Prší. Vážně prší. Poslední měsíc jsem déšť na vlastní oči neviděla, takže si to celkem i užívám i s tím razantním ochlazením. Do odjezdu vlaku mám skoro hoďku, takže chvíli si jen tak užívám deště a pak ještě chvíli vegetuju. Dneska prší dopoledne skoro všude minimálně na Moravě, takže si výjimečně chvíli i užívám vítr a kapky ve vlasech z vlakovýho okýnka, což jsem už neprovozovala věky. Ve Vsetíně přistupuje posila a s deštěm to vypadá, že se už umoudřil, takže s trochou štěstí už bude vandřík jen suchou nohou.

Schovat článek (1 057 méně slov)

Ze zastávky Lidečko jdem kilák po fakt frekventovaný silnici s úzkou krajnicí, takže případně fakt nedoporučuju tohle absolvovat, a lepší je si asi vystoupit až ve vsi. Naštěstí to proběhlo beze ztrát na životech a konečně vyrážíme po modré. Stoupáme zlehka krásně zeleným lesem, čerstvě po dešti. Kapky vody se třpytí na listí, ze stromů nás sem tam zastudí za krkem a zelené kapradiny lákají k focení. Hned ze začátku se můžeme napít výborné vody ze studánky Formanka na Pulčínském potoce, a o kus dál je ještě Plevákova studánka, také s vodou. Přichází první důležitý mezník, Pulčínské skály. Teprve teď, při třetí návštěvě této oblasti s cílem skály vidět se mi to daří, ale zřejmě nějaká další návštěva v budoucnu stejně neuškodí. Všude se totiž válí mlha, v lese to nebylo tak znatelné, ale tady na loukách se skalami není vidět vlastně vůbec nic. Dostat se nahoru na vyhlídku potřebuje na mokrém blátě a kamení taky trochu šikovnosti, ale většinu horších míst jistí řetězy, takže nějaký náročný výstup se nekoná.

Těším se, že výlet v téhle oblasti bude ve znamení bez lidí, ale tady ve skalách se to
bez nich neobejde. Hele, Brňáci. Posvačíme a vyrážíme dál do mlhy. V Pulčíně je jedinečná příležitost dát si baštu a čas lehce po poledni akorát hraje do karet. Sice to není jediná možnost, ve Francově Lhotě by taky měla být hospoda, ale tohle vypadá jako větší jistota a vaří tu dobře. Mezitím se trhají mraky a objevuje se modrá obloha i nejisté paprsky tepla. Z Pulčína pokračujeme po lesní cestě, abychom se vyhnuli asfaltovému úseku, která je lehce bahnitější. Moje šedé ponožky dobře ladí s barvou bláta, takže ač s lehkou újmou na kráse, není bláto na ponožkách naštěstí vidět, ale v sandálech si musím dávat víc pozor na cestu. Není tu kam uhnout a cesta krásně vede až do Francovy Lhoty, kde se krmíme obříma krásnýma ostružinama, který sem evidentně nikdo trhat nechodí.

Nad Francovou Lhotou je od roku 2010 Střelenská kaple. Je u ní zajíavé zázemí, Hotel pod hvězdami, přes louku parádní výhled a další voda ze studánky na dobrání. Teď už půjdem jen a jen po červené až na bivak, pro který mám vytipované místečko, kde jsme spaly v roce 2014 s kamarádkou. Na vrchol Končitá musíme vystoupat 270 metrů. Cesta je tu trochu bahnitá, trochu jílovitá a hlavně hodně kluzká, mokrá a vyježděná. Naštěstí se dá jít parádně lesem a nejhorší úsek pohodlně obejít. I tu v kopci nás čekají nějaké ostružiny, ale přes zvyšující se teplotu se mi i tak zdá výstup docela dlouhý a osvěžovací pauzy nějak moc krátký.

