Někdy není nálada na nic. Na poznámky, na psaní. Někdy není prostor a najednou je to pryč. Zbydou vzpomínky, letmé útržky. Vůně, smích, dobrá společnost. Někdy to tak stačí a není třeba víc.
Odjíždím na dovču s lehce svědivýma a suchýma víčkama, což nakonec nedám a kupuju v lékárně nějakou drahou citlivou mast, která nakonec způsobí brutální otok víček, dvě mžourky místo očí a nekončící pálení očí. Trvá celých 48 hodin, kdy se otok zhoršuje, než mě napadne, že to není zhoršující se stav ale alergie na ty dvě stovky z lékárny:)
Když autobus stoupá z mlžného údolí k obci Chřibská na první výlet a za sebou nechává kopce vystupující z mlhy, je to naprosto dokonalý pohled. Je zima, fučí a do toho se opírá slunce. Je jasný, že bude krásný den, a ten vítr mi do mhouřících se očí moc odpočinku nepřivane.
Horkej suchej vzduch slunících se svahů střídá chlad a zima ve stínu hustých lesů. Výhledy na NP ČeskoSaské švýcarsko z vrcholů Spravedlnost nebo z vyhlídky Karlova výšina jsou neskutečné. Na závětrném místě u studánky Mnišský pramen s prasklými základy, kdy voda vyvětrá skrz beton a kamení místo z trubky uvařím oběd, kterým končím dnešní výlet a hurá přepadnout kamarádku se zvířectvem a udělat si hezký odpoledne s procházkou kolem rybníku, přes louky a lesy a zakončit do výborným sushi k večeři. Jak stárnu, docela mi sushi začíná fakt chutnat.
Oči mě už nesvědí, ale jsou napuchlý a citlivý, že bych nejradši celej den ležela a rozhodně je neotevřela. A to by byla škoda, protože bych přišla o to dokonalý mlžný ráno, kdy se mlha válející se nad loukami pomalu rozpouští a zlehka ukazuje slunce vzdálené miliony kilometrů jako malý šedivý kotouč vykukující zpoza lehkých mlh, co si tančí nad střechami.
Stoupání k hraniční značce vede až nezvykle dlouho po rovině, ale nakonec ten kopec přijde. A pak další a další. Nejsou prudký, spíš pomalý a vlastně cesta ubíhá lesem, ve kterým občas probleskne slunce a ukáže barevný podzim v jasném světle jeho paprsků, než zase mechy i listí zapadne do barevné šedi.
U nejsevernějšího bodu České Republiky už je definitivně jasno, že bude další krásný teplý den a taky se zjevují první Němci na procházce. Parádní spací les kopíruje hranici docela dlouho a na každým kroku čeká přístřešek na posezení a svačinku. Žádný se mi ale nelíbí, dokud mě nepohltí závětří kapličky sv. Jáchyma.
Silný vítr už podzimní paprsky nepřetlačí a tak je jasný, kdo se tu stává králem. V závětří kaple, chátrající až do roku 2016, než začala její obnova, mě naštěstí vítr nepronásleduje, ale i tak mi stihnou prokřehnout ruce a začíná být čas přidat do kroku a přestat se povalovat, protože spoj ze Šluknova se blíží rychleji, než bych si přála.
Tak alergie na stovky z lékárny?:-) To bychom mžourali všichni.:-)
Přeji hlavně zdraví a zklidnění všech neduhů. Podzim nádherný, krásný 2barevnýá strom.
Děkuji! už je to lepší, tak snad si pristi vylet uziju lepe, ze na ty barvy lip uvidim 😉