Na Kladském sedle jsme uvítali turistickou chatu a nesmělo chybět doplnění vitamínů jak jinak než jedním chlazeným. Já chtěla zmrzku a pan majitel byl nešťasten, že nemá a nemá mi tak co nabídnout, ale jeho paní hned nabízela domácí zmrzlinu z borůvek. No zdráhala jsem se, ale pan majitel viditelně ožil spokojen, že všichni hosté u něj dostanou něco na zub a tak jsem si vychutnala parádní zmrzlinu s výhledem.

Dál jsme pokračovali zase po hranici, i když už z Polské hory po zelené značce a hřebenovku jsme opustili za Hraniční horou k chatě Návrší. Večeře, špekáčky, mladé rodiny Pražáků a Brňáků, parádní výhled, slejvák. Večer jsme trávili v družném hovoru na terase chaty pěkně v suchu pod slunečníkem s několika páry, jejichž děti už spali v pohodlí chaty. Můj půdní pokojík sice cestou po žebříku a kolem komína nabízel víc dobrodružství, než ostatním hostům, ale narozdíl od nich jsem měla jako bonus zásuvku hned v pokoji.

Ráno bylo nebe bez mráčků a vysoká teplota slibovala krásný a teplý den. Možná až moc teplý. Na vrchol Králického sněžníku 1424 m.n.m jsme se dostali snad kolem 9h dopoledne a už bylo jasné, že dřívější vstávání se fakt vyplatilo. Slunce nemilosrdně pralo celou cestu nahoru, kde silně fučelo a bylo nutné přihodit navíc další vrstvu oblečení. Díky krásnému rozhledu jsme viděli až na Dolní Moravu a z lesa v úbočí kopce viditelně vystupovala Stezka v oblacích, která byla otevřena v prosinci 2015. Prý je to tam v sezńě jak na Václaváku. Přestože vrchol Kraličáku není až tak vysoký, narozdíl od Smrku není zalesněný ale zhruba od 1390 m.n.m přechází zalesněná oblast do tzv. alpínského bezlesí, oblasti s vegetací horských trávníků, kamennými poli a zakrslým vřesem.

Nahoře nás čekal mimo jiné i Trojmezní hraničník na pomezí Čech, Moravy a Polska a pár metrů pod vrcholem neoficiální symbol Králického Sněžníku, socha Slůněte z roku 1932 od německého uměleckého spolku Jescher a pramen řeky Moravy, která teče až do Černého moře. Cestou zpátky potkáváme hromadu rodin s dětmi a slunce solidně připaluje. Jsme rádi, že už jdeme dolů do údolí. Ve Stříbrnicích proudí proti nám davy turistů mířící na Králičák a my mizíme osamoceně v polích cestou do Starého Města.