memuz jsme radsi jeli domu.
Hezky napsane hezke rozhledny i gotky.
Tak tonse fakt tesim! 😀
Děkuji Evi. Do toho deště se určitě trocha sluníčka hodí:)
Tak jsem si dnes po delší době dopřála po snídani přečtení několik příspěvků – moc hezké povídání a fotky náááádherné jako vždy.. děkujeme, že můžeme cestovat s Tebou