Pár psích fotek, jak jinak než z psího srazu.
V pátek jsme s Vero přepadli Ešusku asi tak o hodinu pozdějc, než sme měly, tzn. akorát v mamutí čas ke spánku. Ešuska jako správná hostitelka nám otevřela nejen vchodové dveře, ale i láhev proseca, takže dva a půl panákové sklínky skončilo (samozřejmě až po večeři) v mých útrobách. Talinka s Rumem dělali společnost v kuchyni jen nenápadně, takovej malej prostor a člověk byl cekem překvapenej, že v něm bivakují ještě takový velcí psi. Při snídaní ale přehlídnout nešli, hlavně to větší stvoření, který bylo přímo magneticky přitahovaný k dobrotám na stole a odolat jim bylo mnohdy možné jen po okřiknutí páníčky.
V sobotu sme dostali parádní snídani i s obsluhou a totálně tuhá po necleých 5h spánku.
Přesun do Malých Kyšic k restauraci Lika proběhl lehce opožděně, zato sme se potkali s Lenkou, s Deny a Connie. A Ešuska nám přichystala překvapení, tak jako my přichystali překvapení pro ni. Protože fakt miluje růžovou, celkem sme si dali záležet, aby růžová dneska nebyla barvou opomíjenou, a tak ji mohla Ešuska obdivovat na tričkách, svetřících i kalhotách. No a za odměnu sme dostali sušený vižlí bobky a růžový závěsný srdíčko jako dekoraci.
Okruh lesy kolem Malých Kyšic nám zabral tak dvě hoďky, při kterých se povídalo, balonkovalo, běhalo, tahalo klacíky a vlastně taková pohodová hromadná procházka to byla. Oběd v restauraci Lika nás po prochajdě zasytil a já pak pokračovala s Petrou a Petrem a oběma jejich raťafákama na sraz s Pražskou sekcí k vlakové zastávce Mutějovice.
jéééé kde sou nějaký fotky,kde ste v růžové????
jinak krásný fotky a závidím
Mám zas psát, jak úžasný fotky to jsou?? No mám! Páč chvály nejni nikdá dost. Bylo to moc fajn a já díky – a taky dík za ty fotky.