Celou noc prší… ono bylo deštivo, vhlko a vlezlo už od půlky týdne, takže pokračující tendence mě úplně netěší. Na druhou stranu, co se vyprší v noci, to určitě nepřijde přes den… Takže noční šumění deště beru tak napůl pozitivně a pořád spolíhám na to, že ta předpověd na sobotu se o dost zlepší…

A skutečně. Když se srážíme konečně všichni na Stvořidlech u zastávky, je po dešti. Michal stíhá první ranní pivko v penzionu na Stvořidlech – jestli je otevřený technicky penzion, to si nejsu jistá, ale z boku je malej obchůdek s nejdůležitějšíma nezbytnostma pro kempaře a tak se tu dá koupit kromě pivka i vizitka a něco k snědku a paní nám ochotně dotankovává vodu.

Na Stvořidlech  na červené značce jsme krom dvou rybářů sami. Červený a žlutý listí z buků tu pokrývá zem jako koberec, mokrý kořeny pod listím nejsou moc vidět a zem je blátivá a kluzká. Mísí se tu jehličnany, napadený kůrovcem, s listnatýma úsekama… Jehličí z napadených stromů je zelené a ač jsem letos už pár napadených míst prošla, tohle je jiný. V zeleným jehličí se mísí červený listí a podívaná je to nezvyklá a krásná. První kilometry jdeme podél peřejí na řece Sázavě, je lehce mlžno, vlhko po dešti a sem tam nám za krk spadne nějaká kapka ze stromů nad náma.

V pěkné bytelné zastávce ve Smrčné dáváme malou vyslíkací pauzičku a pak pokračujeme po druhém břehu řeky k zastávce Mrzkovice, kde se zdržíme dýl a poobědváme. Zastávka tu je mrňavá, bez posezení, takže k odpočinku nevhodná ale je tu krytý posezení zavřenýho kiosku, kterej je ale v létě díky umístění na cyklostezce asi dost vyhledávanej. Taky proto tu my nejsme v létě, ale teď. Nikde ani noha. Je to super.

Po žluté přes Malý Mlýnek cesta ubíhá rychle a míjíme trampskou Severní Californii, kde se pracuje a nosí se dřevo. Kluci nás zvou na pivo, ale s díky odmítáme. Zato Michal nelení a přiloží ruku k dílu s tím, že nás doběhne. Mě by si Buchta asi moc nepamatoval, ale Michal tu byl víckrát a když nás o několik minut později dohání, je spokojenej, jak dostal pořádnou nálož slivovičky.

Z cesty mezi poli, kde celkem fučí a uším se to nelíbí,se noříme do lesa. Po dešti je mech zase zelenější a bukový listí žlutější, kameny tu zavazí klidně i v cestě a je to trochu bojovka mimo značku dojít zezadu nad lomy Dvojka a Jednička. Místní lomy mají jednu zvláštnost – tvoří Národní památník odposlechu a v letech 2005 – 2007 tu byly do lomů vytesané obří Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a zlaté oči. Obejdeme všechny lomy s krásně čistou vodou, ve kterých se zrcadlí vytesané reliéfy v nadlidských rozměrech a vracíme se zpátky nad Ústa pravdy, kde je super rovnej plac s ohništěm. Sotva začneme stavět celty, brutálně se rozprší a prší až do rána… Takže zapadnout do spacáku už v podvečer a spát 10 hodin zní hodně lákavě… Poprvé zkouším, jaký to je vařit v předsíňce tarpu a není to vůbec špatný, můžu pít horkej čaj prakticky ve spacáku.

10 hodin nakonec rozhodně nespím, budí mě bolestí klouby a vrtím se a nevím, jak se otočit, jak jim ulevit… přece jen bylo chladno a už bude potřeba nosit návleky, ale ziminku na kolínka sem teda rozhodně ještě v teplotách dost nad nulou nečekala… Asi začínám stárnout:)

Ráno máme budíček, který se rozhodně nedá přeslechnout, takže balíme durch mokrý přístřešky, vaříme čaje, snídaně a než se nám podaří vyrazit, je o 2 hodiny víc.

V Lipnici se rozdělíme na 3 skupiny, hradní, čekací a zahřívací. Já tvořím zahřívací a jdu od zavřenýho bistra pod hradem Lipnice k náměstí do kavárny, kde dostávám v 10 dopoledne horkou čoko a čaj a nějak se mi konečně daří se prohřát, i když mi vlastně ani není zima…

Když se pak zase srazíme, svítí sluníčko a barví zlatý listí u památníku spisovatele Jaroslava Haška do zlata a na chvíli si sednout a nastavit záda slunci je děsně příjemný…

Doklepnout poslední kilometry do Okrouhlic na vlak už je pak otázka dvou hodinek a přestože celkem fouká, sluníčko má ještě sílu, abychom si ho pořádně užili.

V Okrouhlici na zastávce nacházím novou Ženu v ohrožení (to sem ji cíleně hledala v antikvariátu v Brně před odjezdem), chci si ji vzít domů, ale zabavuje mi ji Erik, protože jsem mu zapomněla vzít tu nalezenou na minulý společný akci…