Přípravy před dovolenou vrcholí. Zbývá přilepit molitanový těsnění na druhou misku, protože když miska cinká o podlahu, tak to se Charlie leká a odmítá žrát. A ta jeho je teď schovaná v lednici, kde se mísí voda s granulema na ráno, aby obsah misky vydržel víc než dvě vdechnutí.
Z práce jsem totiž přinesla zbytek nesnězené rýže – a dávat Charliemu plastovou obědovou krabičku by taky mohlo znamenat, že to zkusí sežrat i s ní. Privilegium vylizovat obědové misky má jen Feri, která chápe rozdíl mezi obsahem a obalem:)
Den 1.
K snídani psi dostávají jen málo, protože před měsícem při převozu z útulku Charlie poblinkal – temkrát prázdné – auto a nerada bych pokoušela osud, když teď je plné věcí. Pozor: Majitelé lapinek vzkazují, že je to plemenný znak!
Feri je starej mazák. Jak vezmu obojek, sama do něj strká hlavu. Kolem krabice s povlečením, ručníky, vodítky a zásobou jídla od včerejška nervózně chodí a kontroluje, jestli máme všechno. Charlie se krabice jen leká, splašeně odskakuje, když do ní drcne zadkem a opatrně k ní čuchá, jestli mu to neublíží. Zdá se, že krabice je bezpečná, a že spolu zvládnou několikahodinovou cestu v kufru formanky bez pocitu ohrožení.
Hodně věcí v minulém životě Charlie nezažil a pro špicí dámu jsou přitom samozřejmostí. Jedna z nich je určitě dovolená. Procházky každý den po obědě a výlety do sytosti před obědem. Celý den válení s páníčky na gauči. My totiž gauč nemáme. Máme 2 židle v kuchyni a jednu u PC v ložnici, a pokud jsem doma, bývám právě na PC a psi polehávají opodál. Na dovolené se ale často válíme spolu po gauči, čteme nebo hrajeme deskovky a u toho drbeme pejsky. 20 kilometrů dek na sedačky tak nesmí v krabici nikdy chybět. A tentokrát máme fakt velkou, dvourohou, sedačku.
Na dovolenou se snažíme jezdit do míst klidných a s oploceným pozemkem. Můžu si číst na zahradě, popíjet horký čaj a psiska můžou polehávat kde se jim zachce. Pro Charlieho bude oplocená zahrádka znamenat jeden bonus. Bude moct nosit balonek až do zblbnutí a navíc bude mít konečně rozlet, a ne dráhu o délce dvou metrů míjející dvoje futra.
Naše oblíbený místo v jižních Čechách letos poprvé asi po 8 letech nevyšlo, protože majitelé chatu rekonstruují, takže su celá na trní, jaké bude tohle nové místečko. Mobilní dům uprostřed oplocené zahrádky vsazený do vesničky na pomezí podkrkonoší a broumovska. Čeká nás opravdu dlouhá cesta a to ještě plánujeme zastávku na Kolínsku, tedy další hodinu a půl na cestě navíc.
V autě čtu páníčkovi úryvky o výchově psů pro osvěžení, kontroluju, že v zadu to pokojně leží a akorát stíhame „psí“ sraz. Ten připadl na 17.11 – listopadový svátek, stejně jako v roce 2014… ten čas hrozně letí… a někteří pejsci jsou už za duhou a jiní, tenkrát štěňátka, už jsou zasloužilí důchodci…
Dneska je ten psí sraz nějaký divný, protože na něm nejsou skoro žádní psi, jen Vašík od Petry. Skýtá to možnost ukázat nejen Charlieho, ale i Ferinku, která moc psi nemusí hlavně ve větším počtu, ale Vašíka ignoruje.
Moc milé setkání přátel spojené s procházkou a završené obědem uteklo jako voda, ve které si i Petra s gustem zaplavala… a jako zlatý hřeb odpoledne bylo krmení velbloudů mrkví. Velbloudi mají měkký a hebký tlamičky, což mě překvapilo vzhledem k jejich husté, drátovitě dredaté srsti.
