* Trasa na mapě
Lehce deštivý víkend na březích řeky Sázavy, kolem PP Stvořidla a s návštěvou lomů nad Lipnicí nad Sázavou.
Celou noc prší… ono bylo deštivo, vhlko a vlezlo už od půlky týdne, takže pokračující tendence mě úplně netěší. Na druhou stranu, co se vyprší v noci, to určitě nepřijde přes den… Takže noční šumění deště beru tak napůl pozitivně a pořád spolíhám na to, že ta předpověd na sobotu se o dost zlepší… A skutečně. Když se srážíme konečně všichni na Stvořidlech u zastávky, je po dešti. Michal stíhá první ranní pivko v penzionu na Stvořidlech – jestli je otevřený technicky penzion, to si nejsu jistá, ale z boku je malej obchůdek s nejdůležitějšíma nezbytnostma pro kempaře a tak se tu dá koupit kromě pivka i vizitka a něco k snědku a paní nám ochotně dotankovává vodu. Na Stvořidlech na červené značce jsme krom dvou rybářů sami. Červený a žlutý listí z buků tu pokrývá zem jako koberec, mokrý kořeny pod listím nejsou moc vidět a zem je blátivá a kluzká. Mísí se tu jehličnany, napadený kůrovcem, s listnatýma úsekama… Jehličí z napadených stromů je zelené a ač jsem letos už pár napadených míst prošla, tohle je jiný. V zeleným jehličí se mísí červený listí a podívaná je to nezvyklá a krásná. První kilometry jdeme podél peřejí na řece Sázavě, je lehce mlžno, vlhko po dešti a sem tam nám za krk spadne nějaká kapka ze stromů nad náma. Po žluté přes Malý Mlýnek cesta ubíhá rychle a míjíme trampskou Severní Californii, kde se pracuje a nosí se dřevo. Kluci nás zvou na pivo, ale s díky odmítáme. Zato Michal nelení a přiloží ruku k dílu s tím, že nás doběhne. Mě by si Buchta asi moc nepamatoval, ale Michal tu byl víckrát a když nás o několik minut později dohání, je spokojenej, jak dostal pořádnou nálož slivovičky. Z cesty mezi poli, kde celkem fučí a uším se to nelíbí,se noříme do lesa. Po dešti je mech zase zelenější a bukový listí žlutější, kameny tu zavazí klidně i v cestě a je to trochu bojovka mimo značku dojít zezadu nad lomy Dvojka a Jednička. Místní lomy mají jednu zvláštnost – tvoří Národní památník odposlechu a v letech 2005 – 2007 tu byly do lomů vytesané obří Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a zlaté oči. Obejdeme všechny lomy s krásně čistou vodou, ve kterých se zrcadlí vytesané reliéfy v nadlidských rozměrech a vracíme se zpátky nad Ústa pravdy, kde je super rovnej plac s ohništěm. Sotva začneme stavět celty, brutálně se rozprší a prší až do rána… Takže zapadnout do spacáku už v podvečer a spát 10 hodin zní hodně lákavě… Poprvé zkouším, jaký to je vařit v předsíňce tarpu a není to vůbec špatný, můžu pít horkej čaj prakticky ve spacáku. 10 hodin nakonec rozhodně nespím, budí mě bolestí klouby a vrtím se a nevím, jak se otočit, jak jim ulevit… přece jen bylo chladno a už bude potřeba nosit návleky, ale ziminku na kolínka sem teda rozhodně ještě v teplotách dost nad nulou nečekala… Asi začínám stárnout:) Ráno máme budíček, který se rozhodně nedá přeslechnout, takže balíme durch mokrý přístřešky, vaříme čaje, snídaně a než se nám podaří vyrazit, je o 2 hodiny víc. V Lipnici se rozdělíme na 3 skupiny, hradní, čekací a zahřívací. Já tvořím zahřívací a jdu od zavřenýho bistra pod hradem Lipnice k náměstí do kavárny, kde dostávám v 10 dopoledne horkou čoko a čaj a nějak se mi konečně daří se prohřát, i když mi vlastně ani není zima… Když se pak zase srazíme, svítí sluníčko a barví zlatý listí u památníku spisovatele Jaroslava Haška do zlata a na chvíli si sednout a nastavit záda slunci je děsně příjemný… Doklepnout poslední kilometry do Okrouhlic na vlak už je pak otázka dvou hodinek a přestože celkem fouká, sluníčko má ještě sílu, abychom si ho pořádně užili. V Okrouhlici na zastávce nacházím novou Ženu v ohrožení (to sem ji cíleně hledala v antikvariátu v Brně před odjezdem), chci si ji vzít domů, ale zabavuje mi ji Erik, protože jsem mu zapomněla vzít tu nalezenou na minulý společný akci…
V pěkné bytelné zastávce ve Smrčné dáváme malou vyslíkací pauzičku a pak pokračujeme po druhém břehu řeky k zastávce Mrzkovice, kde se zdržíme dýl a poobědváme. Zastávka tu je mrňavá, bez posezení, takže k odpočinku nevhodná ale je tu krytý posezení zavřenýho kiosku, kterej je ale v létě díky umístění na cyklostezce asi dost vyhledávanej. Taky proto tu my nejsme v létě, ale teď. Nikde ani noha. Je to super.
Jako vždycky – první jdou fotky a….. podle nich to je úúplně nádhernej výlet. V tomhle místě jsem nikdá nebyla, tak se těším, až si počtu
Byl nadhernej, listi a reka… psejci by si poplavali a uz tam.koc nebyla ani noha a i obri kemp tam je na stvoridlech, treba na.vikend ci par dni v tydnu… ale.bylo dobre, pockat mimo sezonu, protoze ten podizm.tam.je proste nadhernej…
🙂 to věřím, že to byla nádhera – dýchá to z toho. Nejen z fotek, ale i z vyprávění – barevný koberce podzimní, čajíček v suchu tarpu…. pohodičkááá, kterou ani déšť nezkazil 🙂 . Ty reliéfy jsou zvláštní.
Ty reliefy sou v dost nadlisky velikosti, ale suprove to ozivi mistni atraktivitu:)
Ahoj Maw, tak ti tu šmejdím a obdivuju 🙂
Na těch lomech u Lipnice (plus něco okolo) jsme byli… asi před dvěma lety, musím říct, že na mne udělaly fakt dojem. Vůbec je to tam hezký.
Moc příjemně jsem si to připomněla.
To jsem moc rada, ze smejdis, jen smejdi a kochej se 😉
Tuhhle fotku si tam můžeš přidat: http://78.108.103.11/FOTO/2019_10_4-6-Stvoridla/slides/DSC_0341.html – fotografové nejsou bohužel na fotkách moc vidět ;).
Pokud se někdo chce kochat, tak klidně i tady:
http://78.108.103.11/FOTO/2019_10_4-6-Stvoridla/index.html
mám trochu jiný styl focení.
Díky za odkazy 🙂