Nevím, proč mě nic nevarovalo před trasou přes dvě různé žluté. Den začal dobře, sešli jsme se ve vlaku a i přes velkou rekonstrukci nádraží v Kuřimi jsme se dostali do osobáčku směr Borač. Správně, směr. Vlak zastavil v zastávce a s jistotou říkám, že to jsou Štěpánovice a vystupujem příští. Když se vlak rozjel, jistota mizela spolu se vzdalující se cedulí Borač. No nevadí, vystoupíme v zastávce Prudká. A zpátky po asfaltu přece už chodit nebudem, tři kiláky utrpení navíc není nic pro mě. Rychlý pohled do mapy napověděl, že když se vydáme přímo na západ proti kopci, narazíme na žlutou směr Ochoz a začátek trasy tak bude jen mírně změněn.

Nikdo neprotestoval a tak jsme se začali drápat do hroznýho kopce pokrytým hromadou starýho listí. Ještě, že ve svahu byl sem tam stromek nebo kořen, ale i tak postup byl docela adrenalinový a obec Prudká se tak nejmenuje pro nic za nic. Zmožená nahoře nad svahem sem zavelela přímou cestou ke žluté, takže chvostím, popínavkama, keřema… Přežili jsme k pěkné cestě a tak jsme se vydali dál k té žluté. Cesta měla jedinou vadu – byla do kopce. Vlastně dneska to bylo po pěkné cestě prakticky vždy do kopce – asi důvod, proč ostatní účastníci výletu nikdy při vstupu na pěknou cestu nejásali, ba právě naopak. Plán celkem vycházel, z cesty sme to lesem v plánovaném směru střihli celkem hladce přes PP Hrušín, kde jsme měli možnost obdivovat trsy sněženek a skalních útvarů.

No a hurá, byli jsme na žluté na příští tři kiláky, než nastala plánovaná odbočka z trasy, na blind na druhou žlutou přes PP Míchovec, oblast se zbytky pralesových květnatých bučin a suťových lesů. Nevím jak se nám při obdivování skal podařilo obrátit se do špatného směru, ale aspoň jsme svačili na fotogenickém místě. Tak jsme to střihli přes les někam směrem k té druhé žluté celkem úspěšně a celých 20 metrů jsme po ní šli, než jsme se utrhli na další plánovanou odbočku mimo turistickou trasu. Nutno dodat, že po té druhé žluté jsme měli původně jít asi 2 kiláky. Nu což… dneska už prostě nikoho nic nepřekvapí. Krosíme směrem k červené, po které jdeme neuvěřitelných 400 metrů, než odbočíme na třetí plánovanou odbočku. Juchů, zelená a co? Koberce bledulí kam oko dohlédlo. A pak, že prej dneska ty bledule fakt neuvidíme. Pche. Kdo jde s Bledulí (touto skautskou přezdívkou jsem se honosila asi 8 let a variantu Bledy Mery jsem radši úzkostlivě před výpravou tajila), ten prostě bleduli uvidí, i kdyby nechtěl.

Bledulové žně měly jedinou vadu ve formě hromad turistů, takže jsme nafotili desítky fotek a s vidinou zastávky v luxusní cukrárně v Nedvědici jsme vyrazili na poslední úsek cesty. Po asfaltu po zelené jen co bylo nutné a poslední plánovaná zkratka, abychom ušetřili 2km asfaltu. Jediná chlapská posila našeho týmu asi v předtuše věcí příštích vzala kramle s tím, že vlak ve 14:01 je moc brzo a tak si dá ještě nášup a tak jsme osaměly.

Po silnici po zelené, přes pastvinu nahoru do svahu a přišla kvízová otázka pro moje věrné. Kterou barvu značení jsme dnes neměli? Ano správně! Modrou. Za pastvinou přišel bez nadsázky krpál jako prase, spousta šutrů, listí, takže ochota drápat se nahoru byla menší a menší. Když už jsme se drápali skoro svisle a modrá pořád nikde, zato ve směru cesty kusiska neprůchozích skal, začalo mi jít málem o život 🙂 Už jsem viděla zaťaté pěsti a skandování Máme rádi Mamuta! vůbec nevypadalo pozitivně. Naštěstí Kes uviděla lidi a volala na nás tuhle úžasnou novinu.

Já vepředu jako správný vůdce mžourala do lesa a do skal, ale žádný lidi sem neviděla. Kes asi musela blouznit. Nebo že by? Mezi stromy na mě mávala paní v zelené bundě. A měla cestu! Jestli jsme se do té chvíle drápaly skoro svislým špatně průchozím terénem, posledních pár metru bylo definitivně vražedných a prakticky kolmých, ale pán od naší paní zachránkyně stál na cestě jako maják a dohlížel na to, že najdeme správný směr. Našly a po modré na pohodu došly i se zastávkou v nejlepší cukrárně, co znám, na vlak.

Na svoji obranu musím říct, že to byl nezapomenutelný zážitek, při kterém jsme nachodili dokonce o dva kiláky míň a nastoupali o 40 metrů míň, než byl původní plán!, takže vůbec nechápu výhružky na styl, že příště jedině s důkladnou kontrolou trasy ještě před výletem. Pche…