Ze setkání si odnáším kromě zážitků hlavně tunu dobrot a mikuláše, a taky vypadám, že jsem vybrala zverimex. Hračky, vodítka, postroj… vždyť se nám do auta už ani ti psi znova nevejdou 😀
Utahaný psiska se nakonec nějak poskládaly a spokojeně prochrápaly v kufru druhou část cesty. Jedeme do deště a do setmění. Na hranu CHKO Broumovsko, na hranu Broumovské vrchoviny. Tahle dovolená výjimečně nebude tolik o chození, ale víc o psech, přestože chození nebylo málo, tak focení tomu vůbec neodpovídá:)
Den 2.
Dnešek měl patřit Feri, ale bez ní byl i doma Charlie nervózní a nesvůj a to jsme byli venku sotva hodinku, takže jsem zvolila variantu zocelování Charlieho v chození. Feri tak mohla zocelovat svoji schopnost spinkání na gauči.
Lesy okupuje lehká mlha. Ulepený vlhko je totálně všude a my mu vyrážíme neohroženě vstříc. Charlie dostal včera parádní postroj od hodné psí tety a podařilo se mi ho do něj celkem v pohodě obléknout, takže je už jak velkej pes – na sedáku. Sice vůbec netahá, ale zato se všude zamotá, stačí na chvíli zastavit. V pohybu dopředným ale alespoň hezky drží směr.
Má tendence žrát houby, takže ho musím bedlivě hlídat ale většinou je to on, kdo o houbě ví první:) přestože pamskovník je plný dobrot, divnosti na zemi jsou tak neodolatelné! I děti se seznamují s okolím ochutnáváním, tak ho to snad brzy přejde.
10 kiláčků máme sami pro sebe a Charlie krásně jde celý výlet. Nezdá se, že by ho dohnala únava, když naskakuje do auta, kde si může dát dvacet, než nakoupím a přesuneme se s mužem o kousek dál na venčení celé rodinky.
Feri se dere nadšeně z auta a první dnešní paprsky dávají tušit hezkou odpolední procházku.
Je to jen lákačka, aby muž ochotně opustil auto, sotva začneme stoupat lesy posetými balvany vzhůru k vyhlídce, vrátí se dopolední mlha, vítr i voda, kterou vítr mete z listí. Charlie neprojevuje tolik nadšení, kolik bych čekala, ale nezdá se, že by byl zmožen natolik, aby hlídal formanku.
Po stoupání krásnými lesy posetými skalkami a popadaným hnědým bukovým listím nás čeká rovinka a v lesích se stmívá a ochlazuje docela rychle. Se setměním končíme vycházku a těšíme se na vyhřátý ubytko.
Zaslouženou večeři i odpočinek vítají psi s nadšením, o večerním venčení se to říct nedá. Zachrastí vodítka a jen jeden pejsek nadšeně vrtí ocáskem a běží ke dveřím. Charlie se mi běží schovat za nohy, abych ho ochránila před dalším „týráním“ nebohých pejsků. Páníček Charlieho vehementně lituje, že on by ten teror od paničky taky nedal, kdyby ho měl už od rána. V noci pak mám alespoň dvě spokojený mrtvoly a nemusím se při každým pohybu psa budit, jestli nechcee vypouštět měchýř tam, kde se nesmí. On se totiž nehne ani chlup:)
Den 3.
Konečně je na pořadu dne celodenní výlet. Celonoční déšť a hustá ranní mlha ale plány komplikují, takže vyrážíme v plné sestavě až trochu později. Vybrali jsme si fakt nejhorší počasí z těch pár dovolenkových dnů, co jsme mohli. Hustá mlha nedovolí dohlédnout dál, než 2 metry před sebe a mokrá tráva i listí smáčí psi zespoda i zezhora, a tak zkracujeme trasu. Nemá smysl si zacházet na druhou rozhlednu, ze které bude výhled stejný, jako z té první. Když pak sejdeme z kopců k autu, probleskne zpod mraků a nízké oblačnosti sluníčko. Houby mlha, v mraku sme se plahočili!
Den 4.