Končitá, 817 m.n.m. Výhled tu de facto není, ale je tu lavečka a svatý obrázek. A ačkoli nahoře, je tu dostatek stromů, které stíní cestu od odpoledního slunce. Pokračujeme na Požár skoro po vrstevnici a cesta ubíhá rychle, jsme na něm nějak brzo, až su zaskočená. Menší svačinka a po zelené se do kopce drápe pár s fotobrašnou. Brňáci, no jo, kdo by sem taky jezdil jinej:) Chvilku pokecáme, pán je speleolog, stejně jako naše vsetínská posila a jdou s přítelkyní fotit a pozorovat perseidy na Královec. Moc příjemná pauza, ale musíme jít dál. Bolí mě koleno, ale naštěstí už to máme jen tak dvě hodinky cesty. Lehce z kopce na paseky nad Nedašovu Lhotu, kde jsou super výhledy. Slunce se kloní k západu a měkce osvětlená tráva úplně láká k rozběhnutí se po loukách. No s kolenem a batohem akorát vyfuním další krok a žádná nadstandartní aktivita se nekoná. Západ slunce bude jistě díky malé oblačnosti parádní a přemýšlíme nad spacím místem. Při překročení vrcholu Kaňúr, do kterýho už zase lezem do kopce, mám celkem jasno. Noha balí fakt děsně a podle průzkumu jednoho člena týmu by tu měl být parádní výhled na východ slunce i na perseidy. Nějak si nevzpomínám, kde přesně je to moje spací místečko a vlastně možná ani není u pozorovací louky, takže je vlastně rozhodnuto. Jsou odsud navíc krásně vidět Vršatecká bradla a louka má i hodně lehký sklon a není problém na ní tak najít rovné místo.

Bez nadsázky je tohle nejlepší večer roku. Sice ještě není všem dnům konec, ale mám tušení, že laťka je nasazena tak vysoko, že ji už nic nepřekoná. Na louku padá pomalu tma, v dálce jsou vidět světla z vesnice Červený kameň a za stromy zapadá slunce. Začíná být vidět Mars, Venuše a pak další a další hvězdy. Měsíc je v novu dnes nebo zítra, takže neosvětluje oblohu a s mizejícím posledním světlem vše ovládá tma lehce zatažené bezměsíčné noci s několika hvězdami. Zdánlivě není důvod zůstávat vzhůru, ale oblačnost se najednou krásně roztrhá, vynikne mléčná dráha a my ležíme na louce a pozorujeme perseidy. Poloha ležmo je lehce nebezpečná, ale kupodivu neusnu do pár minut a užívám si tohohle okamžiku. Světelný smog nás tu nějak extra neruší, občas lze zaslechnout zbloudilý tón ze zábavy, která probíhá někde v obcích pod náma. Celý zorný pole zabírá jen hvězdný nekonečno a moje jediná starost je ležet a něco si přát, až bude padat hvězda.

Ráno je jasný, že koleno se vůbec nezlepšilo, navíc vstáváme docela pozdě, když už slunce pěkně hřeje a ve spacáku je najednou nějak podezřele teplo. Nebýt toho, snad bych ještě hodinku ležela a nikam se nehla, ale nebylo zbytí. Drápem se do kopce na Kosák, aby kolem nás prosvištěli motokrosaři. Prej vůně lesa a benzínu patří k sobě. Jako jasně, proč ně, ale ta vyjetá brázda a hluk jsou k tomu celkem nic moc bonus. S hranicí se pak loučíme žlutou značkou do Brumov-Bylnice, kde nás na náměstí nečekaně čeká cukrárna. Protože koleno moc nespolupracuje, původní plán cesty padá a krátká varianta stojí za zvážení – byť ještě s lehkou mamutí zkratkou, aby to bylo na vlak ve 14:10 z Popova. Je i celkem zase vedro, ochlazení zabralo maximálně na ten jeden včerejší den a je otázka, zda je lepší se hodinu válet někde na louce s baštou a pak čekat na vlak na blízké zastávce, nebo se hecnout a ten vlak ve dvě zmáknout podle původního plánu. Asi se hecnu… Koleno trochu brání v tom požitku kilometrů navíc, ale zkratka lesem je celkem schůdná, ačkoli do kopce, a je fakt šance to stihnout. Počasí si sice víc říkalo o tu pauzu, ale nakonec jsme na zastávce celých 10 minut před odjezdem.