Dneska je v plánu vzácná návštěva – Charlieho obgenerační sestřička Kiara se na nás přijela podívat až z daleka, takže se moc těšíme na výlet.
Mažu si svačinku a muž má za úkol nasadit Charliemu postroj. Brnkačka, už máme natrénováno. Ne tak páníček, se kterým Charlie nespolupracuje a jen se kroutí a kroutí jak had. Páníkovu čest zachraňuje Feri, která má dneska narozeniny a slaví 12 let. Nechá se ošatit a Charlieho doobleču já.
Kiara se Charliemu líbí na první pohled, je to krásná fenečka. Dopřejeme si tak parádně ztrávený čas s další lapinkou i s její majitelkou. Dokonce musíme jít kousek po silnici a i když jede autobus, Charlie nehne brvou. A to se před měsícem lekal aut na silnici daleko od nás. Lekavost a bázlivost k cizím lidem ale byla vidět. Jak moc by si dal pamlsek! ale to znamenalo přijít až k psí tetě. Kradmo přiskočit by prý šlo. Lidi mu vcelku nevadí, ale pohlazení nebo pamlskek z ruky je kontakt hodně na blízko, to chce trošku klid a víc času na zvyknutí.
Kratší vycházku jsme pak doháněli ještě na zahradě, kde se dalo trénovat přivolání a trochu zabavit Charlieho s balonkem, jehož nošení si evidentně užíval. Ještě doladit nošení ke mně a nebudeme z toho utahaný oba 🙂
Obligátní focení oslavenkyně Feris Zimní sen také není zanedbáno, ale je vidět, že by šla zase radši ven, než pózovat.
PS: Charlie ani jednou za tu dlouhou cestu auto nepoblikal! 🙂
Fotogalerie k dovolené:
Líbil se Vám článek a chcete jej sdílet?Facebook
😀 😀 už ten začátek zní nadějně…
… Privilegium vylizovat obědové misky má jen Feri, která chápe rozdíl mezi obsahem a obalem:)….
😀
Jdu číst. a čumět na fotky.
……Zdá se, že krabice je bezpečná, a že spolu zvládnou několikahodinovou cestu v kufru formanky bez pocitu ohrožení…..
Brouček malej, čím vším si pak ten pes musí projít, aby to dohnal. Víš co, já si myslím, že on si to musel děsně užít takovouhle záležitost, vzpomínám na Bubinku a její první dovolou, jak byla urvaná, šíleně nadšená, řádila radostí, bábrdle jedna a on to- předpokládám, že se toho dočtu v článku, nejspíš bude mít Karlos bude mít stejně.
…..Charlie se mi běží schovat za nohy, abych ho ochránila před dalším “týráním” nebohých pejsků……
chuuudínek nebohej! Venčenej! To známe. 🙂
AAAAA DODATEČNĚ ŠÉCIČKO NEJ NAŠÍ KRASOMILE FERRATĚ Z NOSFERÁTU!! AŤ JÍ ZDRAVÍČKO SLOUŽÍ! A KARLOS MOC NEZLOBÍ, když je ona na něj tak hodná.
Moc hezky jste se smečko měli, moc hezky a já myslím, že jste si to i užili. I oslavenskyně vlčí, která si mohla díky tomu počasí ale procházkovat zase jako dřív.
Tentokrát jsem to udělala obráceně a fotky přišly ke slovu až na konec a……………..bože Mawe – to je zase taková Ti krása! Ta cesta ze Svatoňovic! Umyla ses ve studánce léčivý? A to mlžný pokochání pro duši!! Ty bláho, krásnový to je. A ovšem Karlos, co nechce pózovat – tváří se velice , ale velice nasšštvaně 😀 Ouplně jako ten steklej picbům 😀
Omlouvám se, že jsem to Ti to trošku zaplevelila komentováním na pokračování, ale ono to k tomu svádělo.
Jo, myslim, ze si to moc uzil:) on to hlavne asi vubec nezna, takze to pro nej muselo byt narocny ale moc sme si to vsichni uzivali a on do toho doroste ze bude mit rafost ze se kazdej den vejleti:)